NPD documents search: České právo, 1 (1919) - Místo notáře v Albrechticích

Čís. 23.

Překročení obžaloby soudem nalézacím. — Čin do obžaloby nepojatý nemůže nikdy dáti podnět k nálezu o nepříslušnosti soudního dvoru dle § 261 tr. ř.
(Rozh. ze dne 12. března 1919, Kr I 67/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal k zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně, jímž se týž prohlásil dle § 261 tr. ř. nepříslušným v trestní věci proti Františku U. pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 174 IIc) a 176 IIb) tr. zák., takto právem: Zmateční stížnosti se dle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877 ř. z. č. 3 z roku 1878 ihned vyhovuje, naříkaný rozsudek se zrušuje a věc odkazuje se zpět k témuž krajskému soudu jako nalézacímu, aby ji znovu projednal a rozhodl v mezích obžaloby státního zastupitelství. Důvody:
Na obžalovaného byla vznesena obžaloba pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 174 IIc, 176 IIb tr. zák., jehož se dopustil tím, že odcizil svému zaměstnavateli Fr. P. různé potraviny a jiné věci v úhrnně ceně 519 K. Při hlavním líčení rozšířil veřejný žalobce obžalobu na krádež opratí v ceně 250 K, kteréž odcizil obžalovaný témuž, takže se obžaloba vztahovala celkem na krádeže věcí v ceně 769 K. Soud nalézací vzal po skončeném hlavním líčení na základě výpovědi Fr. P. za prokázáno, že obžalovaný ukradl tomuto svědkovi mimo věci v obžalobě uvedené a mimo křížové opratě, na něž obžaloba dodatečně byla rozšířena, ještě vkladní knížku znějící na obnos 3000 K, ačkoliv na toto další obvinění obžaloba vůbec rozšířena nebyla, a vyslovil svou nepříslušnost dle § 261 tr. ř. s odůvodněním, že cena věcí, jichž odcizení se obžalovanému za vinu klade, přesahuje 2000 K a jedná se tudiž o zločin krádeže, jehož potrestání přísluší dle § 179 tr. zák. a čl. VI uvoz. zák. k tr. ř. soudu porotnímu. Tento rozsudek není v zákoně odůvodněn a jeví se zmateční stížnost, uplatňující proti němu důvod zmatečnosti § 281 č. 6 tr. ř., opodstatněnou. Výrok o nepříslušnosti soudu nalézacího se zakládá na nepřípustném překročení žaloby, porušujícím zásadu obžalovací. Dle § 267 tr. ř. jest vázán soud návrhem obžalobcovým tím způsobem, že nemůže obžalovaného uznati vinným skutkem, k němuž obžaloba ani původně nesměřovala ani během hlavního líčení nebyla rozšířena. V přítomném případě veřejný obžalobce nevznesl ani nerozšířil obžalobu na nový čin obžalovaného, totiž krádež vkladní knížky, znějící na obnos 3000 K. Nebyl proto soud dle zásady vyslovené v § 2 tr. ř. oprávněn, ve příčině této krádeže prováděti trestní řízení, resp. přikázati tuto krádež ve spojení s ostatními krádežemi, tvořícími předmět obžaloby, příslušnosti soudu porotního. Soud nalézací měl se naopak, zkoumaje svou příslušnost, obmeziti výlučně na činy do obžaloby pojaté. Tyto krádeže však neodůvodňují příslušnost porotního soudu, takže nebylo zákonného důvodu, vysloviti nepříslušnost dle § 261 tr. ř. Čin do obžaloby nepojatý nemůže nikdy dáti podnět k nálezu dle tohoto zákonného ustanovení. Poněvadž prohlášení o nepříslušnosti soudu nalézacího mělo za účel, pohnati obžalovaného s překročením obžaloby k zodpovědnosti před soud porotní, jest zmateční stížnost podána nepochybně ve prospěch obžalovaného, pročež jí bylo dle § 5 zákona z 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z r. 1878 vyhověti ihned v neveřejném sezení, naříkaný rozsudek dle § 288 čís. 2 tr. ř. zrušiti a uznati právem, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 23. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 40-41.