NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Č. 10184.

Vodní právo. — Řízení před nss-em: I. Je obec, na jejímž území leží studna, z níž má býti napájen vodovod pro obec jinou, legitimována k stížnosti na nss proti vodoprávnímu povolení vodovodu toho? — II. V řízení zavedeném o takovémto projektu nutno zjistiti, zda provoz vodovodu bude míti vliv na zásobování oné (prvé) obce vodou. — III. Odběr spodních vod nemůže sám o sobě býti předmětem propůjčení práva k užívání vody podle vodního zákona.
(Nález ze dne 30. listopadu 1932 č. 18637.)
Prejudikatura: ad III. Boh. A 5242/25.
Věc: Obec Ž. a osada Z. (adv. Dr. Jos. Zentner z Duchcova) proti zemskému úřadu v Praze o stavbu vodovodu pro obec H.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo rozhodnuto o odvolání st-lek, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem politické expositury v Bílině z 24. dubna 1926 bylo městské obci H. uděleno vodoprávní povolení ke zřízení vodovodu na pitnou vodu z její studně na parcele č. k.... v kat. obci Z., při čemž námitky stěžující si obce, resp. osady toho obsahu, že zřízením projektovaného vodovodu městské obce bude ohroženo zásobování vodou stěžující si obce, resp. osady, byly jako zákonem neodůvodněné zamítnuty, ježto provedenými čerpacími pokusy a měřením bylo prokázáno, že veřejné zásobování st-lek vodou není projektem vodovodu obce H. ohroženo. Odvolání, které mimo jiné podaly i dnešní st-lky, vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím potud, že povolovací výměr doplnil ustanovením, podle něhož čerpání ze studny na č. k.... obce Z. nesmí prokazatelně způsobiti nouzi o vodu pro případ požáru nebo k účelům domácího hospodářství ve zmíněných obcích a osadách, a obec H. je v takovém případě povinna čerpání omeziti, případně zastaviti, pokud by toho prokazatelně vyžadovalo odstranění zmíněné nouze o vodu. Za tím účelem bylo v nař. rozhodnutí nařízeno, aby ke zjištění poměrů v době 2 let po zahájení provozu byla pozorována a zaznamenána odebraná vodní množství vody ze studně jakož í vydatnost vodovodu obce H. a Ž., a aby zároveň byly pozorovány vodní hladiny ve veřejných studních, kterážto zjištění podléhají státní kontrole. Konečně bylo úřadu vyhraženo právo dobu pozorování případně prodloužiti. O stížnosti uvažoval nss takto:
V řízení správním bránila se stěžující si obec a osada proti projektu na zřízení vodovodu H-ckého v podstatě námitkou, že projektem obce H. by byl v obci Ž. a v osadě Z. vyvolán nedostatek vody potřebné pro případ požáru a pro účely hospodářství obyvatelů této obce a osady. Předmětem sporu je tedy ochrana práva uplatněného stěžující si obcí, resp. osadou na zachování onoho množství vody, které jest jim podle vodního zákona, zejména podle § 20 vod. zák. vyhraženo.
Procesně byla sporná otázka projednána ve formách řízení konsensního, jež zahájeno bylo na žádost obce H. za schválení jejího projektu na zřízení vodovodu. V řízení tomto bylo stěžující si obci, resp. osadě přiznáno postavení strany. Z této procesní situace musil nss vycházeti, a ježto st-lkám vzhledem k ustanovením § 20 vod. zák. a vzhledem k ustálené judikatuře (srovn. Budw. 10527 A/1914) nemůže věcná legitimace býti odepřena, musil nss přistoupiti k meritornímu projednání stížnosti. Nař. rozhodnutím doplnil žal. úřad, potvrdiv vodoprávní konsens ke zřízení vodovodu, obci H. úřadem I. stolice udělený, rozhodnutí prvé stolice v tom směru, že provozováním vodovodu obce H., napájeného z její studně, ležící v osadě Z., nesmí býti v obci Ž. a osadě Z. prokazatelně způsobena nouze o vodu potřebnou pro případ požáru nebo k účelům domácího hospodářství, a že obec H. je v takovém případě povinna čerpání omeziti, po případě úplně zastaviti, pokud by toho odstranění nouze o vodu ve jmenované obci a osadě prokazatelně vyžadovalo. Tím bylo v zásadě uznáno právo vyvozované st-lkami z § 20 vod. zák. Než otázka, zda provoz vodovodu bude míti vliv na toto právo, zůstala nerozřešena. Právě tato otázka měla však býti v provedeném řízení vyřešena, a mělo proto býti v mezích daných možností zjištěno, zda provozem vodovodu může býti právo jmenované obce a osady na množství vody podle § 20 vod. zák. jim vyhražené, zkráceno.
Žal. úřad opíraje se o interně vyžádané vyjádření svého technického oddělení zjistil sice ve svém rozhodnutí, že dosavadní čerpací pokusy nebyly provedeny takovým způsobem, aby poměry byly úplně objasněny, a že z toho, co dosud bylo zjištěno, nelze s plnou určitostí dovozovati, že vodovod na zmíněné právo st-lek nebude míti vlivu. Avšak žal. úřad sám připustil současně, že při bezvadném provedení pokusů čerpacích dal by se zjistiti vliv vodovodu na stav vody ve stěžujících si obcích. Hlavní otázka sporu, totiž ta, zdali projektovaný vodovod nezpůsobí nouzi o vodu ve stěžující si obci a osadě, a zda je třeba úředních ochranných opatření oproti projektovanému vodovodu, nebyla tedy objasněna.
Žal. úřad se ovšem domníval, že odčiní neúplnost šetření, jím samým připuštěnou, již tím, že připojil ke konsensu zmíněnou již podmínku a že nařídil na dobu dvou let pozorování vodního stavu v z-ských a ž-ckých studnách. Než tím nemůže býti nahraženo zjištění, jehož se domáhaly nejen obě st-lky, nýbrž i sama projektantka, zda projektovaným vodovodem nebude zásoba vody ve stěžující si obci a osadě zkrácena pod míru v § 20 vod. zák. vytčenou. Žal. úřad vycházel zřejmě z názoru, že právo stěžující si obce a osady je řečenou podmínkou dostatečně chráněno. Následkem tohoto názoru, který se zákonem nedá se srovnati, neprovedl žal. úřad dalších čerpacích pokusů, ač dosavadní výsledky pokusů sám shledal nedostatečnými.
Muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 7 zák. o ss.
Bezpodstatný jsou naproti tomu námitky stížnosti, jež opírají se o zákonná ustanovení o vodoprávním propůjčování vodních práv užívacích, neboť odběr spodních vod, o nějž v daném případě v podstatě běží, nemůže sám o sobě býti předmětem propůjčení práva k užívání vody podle vodního zákona, ježto právní poměry v příčině spodních vod nedošly v zákoně vodním úpravy (srov. Boh. A 5242/25, Budw. A 6188, 6480 a j.).

Citace:

č. 10184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 691-693.