č. 9795.

Zaměstnanci veřejní: * Základem t. zv. »nábytečného« ve smyslu dvoř. dekretu ze 13. září 1804 sb. z. pol. sv. 22 č. 31 jest služné, vyměřené podle platového zákona č. 103/26 i tehdy, když přeložení se stalo v době mezi počátkem účinnosti a vyhlášením platového zákona.
(Nález ze dne 2. dubna 1932 č. 2914.)
Prejudikatura: srv. nál. Boh. A 7487/28 a 7771/29.
Věc: Rudolf H. v Užhorodě proti ministerstvu financí o nábytečné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem hlavního finančního ředitelství v Užhorodě z 11. února 1926 byl st-1, účetní tajemník, přeložen ze služebních důvodů z Berehova do Užhorodu, kde nastoupil dne 1. dubna 1926 službu. Přesídlení provedl pak dne 12. července 1926. V cestovním deníku domáhal se jako svobodný státní úředník nábytečného ve smyslu dekretu dvorní komory z 13. září 1804 ve výši jednoměsíčního služného platného v době provedeného přesídlení, t. j. podle služného 7. platové stupnice, stupně d. částkou 1200 Kč. Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě přiznalo mu však výměrem z 14. května 1929 nábytečné toliko ve výši jednoměsíčního služného, jaké měl v době svého přeložení, to jest před vyhlášením plat. zák. č. 103/26, tedy podle zák. č. 394/22 ve výši 671 Kč. Odvolání st-lovo zamítlo min. fin. jako bezdůvodné nař. rozhodnutím. — č. 9795 —
488
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad zamítl odvolání st-lovo v podstatě proto, že mu přísluší podle dvor. dekretů z 26. září 1827 č. 3478, ze 6. srpna 1824 č. 30354 a z 29. července 1832 č. 31028, zachovaných v platnosti ustanovením § 206 plat. zák., nábytečné podle služného pobíraného v dřívějším služebním místě. Při tom setrval žal. úřad na svých oběžnících z 12. května 1928 a z 21. září 1928, kterýmiž svolil, aby teprve počínajíc dnem vyhlášení platového zákona bylo nábytečné přiznáváno na podkladě služného stanoveného platovým zákonem — a podotknul vzhledem k právnímu názoru vyslovenému v nál. Boh. A 7487/28 a 7771/29, že právní názor ten může podle § 7 odst. 2 zák. o ss tvořiti závaznou základnu jenom v případech těmito nálezy projednávaných.
St-1 naproti tomu dovolává se nál. Boh. A 7771/29 a namítá, že státní úředník, který byl přeložen z moci úřední v době od 1. ledna 1926, to jest od účinnosti zák. č. 103/26, má nárok na nábytečné na podkladě služného stanoveného tímto zákonem. Spor jest tudíž o to, zda st-li, kterýž byl nesporně přeložen z moci úřední na jiné místo v době po 1. lednu 1926, přísluší nábytečné na podkladě služného stanoveného platovým zákonem, jak tvrdí st-1, či na podkladě služného, platného před 1. lednem 1926, jak tvrdí žalovaný úřad. Stížnosti bylo dáti za pravdu.
Nss vyslovil v nál. Boh. A 7487/28 právní názor, že základem t. zv. »nábytečného« ve smyslu dvor. dekretu z 13. září 1804 č. 29.311 — 3113 Sb. zák. pol. sv. 22 č. 31 jest při přeložení po vyhlášení platového zák. č. 103/26 služné vyměřené podle tohoto zákona.
Dovodiv předem, že za účinnosti platového zákona zůstal v platnosti i t. zv. stěhovací normál z roku 1804, ježto zamýšlené vl. nař., této materie se týkající a v § 147 plat. zák. slíbené, dosud nebylo vydáno, dospěl nss ke svrchu cit. právnímu názoru v úvaze, že není důvodu, pro který by se nemělo »nábytečné«, jež se řídí výší měsíčního služného, vyměřovati podle služného, jež ten který úředník pobíral v době přeložení svého a tedy v případech přeložení po vyhlášení zák. č. 103/26 podle služného, jak bylo upraveno zákonem tím. Neboť z cit. zákona nelze nikterak dovoditi, že by zákonodárce chtěl nárok plynoucí ze stěhovacího normálu omeziti v tom směru, že základ pro výši nábytečného má tvořiti pouze služné pobírané před vyhlášením zák. č. 103/26.
Z týchž úvah dlužno i při přeložení nastalém před vyhlášením zák. č. 103/26, avšak za účinnosti jeho pokládati za základ t. zv. »nábytečného« ve smyslu dvoř. dekretu z roku 1804 služné vyměřené podle tohoto zákona. Tuto otázku nechal nss v nál. Boh. A 7487/28 nevyřešenu, ježto předmětem jeho kognice byla v nálezu tom otázka nároku na nábytečné ve smyslu cit. dvoř. dekretu při přeložení po vyhlášení platového zákona.
Právnímu názoru, že státnímu zaměstnanci přísluší při přeložení nastalém před vyhlášením platového zákona, avšak za jeho účinnosti, t. j. v době od 1. ledna 1926 do 7. července 1926, nestojí v cestě ani — č. 9796 —
489
dvor. dekrety č. 34978/1827, 30354/1824 a 31028/1832, žal. úřadem dovolávané, jež vycházejí ze stanoviska, že státnímu zaměstnanci pří- sluší při přesídlení nábytečné podle služného na jeho dřívějším služebním místě pobíraného, neboť služné vyměřené podle platového zákona je při přeložení po 1. lednu 1926 vzhledem ke zpětné účinnosti zák. č. 103/26 (§ 215) od 1. ledna 1926, služným pobíraným v dřívějším služebním místě. Na tom nemohou nic měniti ani oběžníky, vydané min. fin., poněvadž výnosy tyto, jež nebyly vydány vládou a nebyly publikovány, mají pouze povahu interní instrukce a netvoří proto platnou a závaznou normu, jíž by se právní stav vyplývající se zákona, mohl měniti.
Vycházel-li tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí z právního názoru, že při přeložení nastalém sice za účinnosti plat. zák. č. 103/26, avšak ještě před jeho vyhlášením jest základem t. zv. »nábytečného« ve smyslu dvor. dekretu z 13. září 1804 č. 29311—3113 Sb. zák. pol. sv. 22, čís. 31, služné dřívější, příslušející před účinností platového zákona (1. lednem 1926), jest názor ten právně mylný.

Citace:

č. 9795. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 683-685.