NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8641 —
Č. 8641.

Občanství státní (Slovensko): * Vdaná žena, jejíž manželství nebylo soudně ani rozloučeno, ani vyhlášeno za neplatné, nemůže vlastním bydlením založiti bydliště ve smyslu § 1 úst. zák. čís. 152/26.
(Nález ze dne 27. května 1930 č. 8699.) — Č. 8641 —
Prejudikatura: Boh. A. 8359/29.
Věc: Terezie B. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra žádosti st-lky za udělení čsl. stát. občanství podle úst. zák. č. 152/26.
Stížnost podaná na rozhodnutí to k nss nepopírá správnost zjištění žal. úřadu, že manžel st-lčin nesplnil předpoklad bydlení podle úst. zák. č. 152/26, má však za to, že je to pro nárok st-lkou vznesený, aby jí bylo uděleno státní občanství podle zák. toho, nerozhodné, poněvadž splnila předpoklad ten sama ve své osobě, bydlíc v Bratislavě od narození (1863) a poněvadž není zákona, který by stanovil, že nerozhoduje u žen jejich faktické bydlení, nýbrž bydlení jejich manželů. Nss shledal stížnost bezdůvodnou. Aby byl zjištěn pravý smysl úst. zák. č. 152/26 v otázce na sporu jsoucí, nelze přihlédnouti jen k ustanovení § 1, nýbrž také k ustanovení § 2, jenž právě jedná — vedle dětí — o vdaných ženách.
Odstavec 1. § 2 stanoví, že vdané ženy, jejichž manželství nebylo soudně rozloučeno ani prohlášeno za neplatné, sledují ve státním občanství nabytém podle tohoto zákona svého manžela, odst. 2. pak, že bydlení zemřelého manžela před 1. lednem 1910 a od této doby (§ 1) započítává se do bydlení vdovy, když tato podá podle tohoto zákona žádost o udělení čsl. stát. občanství.
Z ustanovení těchto plyne, že zákon nedává vdaným ženám, jejichž manželství nebylo soudně rozloučeno nebo za neplatné prohlášeno, tedy po dobu trvání manželství, samostatného nároku na udělení čsl. stát. občanství, ježto následují v občanství svého manžela; je-li však nabytí čsl. stát. občanství manželkou závislo jedině na manželově osobě, jest nutným důsledkem toho, že také předpoklady pro získání nároku na udělení čsl. stát. občanství, uvedené v § 1 odst. 1., musí býti splněny v manželově osobě, kdežto jest lhostejno a právně bez významu, zda předpoklady ty byly splněny v osobě manželčině, tedy také, zda tato sama pro sebe vykazuje pobyt §em 1 předpokládaný. Tomu svědčí zejména také ustanovení 2. odstavce § 2, že se pobyt zemřelého manžela započítává do pobytu vdovy, neboť z předpisu tohoto jasně vysvítá nazírání zákonodárce, že po dobu trvání manželství nemá manželka samostatného bydliště ve smyslu § 1 a jest proto třeba výslovného zákonného ustanovení, aby doba pobytu ztráveného za života manžela v určité obci přišla vdově k dobru, sice by počátek pobytu mohla čítati teprve ode dne smrti manželovy.
Platí-li však podle úst. zák. č. 152/26 zásada, že vdaná žena, jejíž manželství nebylo soudně ani rozloučeno ani vyhlášeno za neplatné, nemůže vlastním bydlením založiti bydliště ve smyslu § 1 zák. toho, nýbrž že jest pro její bydliště rozhodné jen bydlení manželovo, pak vylučuje ovšem ženu z nároku na udělení čsl. stát. občanství podle zákona toho skutečnost, že měl manžel její za trvání manželství po nějakou část doby podle zákona toho rozhodné bydliště mimo území, náležející dnes čsl. republice. Opačný názor stížností hájený je právně — Č. 8642 —
mylný a je proto bezdůvodná stížnost, jež nepopírá, že manžel st-lčin, odstěhovav se ještě před rozloučením manželství v roce 1919 do Budapešti, od této doby tu bydliště neměl.

Citace:

č. 8641. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 850-852.