Čís. 997.

Nezbytnou cestu lze požadovati jen pro pozemek, jenž na dobro postrádá nutného spojení. Občasný nedostatek nutného spojení nebo napravitelná vadnost veřejné cesty nestačí.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1921, R I 209/21.)
Žádosti o zřízení nezbytných cest soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a uvedl mimo jiné
v důvodech:
Hlavním důvodem, který žadatelé a prvý soud uvádějí pro zřízení nezbytné cesty po pozemcích č. kat. 267, 270/2 a 265, jest okolnost, že příjezd na cestu č. kat. 862/1 z obce vede přes potok a že přejezd přes tento potok bývá stižen a někdy znemožněn rozvodněním potoka a v zimě při náledí. Avšak okolnosti tyto nelze pokládati za dostatečný důvod pro zřízení cesty nezbytné přes shora uvedené pozemky ve smyslu zák. ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák. Dle § l tohoto zákona může žádati za zřízení nezbytné cesty majitel takového pozemku, který postrádá zcela nutného spojení s veřejnou sítí komunikační, aneb je-li toto spojení nedostatečné. Tohoto předpokladu v přítomném případě není. Místním ohledáním jest zjištěno, že pro všechny pozemky, o které zde běží, jest hlavní tepnou veřejná cesta č. kat. 863 a že kromě pozemků č. kat. 795, 796, 797, 798, 800 až 805 a 809 vedou k ostatním pozemkům veřejné cesty, které vycházejí z cesty čís. kat. 862/1. Jsou tedy tyto ostatní pozemky spojeny s veřejnou sítí komunikační řádnými a veřejnými cestami, a závada nespočívá v nedostatku tohoto spojení, nýbrž v tom, že veřejná komunikační síť sama na určitém místě (při přejezdu přes potok) jest vadna a vyžaduje opravy takové, by přejezd přes potok na cestu čís. kat. 862/1 by i v každém čase možným. Jak již správné vytkl soud rekursní, jest zákon o zřizování cest nezbytných výjimečným, zasahujícím do soukromého práva vlastnického a sluší tedy ustanovení jeho vykládati restriktivně a nikoli extensivně, jak vyplývá z ustanovení § 2 a 4. Nehledě k tomu, že závada
shora zmíněná (nemožnost přejezdu přes potok) jest jen dočasná, že rozvodnění potoka nastává je v době dešťů a že v době zimní břehy ledem pokryté mohou býti učiněny sjízdnými, a že mimo to na pozemky, o něž jde, jest příjezd možný cestami jinými, ač vzdálenějšími, bylo by zajisté nepřípustným rozšiřováním výše citovaného zákona, kdyby cesty nezbytné měly býti zřizovány i v případě, kdy veřejná síť komunikační se stala na určitém a od dotyčných pozemku odlehlém místě dočasně neschůdnou neb nesjízdnou neb utrpěla jakoukoli jinou poruchu. Jest věcí účastníků, aby se v tom ohledu domáhali nápravy na místě příslušném a po případě společným nákladem, nikoliv však zřizování nové komunikace přes cizí pozemek. Odporovalo by také předpisu § 2, kdyby zřizována býti měla cesta nezbytná k docílení kratšího spojení nežli jest dosavadní. Na tom nemůže měniti ničeho ta okolnost, že dle potvrzení okresní správy politické nebylo povoleno následkem zamoření obce slintavkou a
kulhavkou od 18. července do 24. prosince 1920 s hovězími potahy do sousedních obcí jezditi, poněvadž i tato nehoda jest jen přechodná a nebyla důvodem žádosti za zřízení cesty nezbytné, pedané již dne 29. června 1920.

Citace:

č. 997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 263-264.