Č. 8248.

Učitelstvo: 1. * Ředitelský přídavek podle § 15 zák. č. 104/26 započítává se do souhrnu požitků příslušejících podle tohoto zákona při určení vyrovnávacího přídavku podle § 40 odst. 1 zák. č. 104/26. — II. Není zmenšením vyrovnávacího přídavku podle § 40 odst. 3 zák. č. 104/26, vyměří-li se učiteli přídavek ten znova od terminu původního jeho přiznání, a to částkou nižší, důsledkem opravy ve výměře učitelových požitků.
(Nález ze dne 23. listopadu 1929 č. 20 917.)
Prejudikatura ad II.: Boh. A 8164/29.
Věc: Vilibald Sch. ve St. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyrovnávací přídavek.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl ošv-em pro Brno-venkov od 1. července 1925 pověřen zatímně správou obecné školy ve St. Zšr v Brně opatření to výnosem ze 3. července 1925 schválila. Výnosem ze 7. dubna 1926 povolila zšr st-li substituční příplatek 153 Kč 12 h jednou pro vždy za zatímní správu obecné školy ve St. v době od 1. července 1925 do 31. ledna 1926 a výnosem ze 7. dubna 1926 poukázala mu požitky dle VIII. hodn. třídy 1. plat. stupně.
Výnosem z 1. září 1926 poukázala zšr st-li od 1. ledna 1926 požitky dle zák. č. 104/26 s tím, že mu od 1. května 1926 přísluší podle § 40 učit. zák. vyrovnávací přídavek ročně 2052 Kč. Výnosem z 15. prosince 1926 vyslovila zšr, že st-li, poněvadž působí na obecné škole ve St. jako zatímní správce, poukazuje od 1. ledna 1926 k dosavadním služ. příjmům řiditelský přídavek 1050 Kč, čímž byl pozměněn výnos ze 7. dubna 1926. Výnosem z 5. dubna 1927 byl st-l ustanoven řídícím učitelem obecné školy ve St. s tím, že jeho služ. požitky se tím nemění. Konečně vyslovila zšr výnosem z 20. dubna 1927, že st-l 30. červnem 1927 dovršil zákonitou lhůtu v požitcích 5. stupně a poukázala mu od 1. července 1927 požitky 6. stupně, mezi jiným též řiditelský přídavek ročně 1050 Kč a vzhledem k tomu, že mu byl od 1. ledna 1926 přiznán funkční přídavek 1050 Kč, snížila mu vyrovnávací přídavek od 1. května 1926 na 1056 Kč místo 2052 Kč.
Proti tomu podal st-l námitky, vytýkaje, že podle § 40 odst. 3 zák. č. 104/26 se vyrovnávací přídavek zmenšuje toliko při zvýšení služného, že však přiznání řiditelského přídavku nemůže býti důvodem pro zmenšení vyrovnávacího přídavku. Námitky byly zamítnuty rozhodnutím zšr-y z 13. května 1927 — — — — a st-lovo odvolání do toho podané bylo zamítnuto nař. rozhodnutím — — — —.
Proti tomu směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil: 1. Je pravda, že podle § 40 odst. 3 zák. č. 104/26 se »vyrovnávací přídavek zmenší při prvním zvýšení služného o dvě třetiny částky, o kterou bylo služné zvýšeno a při každém dalším zvýšení o polovinu částky, o kterou služné bylo zvýšeno .....«, že tedy podle § 40 odst. 3 důvodem zmenšení vyrovnávacího přídavku je zvýšení služného, nikoliv též zvýšení jiných součástek učitelských služebních požitků. Stejně je pravda, že podle bodu 97 prov. výn. min. škol. k zák. č. 104/26 — ze 4. listopadu 1927 č. 123 439 — I. Věstník min. škol. č. 118/1927 »vyrovnávací přídavek se zmenšuje podle § 40 odst. 3 zák. jen při zvýšení služného, nikoliv tedy při zvýšení činovného nebo při nabytí ředitelského přídavku ......«
Z těchto předpisů nelze však pro daný případ nic čerpati ve prospěch stanoviska st-lova; neboť v daném případě nejde vůbec o zmenšení vyrovnávacího přídavku, nastávající za platnosti učit. zák., tedy v době po 1. lednu 1926, resp. o zmenšení tohoto přídavku od pozdějšího termínu, než od termínu, od kterého vyrovnávací přídavek byl původně přiznán, nýbrž jde o změnu původního opatření stran vyměření vyrovnávacího přídavku od 1. května 1926, tedy hned od termínu původního přiznání tohoto přídavku. Kdežto totiž st-li při původním převodu do nových požitků podle zák. 104/26 výnosem zšr-y z 1. září 1926 nebyl od 1. ledna 1926 přiznán žádný vyrovnávací přídavek a od 1. května 1926 vyrovnávací přídavek 2052 Kč ročně, opravila zšr tento svůj výměr později výnosem z 20. dubna 1927 potud, že st-li (kterému i nadále od 1. ledna 1926 vyrovnávací přídavek nebyl poskytnut) přiznala od 1. května 1926 opět vyrovnávací přídavek, avšak v částce nižší (1056 Kč). Takovéto opatření však není zmenšením vyrovnávacího přídavku ve smyslu § 40 odst. 3 zák., nýbrž opravou původního vyměření tohoto přídavku.
2. Na sporu je tedy jenom, zda při původním vyměření vyrovnávacího přídavku, ať ode dne 1. ledna 1926, kdy zák. č. 104/26 vstoupil v účinnost, ať od některého pozdějšího termínu (srovnej § 47 odst. 2 zák. 104/26) — v daném případě od 1. května 1926 — sluší při výpočtu základů pro vyměření vyrovnávacího přídavku přihlížeti také k přídavku ředitelskému podle § 15 zák. 104/26. — Nař. rozhodnutí, resp. zšr odpovídají na tuto otázku kladně, st-l záporně; při tom poukazuje st-l hlavně na to, že ředitelský přídavek není v § 40 odst. 1 uveden.
Podle § 40 odst. 1 zák. č. 104/26 rozhodují pro vyměřování vyrovnávacího přídavku dvě komponenty; jednak a) »služební plat příslušející učiteli podle tohoto zák. spolu s přídavky na děti (§ 39) a s přídavky, které se podle tohoto zák. ponechávají,« tedy povšechně řečeno souhrn požitků podle nového zákona, jednak b) »úhrn požitků, které by mu .... příslušely podle dosavadních předpisů (služné, místní přídavek), činovní přídavek, jednotný drah. přídavek .....), a jiných mu na základě zákona, vl. nař. neb usnesení vlády přiznaných stálých požitků .....«, tedy opět povšechně řečeno souhrn požitků podle zákonů dosavadních. Předchůdcem nynějšího »ředitelského přídavku« podle § 15 zák. č. 104/26 byl do konce roku 1025 »činovní přídavek« podle § 9 zák. par. č. 274/19 ve znění čl. I § 3 zák. č. 251/22. — § 40 odst. 1 zák. 104/26 uvádí tedy co do komponenty zahrnující požitky dosavadní výslovně také »činovní přídavek«.
Již z toho, že eventuelní činovní přídavek pobíraný učitelem podle zák. 251/22 se hodnotí na jedné straně při výměře dosavadních požitků, tedy při určení jedné komponenty [shora sub b)] rozhodné pro vyměření vyrovnávacího přídavku, plyne, že nutno taky při výměře požitků podle nového zák. (104/26) tedy při určení druhé komponenty [shora sub a)] bráti v počet také onen přídavek, který nastoupil na místo dřívějšího přídavku činovního, totiž přídavek ředitelský podle § 15 zák. 104/26.
Tento řiditelský přídavek ovšem není v úvodních slovech § 40 odst. 1 zák. 104/26 výslovně uveden, nejsa ani součástí »služ. platu«, který podle § 6 zák. zahrnuje jen služné, činovné a výchovné, ani přídavkem na děti podle § 39; avšak řiditelský přídavek nutno tu zahrnouti pod pojem »přídavků, které se podle tohoto zák. ponechávají«, poněvadž právě přídavek řiditelský podle § 15 zák. 104/26 jest jenom jinak nazvaný a (co do výše) jinak vyměřovaný pokračovatel dřívějšího přídavku činovního podle § 9 zák. par. č. 274/19 ve znění čl. 1 § 3 zák. č. 251/22.
Slova v závěru odstavce 1 § 40 »a jiných na základě zák., vl. nař. nebo usnesení vlády přiznaných stálých požitků« nevztahují se sice přímo na přídavek řiditelský; neboť týkají se přímo jenom určení souhrnu dosavadních požitků [ve smyslu hořejších vývodů tedy komponenty b)]; avšak z toho, že zákon při určení souhrnu požitků dosavadních [komponenty b)] volil znění tak široké, přec nepřímo plyne, že také výraz úvodních slov odst. 1 § 40 »přídavky, které se podle tohoto zák. ponechávají« nutno bráti ve smyslu obdobně širokém.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že při vyměřování vyrovnávacího přídavku podle § 40 odst. 1 zák. č. 104/26 nutno bráti v počet také případný přídavek řiditelský ve smyslu § 15 cit. zák. Stanovisko, které po té stránce zaujal žal. úřad, resp. zšr, uznal tudíž nss za shodné se zákonem. Že by za tohoto právního stavu vyrovnávací přídavek byl nesprávně vyčíslen anebo že by vyměření přídavku toho provedené výnosem zšr-y z 1. září 1926 nebylo mohlo býti dodatečně opraveno, stížnost netvrdí.

Citace:

č. 8248. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 420-422.