NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3818.

Nemocenské pojištění. — Váleční poškozenci: (Primérní) povinnost okr. nemoc, pokladny, nahraditi veř. nemocnici za svého nemocného člena náklady léčení a ošetření ve smyslu § 8 nemoc. zák., není dotčena předpisy zák. č. 142/1920.
(Nález ze dne 26. června 1924 č. 11 591.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v T. proti ministerstvu sociální péče o náhradu léčebného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze rozhodnutím z 1. září 1923 vyslovila na zákl. § 66 nemoc. zák. ve sporu všeob. veř. okr. nemocnice v T. s okr. nemoc, pokladnou v T., že tato pokladna jest dle § 8, odst. 3 nem. zák. povinna nahraditi útraty, vzešlé ošetřováním člena svého Karla Sch. v této nemocnici od 12. dubna do 19. dubna 1919 za 8 dnů částkou 42 K, neboť pro náhradní povinnost pokladny dle nemoc. zák. nemá významu okolnost, že ošetřovaný, jehož členství pokladna jinak nepopírá, chorobou, o niž jde, původně onemocněl ve vojenské službě. Nař. rozhodnutím bylo k odvolání st-lky rozhodnutí zsp-é potvrzeno z jeho důvodů.
Rozhoduje o stížnosti okr. nemoc, pokladny v T. vycházel nss z těchto úvah:
Žal. úřad opírá svůj výrok, jejž stížnost béře v odpor, výslovně o ustanovení § 8, odst. 3 nemoc. zák., jenž stanoví, že nemoc, pokladna jest zavázána — ošetřuje-li se nemocný člen její ve veř. nemocnici — nahraditi nemocnici náklady na léčení a ošetření podle poslední třídy až do čtyř neděl. Podle tohoto předpisu závisí povinnost pokladny tam stanovená na předpokladu, že ošetřovací náklady vznikly z ošetřování člena pokladny, aniž zákon blíže rozlišuje, na jakou nemoc byl ošetřován nebo kde nemoc získal. Jest tedy pro náhradní povinnost pokladny ve smyslu cit. předpisu úplně bez významu, zda Sch. malarii, pro niž byl v nemocnici ošetřován, získal za válečné služby čili nic.
Stížnost připouští ve svých vývodech sama, že cit. předpis § 8, odst. 3 nem. zák. po této stránce ani zákonem ani nějakým nařízením změněn nebyl.
Ostatně nebyl předpis ten dotčen ani pozdějším zák. z 20. února 1920 č. 142 Sb., jejž stížnost uvádí a jenž pro tento případ se zřetelem k době nemocenského ošetření (12. až 19. dubna 1919) nepřichází v úvahu, neboť ani zákon tento neliberuje okr. nemoc, pokladnu od primérní povinnosti vyplývající z § 8, odst. 3 nem. zák., hraditi nemocnici náklady vzešlé za ošetřování pojištěného člena, nýbrž dává jí za předpokladů tam blíže stanovených pouze možnost, žádati na státu náhradu za dávky, pojištěnému členu poskytnuté, tudíž i za útraty nemoc, pokladnou podle cit. § 8, odst. 3 již zaplacené.
Se zřetelem k tomuto zákonnému stavu nelze shledati, že by žal. úřad byl jednal proti zákonu, když nař. výrok o náhradní povinnosti opřel o předpis cit. § 8, odst. 3 nem. zák., ani nelze spatřovati vadu řízení v tom, když nevzal zřetele k námitkám, že bývalá min. války a zemské obrany prohlásila výnosy, že na náklad státu jest vyléčiti válečné poškozence, kteří opětně onemocní následky choroby, získané za válečné služby, — poněvadž předmětem sporu byla toliko otázka, zda nemocenská pokladna jest povinna primérně hraditi nemocniční ošetřovací útraty.
Nař. výrokem nebylo však případným nárokům pokladny vůči státu na náhradu útrat, takto zaplacených, jež by snad měly oporu v dovolaných výnosech, nijak prejudikováno.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3818. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 221-222.