NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Anonymní dopis arcibiskupovi.

(Odvolací senát v Moravské Ostravě.)

Hospodářské zápolení používá častokráte prostředků rafinovaných a bezohledných, hraničících za meze trestního zákona, které znamenají nejedenkráte hospodářskou zkázu soupeře, který byl intrikáři nepohodlným.
Ředitelství arcibiskupských lesů v Kroměříži v čele s inž. Janem Holubem bylo a jest dodavatelem dřevařského materiálu celé řady obchodníků českých i německých, kteří o příděl dřeva svádějí častokráte těžké boje. Mimo jiné odebírala z beskydských lesů kulatinu firma Vančur a Mužík ze Starých Hamer, která měla býti nakonec odstraněna konkurencí z hospodářského kolbiště tímto způsobem:
V polovině září 1924 odevzdán byl v Nezamyslicích na poštu anonymní dopis, adresovaný arcibiskupu olomouckému, v němž byl inž. Holub — centrální ředitel arcibiskupských lesů v Kroměříži — křivě obviněn z mnohých nečestných skutků. Nakonec uvedena poznámka, by arcibiskup inž. Holubovi nevěřil, neboť ho klame a se přetvařuje. Dopis podepsal pisatel jménem: „Skutečný lidovec“.
Arcibiskup přirozeně předložil tento dopis řediteli inž. Holubovi, aby z něho vyvodil důsledky. Vlivem nejrůznějších okolnosti označen byl za pisatele dopisu společník firmy Vančura a Mužík ve Starých Hamrech, František Vančura, a jako prvý důsledek domněnky, že on snad je pisatelem hanopisu arcibiskupovi zaslaného bylo, že firmě Vančura a Mužík zaražen byl jakýkoliv příděl dřeva z arcibiskupských lesů, čímž ovšem tato firma měla býti poškozena.
Nepomohlo ujišťování Vančurovo, Že o hanopisu neměl ani potuchy, že s ním nemá absolutně nic společného, a že by byl dalek snížiti se k podobné nízkosti, zvláště když k takovému počinu neměl sebemenší příčiny, ježto znal ředitele inž. Holuba jakožto člověka korektního. Dodávky dřeva firmě Vančura a Mužík již uvolněny nebyly a nakonec podal inž. Holub na Vančuru u okresního soudu v Kojetíně obžalobu pro urážku na cti, spáchanou napsáním hořejšího hanopisu, za- slaného arcibiskupovi. Ve sporu podroben byl rukopis obviněného grafologickému posudku dvou zkušených znalců a předložen také ku posouzení vedle toho ještě grafologickému ústavu. Obojí tento důkaz vyzněl souhlasně v ten rozum, že pisatelem hanopisu je docela jiná osoba, nežli obviněný Vančura, neboť různost písma byla očividná a nebylo sebe menších podkladů pro to, že by byl pan Vančura původcem tohoto hanopisu. V důsledku toho byl ovšem František Vančura od žaloby osvobozen a soukromý žalobce odsouzen k náhradě útrat procesních.
Nyní ovšem předpokládal František Vančura, že tímto osvobozujícím rozsudkem dána jest jemu dostatečná satisfakce a že jeho firmě při nejmenším bude měřeno u ředitelství lesů v Kroměříži stejně jako dříve, a že bude odškodněna za ztráty, kterých zastavením dodávek doznala.
Ku podivu však bylo jemu u ředitelství prohlašováno, že podezření na něm zůstane lpěti tak dlouho, dokud pravý pachatel nebude zjištěn.
Nezbylo tudíž Vančurovi, než aby pátral po pisateli sám, a tu jeho kroky přivedly jej k domněnce, že by pisatelem mohl býti Robert Jokl, dřívější manipulant firmy Altmann ve Starých Hamrech. Dal proto jeho rukou psané písmo srovnati s písmem hanopisu u grafologického ústavu, který podal zevrubný posudek, že pisatel hanopisu a předložených rukopisů jest osoba totožná. Tento závěr potvrzovaly i jiné okolnosti, o kterých se Vančura dozvěděl, a po nějaké době počalo se v dřevařském světě beskydských hor šeptati, že Robert Jokl má býti pisatelem hanopisu, arcibiskupovi zaslaného, kterážto skutečnost ovšem byla předmětem denního rozhovoru, jenž nekriticky v nejednom případě obvinění svaloval na firmu Vančura a Mužík, ne ovšem častokráte bez průhledného cíle. Při jedné schůzce s otcem Roberta Jokla učinil Vančura dotaz, zda je mu známo, že písmo jeho syna uznáno bylo grafologickým ústavem za totožné s písmem pisatele hanopisu.
Pro tento výrok podal nyní Robert Jokl obžalobu na Františka Vančuru a později také na druhého společníka firmy Hynka Mužíka u okr. soudu v Místku. V těchto trestních věcech nastoupili oba obvinění důkaz pravdy. Předložili jednak soudu zmíněný posudek grafologického ústavu a vedle toho podrobeno bylo písmo Roberta Jokla znovu zevrubnému posouzení dvou přísežných znalců místních. A oba tito znalci potvrdili, že rukopis hanopisu a rukopis soukromého žalobce jest totožný. Oba obvinění byli obžaloby zproštěni a soukromý žalobce Robert Jokl odsouzen k náhradě útrat procesních.
Žalobce Robert Jokl se z osvobozujícího rozsudku odvolal, ale krajský soud v Mor. Ostravě odvolání zamítl a odvolateli uložil náhradu dalších útrat.

Citace:

Anonymní dopis arcibiskupovi. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 25, s. 301-302.