NPD documents search: Právník, 71 (1932) - Pro předpoklad žaloby o obnovu podle § 530 č. 2 c. ř. s. stačí objektivně křivá výpověď.

Čís. 1905.

Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Pro určení délky zkušební doby (§ 3 zákona) jest rozhodným trest v konkrétním případě uložený, nikoliv dotyčná zákonná sazba trestní.
(Rozh. ze dne 23. února 1925, Zm II 610/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 11. října 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., zrušil však podle §u 290 tr. ř. výrok, jímž byla stěžovateli zkušební doba ve smyslu §u 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb. z. a n. stanovena na pět let, a zkušební lhůtu stanovil na tři leta. V otázce, o niž tu jde, uvedl
důvodech:
Zrušovací soud se u příležitosti zmateční stížnosti přesvědčil, že zákona bylo v jiném směru použito v neprospěch obžalovaného nesprávně (§ 290 tr. ř.). Obžalovanému byl totiž trest vyměřen podle §u 203 tr. zák. a vzhledem k návrhu obžalovacího spisu zřejmě i podle §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n. za použití §§ů 54, 55 tr. zák. těžkým žalářem v trvání čtyř měsíců, zostřeným a doplněným jedním postem měsíčně. Toto odsouzení bylo rozsudkem prohlášeno podle zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb. z. a n. za podmíněné se zkušebnou dobou pěti let. Toto určení délky trvání zkušebně doby příčí se však předpisu §u 3 zákona o podmíněném odsouzení, podle něhož činí zkušební doba rok až tři leta, jde-li o trest peněžitý neb o trest na svobodě do šesti měsíců, a dvě až pět let, jde-li o trest větší. Jeť nepochybno, že směrodatným jest trest v konkrétním případě skutečně uložený, nikoli dotyčná zákonná sazba trestní, jak patrně za to má nalézací soud. Tomu nasvědčuje zejména druhý odstavec uvedeného §u, jímž se stanoví, že, byl-li vedle trestu na svobodě uložen také trest peněžitý, rozhoduje o délce doby zkušebně úhrn hlavního trestu a trestu náhradního, stanoveného pro případ nedobytnosti trestu na penězích. Jelikož nalézací soud svým výrokem o délce zkušebné doby, spadajícím v rámec výměry trestu, překročil svou trestní pravomoc, a pří tom ustanovení §u 3 zákona o podmíněném odsouzení použil v neprospěch obžalovaného nesprávně, bylo výrok ten podle třetího odstavce §u 7 téhož zákona a §u 290 tr. ř. zrušiti jako zmatečný podle čís. 11 §u 281 tr. ř. a stanoviti zkušební lhůtu v mezích §u 3 zákona dobou, která vzhledem k zavinění obžalovaného а k povaze jeho činu uznána byla za přiměřenou.

Citace:

Čís. 79 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 789-790.