NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Ta stará kovárna ...

(Odvolací senát v Praze.)

Velkostatek v Kounicích u Českého Brodu má vlastní kovárnu, v níž místo mistra zastával po delší dobu kovář Václav P. Když získal vlastní kovárnu a stal se samostatným, předal inventář kovárny správě velkostatku a odstěhoval se do svého. Jeho nástupce kovárnu převzal, ale již prvého dne postrádal v dílně některé nástroje, bez nichž nemohl pracovati, a později viděl, že mnoho z nutného náčiní v kovárně vůbec schází. Hlásil to majiteli kovárny, nájemci velkostatku Hugonu Klingerovi, a důsledkem toho bylo vyšetřování a prohlídka u Václava P., u nějž různé kovářské náčiní bylo zabaveno.
Václav P. tvrdil, že inventář, který měl v Kounicích svěřený, řádně předal a že s sebou do vlastní kovárny vzal pouze ty věci, které byly jeho majetkem. Jedině snad omylem vzal dvě levé závitnice a dvě levé čelisti, o nichž dle svého tvrzení ani nevěděl, že se dostaly mezi jeho náčiní.
Rozsudkem okresního soudu v Českém Brodě byl Václav P., dosud úplně zachovalý kovář, uznán vinným přestupkem § 460. tr. z., kterého se dopustil tím, že pro svůj užitek z držení a bez přivolení vlastníka Hugona Klingera odňal různé náčiní kovářské v ceně 200 Kč nepřevyšující, a odsouzen byl do vězení v trvání 3 dnů s podmíněným odkladem trestu na jeden rok.
Z rozsudku toho se odvolal odsouzený i veřejný žalobce, a tak věc projednával v druhé instanci dne 25. t. m. odvolací senát zem. trest, soudu v Praze za předsednictví dv. rady Šturmy.
Bylo jednáno o kladivech, kleštích, zápustkách, o půlkulatých sekáčích, průbojích a důlkovačích, o nebozezech a nebozízkách. Svědkové většinou nevylučovali možnost, že mnohé ze zabavených věcí byly vlastnictvím obžalovaného.
Jeho obhájce uváděl, že v inventáři, pořízeném správou velkostatku a připojeném k soudním spisům, není zapsána ani jediná ze zabavených věcí, a že majitel Klinger sám nemůže vydati svědectví, že věci ty byly jeho a že byly odcizeny. Některé z věcí zhotovil si obžalovaný sám z bezcenných odpadků v náhradu za svoje vlastní náčiní, které při častém používání v dílně přišlo v niveč.
Obhájce uvádí, že bylo by nutno použíti zde § 415. obč. zák., dle něhož poškozený je jen spoluvlastníkem věcí, které z jeho hrubého materiálu byly vyrobeny.
Rozsudkem odvolacího senátu byl obžalovaný zproštěn viny jen ohledně zabaveného u něj nebozezu a nebozízku, v ostatních bodech byl rozsudek i přisouzený trest potvrzen ze správných důvodů první instance. Soud vzal za prokázáno, že nástroje, i když si je obžalovaný vyrobil sám, nebyly zhotoveny z bezcenných odpadků, nýbrž z potřebného železa. Podmíněný odklad výkonu trestu byl ponechán.
br.

Citace:

Ta stará kovárna.... Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 5, s. 59-59.