Č. 3636.


Obecní úředníci: O významu jmenovacího dekretu obecního úředníka.
(Nález ze dne 20. května 1924 č. 8744.)
Prejudikatura: Boh. 3478 adm.
Věc: Dr. František M., magistrátní koncipient v Praze (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební postavení.
Výrok: Stížnost, pokud čelí proti výroku, jímž odepřena st-li povaha úředníka konceptního, zamítá se jako bezdůvodná; v ostatním se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Měst. zast. vršovické ve schůzi 13. května 1919 systemisovalo místo manipulačního úředníka; poněvadž měl vyřizovati také menší práce konceptní, stanoveno podmínkou aspoň absolvování střední školy. Usnesením z 15. listopadu 1919 uděleno toto místo st-li, absolvovanému právníku s I. státní zkouškou, jenž dekretem z 28. listopadu 1919 jmenován prozatímně na jeden rok manipulačním úředníkem při městském úřadě s ročním platem 4308 Kč. K žádosti jeho z 1. března 1920 za ustanovení trvalé měst. zastupitelstvo 20. března 1920 se usneslo jmenovati jej definitivním kancelářským úředníkem se základním služným 4308 Kč. O tom vydán mu dekret z 21. března 1920, dle něhož byl usnesením měst. zast. »ustanoven definitivním úředníkem«; v čl. II. dekretu se praví, že jest ustanoven »definitivním úředníkem obce V. pro obor služby konceptní,« v čl. IV. sub 1 a) se pak stanoví, že služné základní činí pro něho »jakožto kancelářského úředníka ročně 4308 Kč«.
Podáním z 15. dubna 1921 st-l oznámil, že 5. dubna 1921 složil třetí státní zkoušku, čímž dosáhl kvalifikace potřebné pro obor služby konceptní, a žádal, aby obec uznala nyní jeho zákonný nárok na úpravu požitků aspoň dle předpisu § 19 II. 1 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. Tento nárok byl v pořadu správních stolic, posléze nař. rozhodnutím zamítnut z důvodu, že místo, na něž byl jmenován, bylo ob. zast. systemisováno jako místo kancelářské, nikoli konceptní, a ustanovení II. článfku dekretu z 21. března 1920, nespočívajíc na pravoplatném usnesení ob. zast., nemůže o sobě zakládati pro st-le materielní nároky proti obci. Usnesení z 20. března 1920 změnilo pouze provis. postavení st-lovo v definitivní, nevyslovilo však přeřazení jeho do kategorie konceptní a ani učiniti tak nemohlo, poněvadž by k němu bylo bývalo zapotřebí svolení zsv-u dle § 7 cit. zák., o něž ani nebylo žádáno.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
St-l uplatňuje nárok na postavení konceptního úředníka obecního ve smyslu zák. č. 443/1919 a opírá jej o ustanovení článku 11. dekretu z 21. března 1920, dle něhož jest ustanoven úředníkem obce V. pro obor služby konceptní. Pokud st-l vychází při tom z právního názoru, že uvedený dekret o sobě může býti a je mu zdrojem materielních práv, sluší k tomu především podotknouti, že otázku tuto nelze posuzovati podle norem platných o projevech smluvní vůle v oboru práva soukromého. Jmenování obecního úředníka — nechť pokládá se již za akt jednostranný či dvoustranný — v žádném případě není smluvním projevem soukromoprávním, nýbrž správním aktem, kterým obec jako nositel veřejné správy zakládá určitý veřejnoprávní poměr. Nelze jej tedy co do jeho platnosti a účinnosti posuzovati podle předpisů práva občanského, nýbrž výhradně především podle specielních ustanovení proň daných a subsidierně podle zásad platných pro správní akty vůbec.
§ 9 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. stanoví ovšem, že ustanovení úředníka děje se doručením listiny o ustanovení. Tím je řečeno, že vydání této listiny je podstatnou formální náležitosti správního aktu ustanovení obecního úředníka, a že teprve doručením této listiny služební poměr jeho se zakládá. Nelze z toho však dovozovati, že tento formální akt sám o sobě je causa efficiens služebního poměru ob. úředníka. Tou je podle § 7 zák. z. 23. července 1919 usnesení ob. zastupitelstva, jímž tento sbor projevuje po stránce subjektivní i objektivní svoji vůli, směřující k založení určitého služebního poměru úřednického. Vydáním listiny o ustanovení se tato vůle, aby byla účinná, manifestuje. Pro otázku, je-li tu určitý služební poměr a jaký jest jeho obsah, rozhodna je tedy sice listina o ustanovení, ale jenom potud, pokud se neprokáže, že se vůbec o usnesení ob. zast. neopírá anebo že je s ním v rozporu.
Listina o ustanovení st-lově z 21. března 1920 byla vydána na základě usnesení ob. zast. z 20. března 1920. Dlužno tedy zjistiti, co ob. zast. tímto usnesením chtělo projeviti. St-l byl usnesením z 15. listopadu 1919 ustanoven provisorně na místo, které bylo systemisováno a vypsáno výslovně jako místo úředníka manipulačního, a v dekretu z 28. listopadu 1919 ustanovuje se výslovně úředníkem manipulačním. O právním postavení jeho těmito akty založeném nemůže tedy býti pochybnosti. Podkladem usnesení z 20. března 1920 byla jeho podání z 1. března 1920, kterým nežádal nic jiného, nežli ustanovení trvalé. Podle zápisu o sezení z 20. března 1920 bylo tam navrženo, aby žádosti st-lově bylo vyhověno, a aby byl jmenován definitivním úředníkem, načež po provedeném hlasování konstatováno, že byl jmenován definitivním kancelářským úředníkem se základním služným 4308 Kč. Usnesení to nelze v uvedené souvislosti zajisté vykládati tedy jinak, nežli že dosavadní služební poměr st-lův — beze změny své podstaty — byl z provisorního změněn v definitivní. Pro úsudek, že by ob. zast. bylo chtělo dosavadního provisorního úředníka manipulačního jmenovati definitivním úředníkem konceptním, ačkoli o změnu svého služebního poměru v tomto směru ani nežádal, není v usnesení tom sebe menšího podkladu. Naopak mluví proti takovému závěru nejen jasné znění usnesení, nýbrž i okolnost, že místo st-lem zaujímané, ač již předem bylo intendováno obsaditi je silou, která by obstarávala také menší práce konceptní, bylo výslovně systemisováno jako místo manipulační, třebas lépe dotované nežli ostatní podobná místa, a posléze i úvaha, že nelze obecnímu zast. bez nutkavého důvodu imputovati, že by bylo chtělo ustanoviti konceptním úředníkem osobu, která zřejmě neměla pro takovou službu zákonné kvalifikace. Že i st-l byl si vědom pravého stavu věci, patrno z jeho podání z 15. dubna 1921, kterým oznamuje městskému úřadu, že dosáhl 5. dubna 1921 plné kvalifikace pro službu konceptní, a žádá, aby teprve od tohoto termínu byly mu přiznány požitky úředníka konceptního. A posléze nelze opak vyvozovati ani z té okolnosti, že st-l po celou dobu svého zaměstnání u obce, jak tvrdí, používán byl k pracem konceptním, kdyžtě — jak bylo již shora k tomu poukázáno — hned při původní systemisaci usnesením z 13. května 1919 bylo místo ono myšleno jako místo manipulačního úředníka s vyšší kvalifikací, který by obstarával menší konceptní práce a byl nápomocen úředníku konceptnímu. Proto nelze však shledávati ani vytýkanou vadu řízení v tom, že žal. úřad okolnost, jakými pracemi st-l byl u obce zaměstnán, dále nezjišťoval.
Z toho, co uvedeno, plyne, že vůle ob. zast., projevená usnesením z 20. března 1920, nesměřovala k tomu, aby st-l ustanoven byl úředníkem konceptním, nýbrž toliko k tomu, aby dosavadní jeho poměr jako úředníka manipulačního byl udělením definitivy stabilisován. Tato vůle ob. zast. došla výrazu také v čl. IV. dekretu z 21. března 1920, kde st-l označen jest jako úředník kancelářský, čímž zajisté podle všeobecně obvyklého významu tohoto termínu (srv. na př. min. nař. z 1. února 1914 č. 34 ř. z.) nelze rozuměti nežli úředníka pro obor služby manipulační. Ustanovení č. II. dekretu z 21. března 1920, že st-l ustanoven je pro obor služby konceptní, pokud by tím mělo býti vyjádřeno, že je ustanoven za úředníka konceptního, je tedy v rozporu s vůlí ob. zast., projevenou usnesením z 20. března 1920, a nelze proto vyvozovati z něho ustanovení st-le úředníkem konceptním, které ostatně vzhledem ke kategorickému předpisu § 5, odst. 2 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. bylo by ipsa lege neplatné, neboť je nesporno, že st-l 20. března 1920 kvalifikace předepsané pro službu konceptní ještě neměl.
Za tohoto stavu je také docela irelevantní, jaké práce st-l u obce skutečně vykonával. — — —
Stížnost vytýká však také, že II. stolice nerozhodla o povinnosti obce k nápravě chybně a nezákonně provedeného jmenování, že nař. rozhodnutí neurčilo přesně služebního poměru st-lova k obci a nerozhodlo o povinnosti obce k náhradě škody nesprávným provedením jmenování mu způsobené. — — —
O tomto eventuelním petitu skutečně žal. úřad nejudikoval. Nevyčerpal tedy rekursního žádání, a bylo proto rozhodnutí jeho jako vadné zrušiti.
Citace:
č. 3277. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 648-650.