Č. 2554.

Nemocenské pojištění. — Administrativní řízení: Ministerstvo soc. péče je oprávněno zrušiti z moci dozorčí rozhodnutí zemské pol. správy, kterým schválena byla změna stanov nemocenské pokladny pomocnické, pokud změna tato odporuje kogentním předpisům zákona.
(Nález ze dne 26. června 1923 č. 11.199).
Věc: Nemocenská pokladna živnostenských pomocníků při spojených společenstvech politického okresu Ch. v Ch. (adv. Dr. Frant. Ulberth z Prahy) proti ministerstvu soc. péče v Praze (min. místotaj.
Dr. Frt. Janoštík) stran nemocenského pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Představenstvo nem. pokladny spojených společenstev v Ch. usneslo se ve schůzi dne 16. července 1920 na změně stanov, podle níž mezi jiným § 1 zníti měl takto: »Nemocenská pokladna živnostenských pomocníků při spojených společenstvech politického okresu ch-ského v Ch.«, má sídlo v Ch. a vztahuje svoji působnost na všechny živnostenské pomocníky, učně k nim počítaje, kteří u členů společenstev jsou zaměstnáni«. Výnosem zsp-é v Praze z 18. dubna 1921 byla na základě §u 14 nem. zák. tato změna stanov schválena.
Odvolání okr. nemoc, pokladen v Ch. a J. z tohoto výnosu podaná byla nař. rozhodnutím min. soc. péče jako nepřípustná odmítnuta, ministerstvo však zároveň z dozorčí moci uvedený výnos zsp-é pozměnilo potud, že změnu §u 1 stanov zrušilo, a to proto, že čl. IV. zákona z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., jímž byly zrušeny § 114 lit. g) a § 121 živn.
ř., bylo společenstvům znemožněno, aby jakýmkoliv způsobem do otázky nemocenského pojištění svých příslušníků zasahovala, a nemůže býti také společenstevním nemocenským pokladnám dovoleno, aby rozšiřovaly obor své působnosti, když přece svoji existenci odvozují
od usnesení společenstev.
O stížnosti řečenou nem. pokladnou na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Opatření, proti němuž se obrací stížnost, bylo — jak nař. rozhodnutí výslovně uvádí — vydáno z moci dozorčí. Stížnost popírá, že by dozorčí právo vyšších úřadů sahalo tak daleko, aby z moci dozorčí mohla býti zrušena rozhodnutí podřízeného úřadu, z nichž zúčastněné strany již nabyly práv.
Nss nemohl tuto námitku uznati za správnou. Podle § 19 zákona o nemoc. poj. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. a podle § 58, odst. 2. zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb. podléhají společenstevní nemocenské pokladny státnímu dozoru v první řadě politických úřadů první stolice, ve vyšší instanci politických úřadů zemských a min. soc. péče, a jest právem i povinností dozorčích úřadů dbáti o to, aby předpisy zákona i stanov byly zachovány. Jest tudíž jen v rámci tohoto dozorčího práva, činí-li úřady opatření, aby předpisům zákona bylo vyhověno a uvedeno bylo s nimi v soulad, co kogentním normám zákona odporuje.
Nejsou-li stanovy v oné části, již žal. úřad z moci úřední zrušil, v souhlase s kogentními předpisy zákona, pak byl žal. úřad nejen oprávněn, nýbrž i povinen, by z moci dozorčího práva je odstranil a za tím účelem schvalující akt politického úřadu zemského zrušil. Nelze v takovém případě zákonitosti takového opatření odporovati s výsledkem námitkou, že jde o nabytá práva, neboť ustanovení stanov odporující kogentním normám právním nemůže nabýti moci práva a není s to, aby založilo práva stran.
Zákonitost opatření vydaného z moci úřadu jest tudíž závislou na tom, zda cit. ustanovení § 1 stanov odporuje kogentním předpisům zákona čili nic.
Po této stránce uvážil nss toto:
Stížnost má pravdu, že zde nejde o zřízení nové pomocnické pokladny nemocenské, neboť spisy jest zjištěno, že stěžující si nemoc, pokladna čítala dne 31. prosince 1918 více než 400 členů a že tudíž podle § 11 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. i na dále jest oprávněna prováděti pojištění svých členů předepsané v § 1. Žal. úřad nevycházel ani ze skutkového předpokladu, že by šlo o zřízení nové společenstevní pokladny nemocenské. Důvodem zrušení pozměněného § 1 stanov bylo, že změna ta znamená nepřípustné rozšíření působnosti pokladny.
Stížnost označuje názor žal. úřadem tím projevený za nesprávný, snažíc se dokázati, že nejde o rozšíření oboru působnosti nemocenské pokladny, nýbrž o novou organisaci, jež účelům novely k nem. zákonu neodporuje a má za účel toliko zjednodušiti a zlevniti hospodaření společenstevních nemoc. pokladen v polit, okresu ch-ském již působících. Nová organisace pokladniční služby v polit, okresu ch-ském, tímto způsobem provedená a odůvodněná, neznamená však právně a obsahově nic jiného, než právě rozšíření oboru působnosti stěžující si pokladny. Podle nesporného stavu spisů byla pokladna tato až do usnesené změny stanov příslušná pouze pro příslušníky živnostenských společenstev, jež měla své sídlo v Ch.; podle změněného § 1 stanov má se však její pojistná působnost vztahovati na živnostenské pomocníky i s učedníky, kteří zaměstnáni jsou u členů společenstev pol. okresu ch-ského. Změna § 1 stanov stanoví podle toho pojistnou příslušnost stěžující si pokladny i pro takové osoby, pro které do té doby příslušnou nebyla. Že pokladna sama pojímala obsah této změny v naznačeném smyslu, vysvítá jasně z vydané jí vyhlášky, adresované obchodníkům a živnostníkům okresu ch-ského, v níž se zvláště podotýká, že po schválení stanov příslušejí k společenstevní nemoc, pokladně v Ch. nejenom členové oněch společenstev, která mají své sídla v Ch., nýbrž členové všech společenstev pol. okresu ch-ského, že tedy členové společenstev venkovských ve vyhlášce vypočtených, mají své pomocníky a učedníky pro případ nemoci pojistiti u této nemocenské pokladny.
Ze spisů není jasno, zda pro pojištění příslušníků právě zmíněných venkovských společenstev živnostenských jsou zřízeny zvláštní pomocnické pokladny, které smějí dále působiti podle § 11 č. 3 cit. zákona z 15. května 1919 a jsou proto oprávněny pojištění jejich prováděti s právním účinkem § 13, odst. 3 nebo ne. Nejsou-li takové pokladny, pak by odporovala řečená změna § 1 stanov, jež by znamenala
obsahem svým, že si stěžující si pokladna přisvojila právo pojistné příslušnosti pro příslušníky oněch společenstev, jejichž pokladny pomocnické podle čl. XXI, odst. 1 a § 11 č. 3 měly býti zrušeny — předpisu čl. XXI1I, odst. 1, jenž ustanovuje, že členové nemocenských pokladen zrušených se stanou členy místně příslušných okr. pokladen nemocenských.
Bylo-li by však míti za to — jak naznačuje stížnost, — že příslušníci venkovských společenstev až do uvedené změny stanov, resp. jejího schválení byli pravoplatně pojištěni u společenstevních nemoc. pokladen dále po právu trvajících, pak následuje nezákonitost zmíněné změny stanov již-z toho, že předpisy živn. řádu, týkající se učňovských a pomocných nemocenských pokladen, zrušeny byly zákonem z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., takže nyní ani valná hromada ani
představenstvo nemocenské pokladny nebylo oprávněno, usnésti se na sloučení s jinými nemocenskými pokladnami, byť tyto vyhovovaly podmínkám zákona. Po té, kdy nabyla účinnosti novela k nem. zákonu z 22. prosince 1920 č. 689 Sb., byly nemocenské pomocnické pokladny dále trvající — nehledě k výjimce uvedené v čl. XXIII, odst. 2 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. — omezeny na okruh oněch osob, pro které byly v této době příslušnými, a nebylo jim dáno na vůli, rozšířiti libovolně svoji pojistnou příslušnost. Jestliže stížnost namítá, že jde pouze o sloučení společenstevních nemoc, pokladen, v pol. okresu ch-ském působících, z důvodu účelnosti, jimiž celková správa má býti zjednodušena a manipulace podstatně ulehčena, pak lze stížnosti přiznati, že by z uvedených důvodů bylo snad účelno sloučiti několik nemocenských pokladen v pokladnu jednotnou, avšak provedení tohoto sloučení podle zákona není vloženo do rukou nemoc, pokladen, naopak jest jim odňato a stejně jako u okr. nemoc. pokladen vyhrazeno pol. správě zemské. Neboť podle § 58, odst. 2 nemoc. zákona ve znění zákona z 22. prosince 1920 č. 689 Sb.
jest na společenstevní nemoc. pokladny užíti obdobně předpisů druhého oddílu nemoc. zákona, tudíž také předpisu § 12, podle něhož politické úřady zemské jsou oprávněny, aby měnily obvody okr. pokladen nemocenských, spojily několik takovýchto pokladen v jednu jedinou, nebo nařídily, aby jedna pokladna byla rozdělena.
Ježto dle těchto vývodů schválení usneseného rozšíření pojistné příslušnosti stěžující si pokladny pro osoby, pro které nebyla příslušnou, odporuje kogentním předpisům zákona, byl žal. úřad oprávněn, vykonávaje dozorčí právo jemu příslušející, povolené schválení změny § 1 stanov zrušiti a tím obnoviti právní stav zákonu odpovídající.
Stížnost proti tomu podaná jeví se tudíž neodůvodněnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

č. 2554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 380-383.