Právo lapačské.

I. Pojem.

Právo lapačské jest soujem ustanovení, kterými se na základě zvláštních zákonů, státních smluv nebo mezinárodních pravidel (norem) upravuje zajetí nepřátelského statku na moři, tedy lodí i nákladu se strany válčícího státu. V tomto smyslu jest právo lapačské objektivním na rozdíl od subjektivního práva lapačského, které stanoví oprávnění ku zajetí lodi a zboží (nákladu).

II. Co do subjektivního práva lapačského

naskytuje se předkem otázka, kdo smí zajmouti lodi a náklad válčícího státu; od pradávna známo jest odnětí toto pod jménem »kaprování« a ten, kdo je vykonává, zove se korsar, lapač. Dříve byly všeobecně vypravovány při válkách námořských lodi lapačské t. j. takové, které byly na základě patentu (lapačského listu) vydaného válčícím státem, na moře za tím účelem, aby zabraly nepříteli lodi a zboží a poškozovaly námořský obchod nepřátel. Pařížskou deklarací námořskou spojila se většina námořských států evropských (dne 16. dubna 1856) v jednotu a zřekla se co nejslavněji lapačství t. j. zřekla se používání kupeckých lodí za lapačské lodi v dobách válečných. Ježto ku pařížské deklaraci přistoupila, jak právě řečeno, většina států, vyskytuje se dnes mezi státy těmito ještě lapačství výjimečně toliko v případu retorse nebo byla-li blokáda porušena (viz čl. Blokáda). Než i státy nepřistoupivši ku pařížské deklaraci (jako Spojené státy severoamerické, Španělsko, Mexiko, Venezuela, Nová Granada, Bolivia a Uruguay) šetří zpravidla při provádění lapačství všeobecně uznaných mezinárodních pravidel, která jsou asi toto: K lapačství vyhledává se:
1. aby byla loď vlastnictvím příslušníků válčícího státu;
2. aby loď ta opatřena byla příslušným patentem (lapačským listem), neboť teprve tento opravňuje ji k nepřátelské akci. Způsob, jakým se vede válka lapačstvím, není bojem mezi soukromými osobami; neboť lapači jednají se své strany jménem, pod autoritou a zodpovědností státu, kterému přináležejí. Jakkoli se zapírá, že není mezi lapačstvím a námořským lupičstvím (pirátstvím) nic společného, tož jest nepocbybno, že při lapačství vyniká moment zištnosti a že vedlo lapačství ku četným zlořádům; proto i ty státy, které ještě dnes dopouštějí lapačství, ve svém vlastním zájmu hledí všemožně přehmatům lapačů přítrž učiniti vydávajíce lapačské patenty jen za tuhých a četných podmínek, snažíce se výkon lapačství v nejednom směru obmeziti a nedovolené lapačství přísně trestajíce.

III. Předmět práva lapačského.

V této příčině jedná se o dva podstatně rozdílné předměty, totiž o loď a o náklad. I lze si mysliti podle toho 4 případy:
1. Je-li loď i náklad nepřátelským vlastnictvím, lze i loď i náklad (zboží) skonfiskovati (zajmouti), třeba by případně jeden nebo oba válčící státy povolily určitou lhůtu, ve které námořský obchod nepřítele nemá býti stěžován.
2. Je-li loď a náklad vlastnictvím států neutrálních, jest též obojí věc — loď i zboží — svobodna, není-li zboží kontrebandou válečnou. 3.
Je-li loď vlastnictvím nepřátel, náklad však patří ve vlastnictví neutrálních států, platí všeobecně zásada, že neutrální zboží na lodích nepřátelské vlajky svobodno jest, při čemž se rovněž předpokládá, že není ve zboží tom předmětů kontrebandy válečné. V dřívějších dobách řídily se mnohé státy zásadou: »Nepřátelská loď — nepřátelské zboží« a považovaly důsledně pak za předmět lapačství veškeren náklad, který nalezen byl na nepřátelské lodi kupecké. Není ovšem nesprávno souditi, že nepřátelská loď pravděpodně skrývá i nepřátelský náklad; leč došlo se ku přesvědčení, že tomu tak není vždy, pročež nelze z takovéto liché domněnky vyvozovati příčinu k zajetí každé nepřátelské lodi. Naopak kloní se státy které lapačství ještě trpí, k mírnějšímu názoru, že dlužno šetřiti nákladu neutrálních států i na nepřátelských lodích — zásada to, která byla výslovně přijata na pařížské deklaraci.
4. Je-li loď vlastnictvím státu neutrálního, náklad však vlastnictvím nepřítele, platí zásada: »Vlajka ukrývá náklad« t. j. zboží nepřátelské na neutrální lodi jest svobodné (volné).

IV. Soudy lapačské.

Soudy lapačské jsou povolány pořádati dle pravidel práva mezinárodního provádění práva lapačského ve válce námořní. Lapačská pravomoc vztahuje se:
1. na odsuzováni soukromých lodí nepřátelských i nákladu jejich, které byly za trvalé války zajaty nebo zničeny válečnými loděmi nebo soukromými loděmi opatřenými patentem těch států, které nepřidaly se ku pařížské deklaraci z r. 1856, nebo konečně pozemní mocí v přístavech;
2. na souzení neutrálních lodí soukromých, které porušily neutralitu nebo jsou z takového jednání podezřelými, ať již z toho důvodu, že dopravovaly předměty kontrebandy, nebo se jen vzpíraly proti zákonnému prohledání lodi nebo porušily blokádu, nebo vůbec chovaly se tak, že mizí povaha neutrality. Soudy lapačské organisuje válčící mocnář na dobu války.
Řízení lapačského soudu spravuje se předkem zákony a nařízeními jednotlivého státu, při tom však sluší dbáti pravidel práva mezinárodního. Řízení samo jest zcela summární. Lapač jest předkem povinen dopraviti loď i zboží do nejbližšího přístavu svého státu, aby příslušný soud lapačský rozhodl o právoplatnosti zajetí. Před soudem lapačským má lapač dovoditi oprávněnost zajetí; soudu lapačskému přináleží vyšetřiti celou věc a prozkoumati počínání zájemcovo, a zjistiti národnost lodi a nákladu. Vznese-li vlastník nebo některý účastník do lhůty ku reklamaci vyměřené odpor proti zákonnitosti zajetí, počíná před soudem lapačským řízení reklamační, při němž připadá úloha žalobce brzy vlastníku zajaté lodi, brzy lapači. Rozsudkem soudu lapačského rozhodne se o zajatém zboží z části nebo zúplna t. j. prohlásí se buďto za příhodný předmět zajetí nebo prohlásí se za svobodné, kdež pak se zase budto vydá reklamujícímu vlastníku nebo lapači, pokud se týká, určí se na prodej. Náklady řízení postihnou lapače, zajal-li loď očividně bezprávným způsobem, a kromě toho musí nahraditi ještě poškozenému vzešlou škodu. Loď nebo zboží odsouzené soudem lapačským spadá ve vlastnictví toho státu, jehož příslušníkem jest lapač, neboť toliko státu jako takovému přísluší právo válečné, jedině jeho jménem, pod jeho autoritou a na jeho zodpovídání smí se přikročiti ku lapání; stát smí se však svého práva zcela nebo částečně vzdáti ve prospěch lapače. Každá z obou stran jest oprávněna odvolati se z rozsudku soudu lapačského do určité odvolací lhůty k vyšší stolici k tomu zřízené. Než odvolání nemá zpravidla účinku odkládacího.

V. Právo rakouské.

1. K deklaraci mocností zastoupených na pařížském kongresu dne 16. dubna 1856 přistoupilo i Rakousko a ustanovení deklarace této uveřejněna byla v říšském zákonníku z r. 1856 č. 59.
2. Výnosem min. ze dne 11. května 1859 č. 76 ř. z. uloženo u příležitosti války vypuknuvší mezi Francií a Sardinií veškerým vojenským i civilním úřadům, aby přísně dbaly ustanovení pařížské deklarace a zapověděno bezpodmínečně lapačství netoliko rakouským lodím obchodním, nýbrž i všechněm rakouským poddaným jakékoli účastenství při vedení, osazení (mužstvem) nebo vyzbrojení korábů lapačských pod jakoukoli vlajkou. Na přestoupení této zápovědi vydána jsou trestní ustanovení vytčená v zákonu trestním pro loupež.
3. Ministerským nařízením ze dne 3. března 1864 č. 23 ř. z. zapověděno bylo u příležitosti války šlesvicko-holštýnské lapačství, kdežto rakouské lodi válečné povinny byly zničiti lodi náležející nepřátelskému státu nebo jeho poddaným, dále lodi, jichž neutralita nebyla náležitě legitimována, nebo kteréž dle ustanovení tohoto nařízení zdají se být podezřelými. Zničeny býti nesměly lodi neutrálních mocností nebo jich poddaných, ať náleží náklad komukoli, pokud nebylo na nich předmětů kontrebandy válečné nebo jinakých důvodů ku zničení.
4. Císařským nařízením ze dne 21. března 1864 č. 31 ř. z. uspořádáno bylo zřízení soudů lapačských a řízení při nich. Tento řád lapačský vytýká tato hlavní ustanovení: K posuzování nepřátelských a podezřelých lodí zničených rakouskými loděmi válečnými ve smyslu min. nař. ze dne 3. března 1864 č. 28 ř. z. zřízen byl zvláštní lapačský soud 1. stolice v Terstu, lapačský soud 2. stolice ve Vídni a k instrukci procesu prozatím vyšetřovací komise lapačská v Pulji. Zajaté nepřátelské lodě a podezřelé lodě jest zpravidla dopraviti do válečného přístavu puljského. Vyšetřující soudce má tedy neprodleně protokolárně vyslechnouti lapače o všech důležitých okolnostech zadržení a zajetí lodi, sepsati species facti a přijmouti zapečetěný náklad s lodními papíry.
Podobně vyslechnouti dlužno velitele lodi zničené, dále, pokud jest toho žádoucno, mužstvo spolupůsobivší při provádění zajetí, v každém případu však veškeré mužstvo zničené lodi a dle okolností i cestující. Lapačská komise vyšetřovací má co nejdříve převzíti došlou loď a dle potřeby ve srozumění s místním vojenským úřadem učiniti všechna opatření nezbytná ku zajištění lodi a nákladu, jakož i ku zaopatření a ostřežení mužstva. Vyšetřující soudce má dáti přísežnými znalci sepsati inventář o lodi a nákladu; jemu přináleží zjednati si žádoucího světla o celém stavu věci na základě důkazů stran a při svém úředním jednání má stejně dbáti zájmů lapačových jako zájmů polapené lodi. Práva lapačova přivede ku platnosti ve veřejném zájmu zástupce válečného námořnictva vyslaný velitelstvím námořním, kterýž má vytknouti přesné žádání ve příčině lapení a útrat. Bylo-li vyhledávání skončeno, má vyšetřující soudce dovoliti všem účastníkům nahlédnutí do spisů, vyzvati každého z nich ku prohlášení, zda může ještě něco uvésti na uhájení svých práv. Na to připustí se zástupce válečného námořnictva ku doslovu a odpůrce ku odpovědi do určité krátké lhůty, načež skončí se celé jednání.
Vyšetřující komisi lapačské vyhrazena jsou ku rozhodnutí tato úřední jednání:
a) zřízení kurátorů pro účastníky na lodi a zboží;
b) nařízení všech opatření odnášejících se k lodi a nákladu;
c) vyloučiti zboží, které nemůže nikdy býti předmětem lapání;
d) propuštění na svobodu nepodezřelých lodí a zadržení podezřelého nákladu;
e) jakékoli opatření ve příčině mužstva, dále schválení, jímž se dovoluje propustiti nesúčastněné cestující;
f) poskytnouti žádoucí pomoc, jakmile osoby súčastněné ohlásí odpor proti úřednímu jednání soudce vyšetřujícího nebo podají-li stížnost do protahování nebo přerychlení vyšetřování. Nedovoluje se nijaký právní prostředek proti úředním jednáním lapačské komisse vyšetřovací k soudu lapačskému 1. instance, pokud vyšetřování se ještě vede. Jakékoli stížnosti tohoto způsobu sluší zanésti do protokolu a rozhodne o nich lapačský soud 1. instance současně vynášeje rozsudek o uzavřených aktech vyšetřovacích. Soud lapačský může naříditi doplnění spisů ho došlých, jmenovitě připustiti účastníky k dalším důkazům a za tím účelem spisy zaslati zpět lapačské vyšetřující komissi. Přikročí-li lapačský soud ku vynesení rozsudku, má v něm nalézti netoliko o tom, zda dotyčná loď a zdaž a pokud náklad považovati jest za vhodný předmět lapání čili nic, nýbrž zejména též rozhodnouti ještě o tom, zda připouštějí se či zamítají ohlášené nároky účastníků, o dalších nezbytných opatřeních o lodi, nákladu, dopravném, o zřízené nebo žádané kauci, o závazku k náhradě útrat, konečně též o definitivním naložení mužstvem, pokud tu místa nemá rozsudek soudu trestního. Při vyřknutí rozsudku sluší říditi se uznanými zásadami práva mezinárodního a zejména mezinárodního práva námořského, která jsou podkladem ustanovením min. nařízení ze dne 3. března 1864 č. 28 ř. z.
Nepodá-li do 30 dnů po vyhlášení nálezu ve »Wiener Zeitung«, které má účinek soudního doručení, nižádný účastník u praesidia lapačského soudu v Terstu písemného odvolání, s nímž spojiti jest vedení práva, nabývá rozsudek moci práva. Byla-li dotyčná loď a zboží prohlášeno za vhodné předměty lapání, má lapačská vyšetřující komise přikročiti ku veřejné dražbě buďto v přístavu puljském nebo v některém jiném rakouském přístavu.
5. Cirk. nařízením ze dne 21. října 1864 upraveno bylo u příležitosti války dánské rozdílení peněz lapačských.
6. Konvencí ze dne 6. června 1864 dohodlo se Rakousko s Pruskem o kompetenci pro rozhodování o dánských korábech zajatých společně válečným námořnictvem obou smluvních států a o způsobu rozdílení čistého výtěžku z takovýchto polapených lodí.
7. Císařským nařízením ze dne 13. května 1866 č. 60 ř. z. bylo nařízeno, že obchodní lodi a jich náklad nesmí býti rakouskými válečnými koráby na moři poškozovány z toho důvodu, že náležejí zemi, s kterou vede Rakousko válku, ani nesmí jich rakouské soudy lapačské prohlásiti za vhodné předměty lapení, šetří-li nepřátelská moc vzájemnosti vůči rakouským lodím obchodním.
8. Císařský nařízením ze dne 9. června 1866 č. 90 ř. z. vydána byla u příležitosti války prusko-italské podobná ustanovení o zadržování, poškozování a soudním nakládání nepřátelských a podezřelých lodí, když byla vypukla válka na moři, jako cit. již nařízením ze dne 3. března 1864.
9. Konečně stanoví trestní zákon vojenský, že se dopouští námořního lupičství ten, kdo proti jedné osobě nebo proti několika osobám užije násilí v tom úmyslu, aby se zmocnil bezprávně nějaké lodi nebo korábu, nebo osoby nějaké nebo věci, které se tam nalézají (§ 490 tr. z. voj.; viz též čl.: Kořisť a Blokáda).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Listy zástavní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 279-284.