NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6706.

Dávka z přepychových bytů: Osobu, přijatou trvale do bytu držitele bytu (in concreto hospodyně), dlužno počítati za člena jeho domácnosti ve smyslu § 3 vzor. pravidel o dávce z přepychových bytů čís. 143/1922 i tehdy, když jest jí ke spaní přikázána místnost, kterou ve smyslu § 1 cit. pravidel nesluší pokládati za obytnou.
(Nález ze dne 8. září 1927 č. 18480).
Věc: Obec D. proti okresní správní komisi v T. stran obecní dávky z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V přihlášce k vyměření obecní dávky z přepychových bytů v D. udala zúčastněná strana, Františka L., že obývá se svou pomocnicí byt o 6 pokojích, 1 půdní komoře, 1 komoře a 1 spíži. Platebním příkazem ze 17. dubna 1925 předepsána jí z tohoto bytu pro 1925 dávka z 5 obytných místností per 2200 Kč. Obecní zastupitelstvo v cestě instanční předpis potvrdilo, poněvadž pomocnice rekurentky — jak zjištěno — neobývá žádný z uvedených 6 pokojů, nelze ji tedy pokládati za osobu přijatou trvale do bytu a rekurentka tudíž obývá 6 pokojů sama. Podanému odvolání, v němž zúčastněná strana namítala, že se svou pomocnicí tvoří domácnost, mající nárok na 3 obytné místnosti, takže lze dávku předepsati toliko ze 3 obytných místností částkou 800 Kč, osk v T nař. rozhodnutím vyhověla, poněvadž § 1 dávk. pravidel rozeznává výslovně mezi bytem a obytnou místností, půdní komora, kde pomocnice spí, není sice obytnou místností dávce podrobenou a zůstala proto pro předpis dávky mimo počet, avšak podle § 1 lit. b) je součástkou bytu. § 3, jednající o domácnosti, mluví však veskrze jen o bytu, pomocnice je tedy trvale přijata do bytu.
Stížnost vytýká, že pomocnici zúčastněné strany nebylo bráti jako osobu, kterou tato ve smyslu § 3 dávk. pravidel trvale do svého bytu přijala, a tedy jako člena domácnosti její, poněvadž ona pomocnice neobývala žádnou ze 6 obytných místností bytu, nýbrž půdní komoru. Má tedy stížnost za to že za byt ve smyslu § 3 dávk. prav. lze pokládati jenom ty místnosti bytu, které jsou místnostmi obytnými podle § 1, a že tedy za člena domácnosti po rozumu § 3 možno považovati jenom ty osoby, které fakticky v některé z těchto obytných místností bydlí. Názor ten není správný.
Podle § 3 dávk. prav. tvoří domácnost držitel bytu a všechny osoby, které do bytu trvale přijal. Bytem dlužno rozuměti všeliký soubor místností, které podle svého určení mají jako jednotný samostatný celek sloužiti potřebám bydlení. K bytu v tomto smyslu nenáležejí pouze místnosti obytné, nýbrž také místnosti ostatní, neobytné, do bytové jednotky zahrnuté. Každá osoba, kterou držitel bytu do svého bytu v tomto smyslu trvale přijal, je členem jeho domácnosti ve smyslu § 3, zcela bez rozdílu, zda jest jí k bydlení, zejm. ke spaní přikázána některá z obytných místností bytu čili nic. Tak nelze pochybovati, že také osoba trvale do bytové jednotky přijatá, které ke spaní jest přikázána předsíň nebo místnost menší 8 m2 (§ 1, odst. 3, lit a), e), nepřestává proto býti členem domácnosti podle § 2 připočítatelným. Že by k domácnosti držitele bytu bylo možno počítati jenom ty osoby trvale do bytu přijaté, které efektivně bydlí, zejm. spí v některé z místností obytných, není nikde v pravidlech dávkových vysloveno. Jiná je arciť otázka, zda místnost neobytná tím, že v ní některý člen domácnosti bydlí, zejm. spí, své povahy místnosti neobytné nepozbývá (srv. ustanovení § 1 odst. 3 lit. a) o kuchyních).
V daném případě je nesporno, že do tohoto bytového celku zúčastněná strana svou pomocnici trvale přijala. Okolnost, že tato pomocnice neobývala, resp. nepřespávala v některé z místností bytu, které byly uznány za místnosti obytné, je dle toho, co dolíčeno, irelevantní. Je tu tedy domácnost o dvou osobách, která má dle § 2 nárok na nezdaněné 3 obytné místnosti. Nař. rozhodnutí je tedy s dávk. pravidly v souhlase, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6706. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 164-165.