= Všeobecný slovník právní, sv. 4
PDF

Stav obležení

 je buď skutečným nebo fiktivním dle toho, je-li nějaké místo neb část’ země skutečně nepřátelskou mocí obléhána, pokud se týče, obsazena; neb byl-li (jen co následek obležení, pokud se týče, obsazení) v ohledu politickém, správním a právním vyhlášen nad nějakým místem neb částí země. Dle toho, byl-li v posledním směru prohlášen úřadem občanským neb vojenským, rozeznáváme občanský a vojenský stav obležení.
Občanský nebo malý stav obležení (u nás stavem výminečným zvaný) je upraven zák. ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. a záleží v tom, že v případě vypuknutí války nebo válečných podniků neb vnitřních nepokojů neb nebezpečných rejdů, suspenduje se dočasně a místně platnosť státních základních zákonů a řádného řízení trestního a zavedou se výminečná opatření sesilující moc policejní. Řízení práva stanného dle XXV. hlavy tr. ř. ze dne 23. května 1873 podrobuje pak též osoby vojenské občanské právomoci trestní. Je-li vyhlášen vojenský neb veliký stav obležení, přísluší moc policejní a trestní úřadu vojenskému a též občané podléhají vojenským zákonům a soudům.
Vojenský stav obležení může býti prohlášen proti vlastním občanům v tuzemsku přes meze vojenské jur. normy ze dne 20. května 1869 jen na základě zvláštního zákona, pokud se týče cís. nařízením vydaným na základě § 14 zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z. Válečný stav v zemích okupovaných vojskem rakouským, pokud se týče, v tuzemsku nepřítelem, nastává sám sebou okamžikem faktické okupace.
V prvém případě je příslušnost’ vojenské moci trestní vždy přesně upravena předchozím zákonem a doba trvání je vždy buď předem neb dodatečně upravena aktem zákonodárným. V druhém případě je však moc okupanta obmezena jen předpisy práva mezinárodního a instrukcemi nejvyššího velitele, pokud se týče, dobou faktické okupace. V těchto mezích přísluší určení věcné a osobní příslušnosti uvážení velitele okupačního, takže nelze při opětné okupaci přihlížeti k činům v mezičasí se sběhlým a dle dekretu z první okupace po případe trestným. Oba druhy vojenského stavu obležení mají ten společný účinek, že občané v tuzemsku nebo v okupovaném území nepřátelském jednající proti rozkazům vojenským náležité prohlášeným podléhají vojenskému zákonu trestnímu a vojenským soudům a stíhají se ne co příslušníci strany válečné neb co váleční zajatci, nýbrž co sprostí zločinci dle práva válečného neb stanného (viz čl. Právo stanné).
Podrobení osob občanských, jež se dopustily zločinů proti moci válečné státu neb jeho spojenců, není však následkem stavu obležení, nýbrž jen zjevem provázejícím stav válečný nebo mobilisační, ježto bylo rozšíření příslušnosti vojenského soudu předpisem ministra spravedlnosti úředně prohlášeno (§ 7 zákona ze dne 20. května 1869 č. 78 ř. z.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Zvěrolékaři . Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 916-920.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).