NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 10188.

Zemědělství: * I. Podle § 22 odst. 3 vl. nař. č. 204/1928 Sb. rozvrhnouti jest náklady na opatření a chování veřejných plemenných býků na chovatele skotu »podle počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic« bez ohledu na to, chovají-li se k plemenitbě či k účelům jiným. — * II. Ustanovení to neodporuje zák. č. 169/24 Sb.
(Nález ze dne 1. prosince 1932 č. 18087.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 5019/25.
Věc: Josef V. v Kladně proti okresnímu úřadu v Kladně o rozvrh nákladů na chování plemenného býka. Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Do soupisu hospodářských zvířat v P., pořízeného podle § 8 vl. nař. č. 204/28, pojato bylo v roce 1929 51 a v roce 1930 45 krav náležejících st-li Josefu V. Stížnosti Josefa V., v nichž vytýkal, že neprovozuje chov dobytka, nýbrž hospodářství výdojné, a že starosta obce měl si od něho dříve vyžádati zprávy o hospodářských zvířatech, zamítl okresní úřad v Kladně s odůvodněním, že podle § 22 odst. 3 vl. nař. č. 204/28 obec jest oprávněna rozvrhnouti náklady na všechny chovatele skotu v obci podle počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic podle stavu ke dni 1. ledna bez ohledu, zda některý chovatel snad krávy plemenice nepřipouští a provozuje výkrmné neb výdojné hospodářství.
O stížnostech do těchto rozhodnutí uvážil nss:
St-1 spatřuje nezákonnost v právním názoru žal. úřadu, že obec jest oprávněna rozvrhnouti náklad na všechny chovatele skotu v obci podle počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic bez ohledu, zda jde o krávy k chovu, či o krávy určené pouze k vydojování, a dovozuje z účelu zák. č. 169/24, jakož i z toho, že zákon i prov. nař. č. 204/28 užívají vesměs (kromě § 22 odst. 3 cit. nař.) výrazu »plemenice«, resp. »plemenné krávy« (§ 9 odst. 2 nař.), závěr, že přispívati na opatření a chov veřejných plemenných býků jsou chovatelé skotu povinni jen podle míry, jak jich skutečně užívají. Kdyby ustanovení § 22 odst. 3 vl. nař. č. 204/28 připouštělo pouze ten výklad, že rozhoduje počet krav a přes rok starých jalovic bez ohledu, zda se připouštějí k býku či nikoliv, bylo by prý toto ustanovení vl. nař. samo nezákonné.
Stížnostem nelze přisvědčiti.
Zákon č. 169/24 stanoví v § 5 odst. 1, že náklad na opatřování a chování veřejných plemeníků uhradí se zásadně tím způsobem, že obecní starosta rozvrhne vydání toto na chovatele plemenic příslušného druhu hospodářských zvířat. Výraz »plemenice«, kterého zákon zde i na jiných místech, a stejně i vl. nař. č. 204/28 — s výjimkou ustanovení § 22 odst. 3 věta 1 — užívají, má dvojí význam: v širším smyslu znamená samice schopné plemenění, v užším smyslu samice chované k plemenitbě. Zkoumaje, v kterém smyslu zák. č. 169/24 výrazu toho užívá, neshledal nss opory pro názor, že by bylo bráti výraz ten ve smyslu užším, vyznačujícím toliko samice hospodářských zvířat, chované k plemenitbě. Zákon používaje termínu »plemenice«, užívá ho zcela povšechně bez jakékoli bližší determinace, a ani z ostatních jeho ustanovení nelze vyčisti, že by chtěl rozlišovati mezi samicemi hospodářských zvířat podle toho, jsou-li chovány k plemenitbě či nikoli, a že by svá ustanovení byl chtěl vztáhnouti jen na samice prvého druhu. Naopak okolnost, že zákon nemá žádných ustanovení k tomu cíli, aby byl zjištěn počet samic hospodářských zvířat k plemenitbě chovaných, — v § 3 odst. 3 zák. a shodně v § 8 prov. nař. mluví se všeobecně o soupisu hospodářských zvířat — a neobsahuje také žádných kontrolních opatření, jež by byla nezbytná, kdyby ustanovení zákona měla se vztahovati jen na samice chované k plemenitbě, nasvědčuje tomu, že zákon rozumí slovem »plemenice« všechny samice schopné plemenění bez ohledu na to, zda se jich skutečně k plemenitbě používá čili nic. Pro tento výklad mluví také úzká souvislost zák. č. 169/24 s mor. zem. zákonem č. 61/1909 z. z. o zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka. Tento zákon, jenž v motivech vlád. návrhu zákona č. 169/24 (tisk senátu č. 1555/1923) jest označen jako zákon blížící se zásadám moderního dobytkářství, a jehož ustanovení sloužila v mnohém za vzor novému zákonu, užívá, mluvě o počtu rozhodném pro povinnost chovati veřejného býka a pro rozvržení nákladů, zpravidla obratu »krávy a přes rok staré jalovice« (§ 6 odst. 1—5, § 9 odst. 1, 2 a 4, § 11). Vedle toho však přichází v textu zákona výraz »plemenice«, který, jak ze znění příslušných ustanovení (srov. zejména 2. a 3. odst. § 9 a odst. 1. § 10) jest patrno, jest úplně totožný s obratem »krávy a rok staré jalovice«. Nařízení mor. místodržitele č. 27/1910 mor. z. z. užívá výrazu »plemenice« právě se vztahem na ona ustanovení zákona, jež mluví o »kravách a přes rok starých jalovicích« (nařízení k § 6 zák. a k § 9 zák.). Tam pak, kde jde o rozvrh nákladů na opatření a chování veřejných býků, mluví nařízení toto úplně ve shodě se zákonem (§ 9 odst. 1) o počtu chovaných krav a jalovic. Jestliže za tohoto stavu věci vl. nař. č. 204/28, upravujíc v § 22 odst. 3 rozvrh neuhrazeného nákladu na opatření a chování veřejných plemenných býků stanoví ve větě prvé, že náklad ten rozvrhne starosta obce na chovatele skotu podle počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic, a používá tedy výrazu obsahově zcela totožného s výrazem »plemenice« v širším jeho smyslu, v kterém béře výraz ten — jak dovoženo — zákon č. 169/24, nelze shledati, že by cit. ustanovení prov. nař. bylo v rozporu se zákonem.
Vykládaje ustanovení § 9 mor. z. z. č. 61/1909, jehož obrat »na chovatele podle počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic« převzalo doslova vl. nař. č. 204/28 v § 22 odst. 3, vyslovil nss v nál. Boh. A 5019/25, že citovaný předpis nerozeznává, k jakému účelu dotyčné samice jsou chovány, a že z počtu chovaných krav a přes rok starých jalovic, který je rozhodný pro stanovení příspěvku na plemenného býka, nejsou vyloučeny kusy chované na žír.
Vzhledem k tomu, jak shora byl vyložen smysl příslušných ustanovení zák. č. 169/24, dospěl nss k témuž závěru i pokud jde o ustanovení § 5 tohoto zák., resp. § 22 odst. 3 vl. nař. č. 204/28, a nemohl proto v nař. rozhodnutí shledati vytýkanou nezákonnost.
S tohoto hlediska jest pak bezdůvodnou i výtka vadnosti řízení, kterou spatřují stížnosti v tom, že, ač st-1 uplatňoval již před obecním úřadem a v odvolání, že nepěstuje chov dobytka a nechová plemenic, nýbrž provozuje hospodářství výdojné, obecní starosta si nevyžádal podle § 8 vl. nař. od něho zprávy o hospodářských zvířatech, a že žal. úřad tuto vadu neodstranil. St-1 nepopírá, že počet jím chovaných krav a přes rok starých jalovic byl v soupisu správně uveden. Je-li však, jak shora dolíčeno, správným názor žal. úřadu, že nezáleží na tom, zdali krávy jsou určeny k plemenění. či jen k vydojení a výkrmu, pak jeví se okolnosti tyto, o nichž měl podle mínění st-le starosta obce si vyžádati zprávy, pro posouzení povinnosti st-lovy, platiti příspěvek na veřejného býka, nerozhodnými, a nezakládá nevyšetření jich podstatné vady řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.

Citace:

Čís. 5444. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 489-491.