NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 1278.

Podán-li proti usnesení prvé stolice, zamítajícímu knihovní žádost, rekurs a zároveň podle pokynů zamítavého usnesení vznesena nová knihovní žádost, jíž prvou stolicí vyhověno, nesmí rekursní soud odmítnouti rekurs jako bezpředmětný. Bude-li rekursu právoplatně vyhověno, dlužno zachovati se obdobně podle § 132 knih. zák.
Přípustnost (dovolacího) rekursu ve věcech knihovních proti rozhodnutí druhé stolice, jímž rekurs byl odmítnut.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1921, R I 1320/21.)
Do usnesení knihovního soudu ze dne 8. srpna 1921, jímž knihovní žádost byla zamítnuta, podala žadatelka stížnost, kromě toho však podala znovu knihovní žádost, doplnivši ji dle pokynů, jež jí knihovní soud udělil v zamítavém usnesení. Knihovní soud usnesením ze dne 29. srpna 1921 doplněné knihovní žádosti vyhověl. Rekursní soud odmítl usnesením ze dne 10. září 1921 stížnost do původního usnesení knihovního soudu, maje za to, že stížnost jest bezpředmětnou, ježto knihovní soud zatím vyhověl doplněné knihovní žádosti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení rekursního soudu a uložil mu, by o rekursu znovu rozhodl, nehledě k použitému odmítacímu důvodů.
Důvody:
Předpis § 130 knih. zák., že, byl-li rekurs druhou stolicí zamítnut, není další rekurs přípustným, předpokládá, že rekursní soud rozhodl o rekursu z důvodů věcných a rozhodnutí prvé stolice uznává za správné, že tedy jde o dvě souhlasná rozhodnutí. Tomu však není tak, když, jako v tomto případě, rekurs byl z nějaké příčiny odmítnut a ve věcné řešení otázky vůbec se nevešlo. V takovém případě je rekurs do tohoto rozhodnutí rekursního soudu přípustným, i dlužno tedy v tomto případě, kde rekurs odmítnut jako bezpředmětný, zkoumati, zda důvod odmítnutí jest správným, zda rekurs vskutku bezpředmětným byl. Tu otázku však zde dlužno zodpověděti záporně. Rekursní soud míní, že je bezpředmětným proto, že vklad, o nějž jde, povolen byl později na opětovanou a dle pokynů zamítajícím usnesením udělených upravenou žádost stěžovatele. Ale to by činilo prvou žádost bezpředmětnou jen tehdy, kdyby stěžovatel tímto povoleným později zápisem plně dosáhl účele, který první žádostí sledoval, t. j. kdyby vklad tento ve svých právních účincích rovnal se vkladu prvotně žádanému, avšak nepovolenému. Tomu ale tak není. Rekursní soud přehlíží tu, že ústav knih ovládán jest zásadou priority, podle níž řídí se posloupnost práva vkladem nabytého, že tedy vklad později dobytý čítá posloupnost svou teprve ode dne, kdy druhá žádost byla podána, kdežto vklad prvým soudem zamítnutý by ji čítal ode dne, kdy podána byla žádost prvá, tak že práva knihovní v mezičasí nabytá by mu nevadila (§§ 29, 99, 100, 132 kn. zák.). Jedině k vůli tomu předepsána jest a učiněna byla v knihách poznámka zamítnutí prvé žádosti. S tímto právním zájmem žadatele bylo rekursnímu soudu při vyřizování rekursu počítati, poněvadž se podává přímo ze samých předpisu zákona, ze zařízení ústavu pozemkových knih, základních zásad, na nichž ústav ten spočívá. Není tedy k zdůvodnění jeho třeba uváděti v rekursu nějaké skutečnosti, na něž by ovšem zřetele bráti nebylo možno (§ 12, 2 kn. zák.). Tomuto zásadnímu stanovisku, že žadatel k vůli zachování priority má právo trvati na věcném vyřízení žádosti v pořadu stolic, tudíž na věcném rozhodnutí rekursu, nevadí, že žadatel, aby si pro případ neúspěchu žádosti původní zajistil aspoň pořadí druhé, neb aby zápůjčku co možno brzy vyplacenu obdržel, ať tedy z důvodů právních nebo hospodářských, podal žádost druhou. Ovšem ale nelze přehlížeti, že dvakráte táž pohledávka vkládána býti nemůže, a potud arci bylo při vyřizování rekursu a jest i nyní s vkladem na opětovanou žádost povoleným počítati. I jest otázka, kterak vše zaříditi pro případ, že už původní žádost bylo povoliti a že by tedy rekursu bylo vyhověno. Byl-li vklad prvým soudem zamítnut, druhou stolicí však povolen, zapíše se toto povolení v knize v pořadí poznámky zamítnutí (§ 132 kn. zák.). Docela obdobně má se však věc i zde, kde nejprve vklad zamítnut, zamítnutí poznamenáno a později vklad povolen. Rozdíl je jen ten, že tam povolen teprv druhou stolicí na rekurs, zde však prvou stolicí na novou žádost, rozdíl to, který však není podstatný, a lze se tedy i tu zachovati obdobně dle § 132 kn. zák. (§ 7 obč. zák.).

Citace:

č. 1278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 761-763.