Č. 3476.

Vyvlastnění: K výkladu předpisů § 3 zák. o stavebním ruchu č. 35/1923 o pořadí, v jakém lze pozemky vyvlastňovati.
(Nález ze dne 10. dubna 1924 č. 6141.)
Věc: Jan N. v C. (adv. Dr. Jos. Čížek z Náchoda) proti zemské správě politické v Praze (za zúč. stranu — adv. Dr. Rud. Gluck z Prahy) o vyvlastnění pozemků dle zák. o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem zsp-é v T. ze 4. června 1923 vyvlastněna byla dle zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. pro stavbu jednopatrového domu s nutnou živnostenskou provozovnou část pozemku č. 304 ve výměře 74 m2 a část pozemku č. 305 ve výměře 326 m2 za náhradu 19 K za 1 m2. Žadateli uloženo, aby se stavbou domu započal do 3 měsíců od ujetí se držby. K odvolání vlastníka vyvlastněné půdy Josefa F. byl rozhodnutím v odpor braným zrušen vyvlastňovací nál. jako nezákonný z těchto důvodů:
»Dle pořadu stanoveného v odst. 2. § 3 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. vyvlastniti je především příhodné pozemky parcelované a teprve pak pozemky neparcelované, ale k zastavení způsobilé a to dříve půdu neplodnou, než se sáhne k půdě plodné. V tomto případě bylo však přikročeno k vyvlastnění soukromého pozemku plodného — nelze totiž býti v pochybnostech, že jde o pozemek plodný, jen dočasně jinému účelu než pěstování polních plodin věnovaný — ačkoli byly dosažitelny parcelované a neplodné.
Okolnost, že pozemky ty jsou méně vhodné než pozemek žádaný, nemůže býti důvodem k prohlášení, jako by byl pozemek vyvlastňovaný jediné k stavbě způsobilý. Tendence zák., která stanoví vyvlastnění jako nejzašší možnost, svědčí zřejmě, že lze v pořadí v § 3, odst. 2 cit. zák. uvedeném postupovati k další kategorii teprve tehdy, jsou-li pozemky kategorie předchozí zcela nepříhodné nebo nezpůsobilé. Tato okolnost nebyla však u většiny parcelovaných pozemků města Ú. ani prokázána, ba ani tvrzena. Rovněž názor, jakoby živnost vyvlastňovatelova vyžadovala zvláštních ohledů při vybírání staveniště, neodpovídá duchu zák. o stav. ruchu.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto: Stížnost vytýká nezákonnost nař. rozhodnutí, brojíc proti názoru v něm vyslovenému, že dle pořadí v § 3 zák. č. 35/1923 uvedeného vyvlastniti je především příhodné pozemky parcelované a pak teprve pozemky neparcelované, ale k zastavění způsobilé, a to dříve půdu neplodnou a pak teprve půdu plodnou. Stížnost vykládá totiž ustanovení § 3 cit. zák. v ten smysl, že především vyvlastňovati je pozemky ve stavebním obvodu obce při otevřených komunikacích a to bez ohledu na to, jsou-li k účelům stavebním parcelovány neb nikoli, a jde-li o půdu plodnou či neplodnou. Stížnost vychází při tom z názoru, že již odst. 1 § 3 cit. zák. stanoví určité pořadí, dle něhož vyvlastňovati je především pozemky takové, jež leží ve stavebním obvodu obce při otevřených již komunikacích a pak teprve takové, k nimž se komunikace dají snadno zříditi bez větších nákladů a dovozuje z počátečních slov odst. 2. »z těchto pozemků«, že ustanovení odst. 2 i 3 tohoto § vztahuje se pouze na tuto druhou kategorii pozemků bez komunikace.
Názor stížnosti je mylný. Odst. 1 § 3 nikterak nechtěl utvořiti dvě kategorie různých pozemků v tom smyslu, jak vykládá to stížnost a stanoviti již tam pořadí, a nelze proto ustanovení dalších dvou odstavců vztahovati pouze na domněle druhou z nich. V odst. tom stanovena zásada, že vyvlastňovati je pozemky ve stavebním obvodu obce a to pravidelně při otevřených již komunikacích, výjimečně i takové, k nimž komunikace bez větších nákladů dá se zříditi. Pořadí, v jakém lze sáhnouti na tyto pozemky k vyvlastnění zákonem určené, tedy jak ty které leží při otevřených komunikacích, tak ty, k nimž komunikace snadno dají se zříditi, stanoveno je v odst. 2 a 3 cit. § v ten smysl, že především vyvlastňovati je příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované, pak pozemky neparcelované a to dříve půdu neplodnou než se sáhne k půdě plodné.
Že tomu tak, vyplývá při správném výkladu odst. 1 § 2 cit. zák. ze znění § 2 cit. zák. samého a nelze shledati, že by tento slovný výklad byl v rozporu s tendencí zák. a že by výklad ten bránil tomu, aby staveniště opatřena byla především tam, kde již stavby jsou a k nimž je přístup, když přece i dle toho výkladu jen výjimečně dojde k vyvlastnění pozemku, k němuž komunikaci bylo by třeba — ovšem snadno — teprve zříditi, a když v první řadě je vyvlastniti půdu již k účelům stavebním parcelovanou, tedy k zastavení určenou. Je nemyslitelno, že by zák. byl stanovil pořadí pro pozemky, jež výjimečně mají býti vyvlastněny, nestanovil ho však pro ony, které pravidelně mají býti vyvlastněny.
Žal. úřad také tak § 2 cit. zák. vykládá a je tedy bezdůvodná námitka stížnosti, že je výklad ten v rozporu se zák. Žal. úřad zrušil pak vyvlastňovací nál. I. stolice proto, poněvadž v obci Ú. je řada parcelovaných pozemků neplodných, k zastavění se hodících, takže nesmělo býti přikročeno k vyvlastnění plodné půdy Josefa F., jež nesporně je půdou neparcelovanou, jak konstatuje protokol o šetření na místě samém sepsaný a jak stížnost, poukazujíc k tomu, že vlastník odpírá pozemek ten parcelovati, výslovně doznává.
Stížnost popírá pak, že by vyvlastněná půda byla půdou plodnou. Otázka, je-li pozemk ten půdou plodnou či nikoli, je však — vzhledem k tomu, že jde o pozemek neparcelovaný — vedlejší, je-li správným zjištění žal. úřadu, že jsou v obci parcelované pozemky, k zamýšlenému zastavění způsobilé, poněvadž tyto pak v pořadí před neparcelovaným pozemkem F-ovým předcházejí. Proto jde námitka stížnosti mimo a nebylo potřebí se jí obírati.
Žal. úřad vychází ze zjištění, že v Ú. jsou parcelované pozemky, pro zamýšlenou stavbu sice méně vhodné, ale nikoli zcela nepříhodné nebo nezpůsobilé. Stížnost míní, že tento důvod není rozhodným, že by muselo býti zjištěno, že tyto pozemky jsou dosažitelné k vyvlastnění, což prý se nestalo, protokolem z 23. května 1923 je prý prokázán opak.
Zák. však praví v § 3, odst. 2 zcela jasně, že z pozemků v odst. 1 uvedených jest vyvlastňovati především pozemky k účelům stavebním parcelované, pak pozemky neparcelované, ale k zastavění způsobilé. Z toho je zřejmo, že sama existence příhodných pozemků parcelovaných vylučuje možnost vyvlastnění půdy neparcelované, nebyl-li učiněn pokus, vyvlastniti pozemky předcházející v pořadí před půdou neparcelovanou. Lze-li či nelze-li pozemky takové vyvlastniti, možno však prokázati jen v řízení o vyvlastnění jich zavedeném a musel by tedy expropriant sám dokazovati, že pozemky ty vyvlastniti se mu nepodařilo. Toho však v daném případě není. Úřad není povinen ex officio vyšetřovati, zda ten který pozemek předcházející v pořadí před pozemkem, o jehož vyvlastnění se žádá, mohl by býti vyvlastněn, a je proto bezdůvodnou i námitka stížnosti, že žal. úřad měl v tom směru řízení doplňovati.
Dovolává-li se st-l toho, že vlastnice č. 437/2 — neplodného a parcelovaného — chce sama na pozemku stavěti, a vlastník jiného takového pozemku prohlašuje pozemek ten za nedělitelný, což obé již v řízení bylo tvrzeno, stačí poukázati na to, že taková prohlášení nikterak nestačí, aby z nich byla dovozována nemožnost vyvlastnění; o přípustnosti či nepřípustnosti vyvlastnění může rozhodnouti jen úřad po řízení řádně provedném.
Proti zjištění žal. úřadu, že parcelované pozemky v Ú. jsou pro stavbu sice méně vhodné, ale nikoli zcela nepříhodné, dovolává se stížnost dobrozdání zástupců obce O. v protokolu z 23. května 1923, že tato místa se buď vůbec nehodí neb dala by se použíti jen s nepřiměřeným nákladem a že doporučili žádost st-lovu k příznivému vyřízení. Tím vytýká stížnost, že skutkové zjištění žal. úřadu, že pozemky ony nejsou zcela nepříhodné nebo nezpůsobilé, je v rozporu se spisy. Výtka ta vyvrácena je však obsahem protokolu. Ohledně pozemku č. k. 297/12 konstatuje protokol, že je k stavbě způsobilý, ohledně č. k. 437/3 konstatuje totéž s poznámkou, že se nehodí k zamýšlené stavbě. Ohledně pozemku č. k. 1223 zjišťuje protokol, že je k stavbě způsobilý, ale nevyhovuje podmínkám, jež činí st-l vzhledem na svoji živnost. Ohledně spáleniště obytného domu konstatuje se, že k zastavení se hodí. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že u většiny parcelovaných pozemků nebylo prokázáno, ba ani tvrzeno, že by pro stavbu byly nepříhodné, nelze v tom shledávati rozpor se spisy.
Shledány tedy všechny výtky stížnosti bezdůvodnými a byla tato zamítnuta.

Citace:

č. 3476. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1023-1026.