NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Č. 7869.

Samospráva obecní. — Policie bezpečnostní: K výkladu § 37 obecního zřízení českého o povinnosti obce k náhradě škody vzniklé při srocení.
(Nález ze drne 12. dubna 1929 č. 7177.)
Věc: Marel H. a spol. v L. (adv. Dr. Artur Neustadlt z Liberce) proti ministerstvu vnitra stran náhrady škody dle § 37 ob. zř.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo žal. min. v cestě instanční odvolání st-lů z výměru osp-é ve F. z 22. ledna 1923, jímž nebylo vyhověno žádosti st-lů, aby obec F. uznána byla podle § 37 ob. zř. povinnou nahradit i jim škodu, kterou utrpěli tím, že dne 8. listopadu 1918 byl jejich obchod ve F. vypleněn sroceným davem, a za niž činili zodpovědnou obec, poněvadž prý opomenula učiniti opatření, jimiž by se bylo zamezilo násilí.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah:
Paragraf 37 čes. ob. zř., o nějž st-lé svůj nárok opírají, má v odst. 1. větě prvé všeobecné ustanovení, že obec, vykonává-li policii místní, má nahraditi veškerou škodu, která by komu vzešla z opomenutí povinností, jež ukládá obci zákonná policie místní. Ve větě druhé, obsahující předpis specielní, se praví: Zvláště pak povinna jest dáti náhradu, když někomu v okrsku obce učiněna byla škoda veřejným násilím při srocení spáchaným a nebyl postižen pachatel, a když na obec vina padá, že opominula učiniti, čím by se bylo zamezilo násilí.
Ze souvislosti obou těchto ustanovení plyne, že v obou těchto větách jde o povinnost stejné povahy, t. j. o povinnost obce k náhradě škody, a že důvodem pro vznik této povinnosti jest v obou větách zavinění stejného druhu, t. j. opomenutí povinností, jež ukládá obci zákonná policie místní, kterážto povinnost ve větě druhé vzhledem ke specielnímu případu jest jen blíže konkretisována v ten smysl, že musí jíti o opominutí takových opatření, jimiž by se bylo zamezilo násilí. Vedle toho však obsahuje věta druhá jako další podmínku pro vznik náhradní povinnosti obce v případě srocení, že nebyl postižen pachatel, čili jinými slovy, v tomto specielními případě se obec, i když opominula povinnost, kterou jí ukládá zákonná policie místní, t. j. i když opominula učiniti opatření, jimiž by se bylo zamezilo násilí, od náhradní povinnosti liberuje, byl-li postižen pachatel (srv. Budw. 14443 a 14444/ 1900). Má-li tedy obec podle tohoto zák. ustanovení býti uznána povinnou k náhradě škody, jež někomu byla v okrsku obce učiněna veř. násilím, spáchaným při srocení, jest třeba, aby byly splněny obě shora uvedené podmínky, t. j. aby bylo dokázáno, že obec opominula učiniti opatření, jimiž by se bylo zamezilo násilí, a aby nebyl postižen pachatel. Není-li třebas jen jedna z těchto podmínek splněna, nelze obci povinnost k náhradě uložiti. Žal. úřad v odůvodnění nař. rozhodnutí nejprve obšírně dovozuje, že obci v daném případě nelze za vinu klásti žádné zanedbání povinností u výkonu místní policie bezpečnostní, ježto učinila vše, co za daných okolností k odvrácení škody dle svých sil učiní ti mohla. Stížnost proti těmto vývodům namítá především, že okolnost, že obec měla k disposici pouze bezpečnostní sbor o 5 mužích, nemůže jí býti omluvou, naopak je pro ni spíše přitěžující; obec prý měla ustanovili takový počet bezpečnostních orgánů, aby bylo lze každému poškození veř. násilím zabrániti. K tomu dlužno uvésti: Obec obstarává svěřenou jí bezpečnostní službu institucí obecní stráže bezpečnosti. Povinnosti uložené jí v § 28 bodu 2 ob. zř. vyhoví zajisté obec, zřídí-li takový bezpečnostní sbor, jakého jest k ochraně veř. bezpečnosti za normálních poměrů třeba. Že by byl sbor, jejž obec f-ská měla k disposici, k ochraně veř. bezpečnosti za normálních poměrů nedostačoval, stížnost netvrdí. Jest se tedy jen tázati, zda lze obci klásti za vinu nějaké zanedbání povinností, uložených jí na poli bezpečnostní policie, proto, že se vzhledem na mimořádné poměry, vyvolané převratem z října 1918, nepostarala o intensivnější bezpečnostní opatření, t. j. tedy o rozmnožení svého policejního mužstva.
Lze ponechati stranou otázku, do jaké míry obec jest povinna postarati se z vlastních prostředků o krytí zvýšené potřeby na bezpečnostních opatřeních, vyvolané takovýmito mimořádnými poměry. Zvláštní povaha bezpečnostní; služby, jež může býti obstarávána jen stálým policejním sborem, skládajícím se ze strážníků trvale ustanovených, přiměřeně vycvičených a spolehlivých, jest jistě překážkou, že za neočekávaných a mimořádných poměrů nelze hrozícímu nebezpečí čeliti rozmnožením stálého policejního sboru. Že by však obec f-ská byla měla po ruce jiné konkrétní prostředky, jež by jí byly dovolovaly přechodně na dobu nepokojů zorganisovati dostatečnou vlastní službu bezpečnostní, nebo že by obec onoho bezpečnostního mužstva, jež měla k disposici, nebyla řádnou organisací služby v plné míře využila, stížnost sama ani netvrdí.
Zbývá tedy jen otázka, zda obec učinila zadost povinnosti, uložené jí v § 60 ob. zř., kde se praví, že ve všech případech, kde by k obehraně obecného dobra místně-policejní opatření obce sama o sobě nebyla dostatečná, nebo jestliže by prostředky obce k odvrácení nebezpečenství nedostačily, má to starosta neprodleně oznámiti polit. úřadu okr.
Nař. rozhodnutí zjišťuje na základě provedeného šetření, že obec, resp. její orgánové před kritickým dnem neměli důvodu vypuknutí nepokojů předvídali, že ani polit. úřad takovýchto nepokojů nepředvídal, a že se starosta kritického dne hned po 8. hodině ranní, jakmile mu byla o srocování davu před obchodem st-lů podána zpráva, bezodkladně obrátil na polit, úřad o pomoc. Tato poslednější okolnost není ani st-li popírána. V prvém směru pak nalézá zjištění žal. úřadu dostatečnou oporu ve výpovědích slyšených svědků — mezi nimiž jsou nejen úřední osoby, jež stížnost označuje za osobně interesované, nýbrž i osoby jiné, — z nichž jediná Berta W. se vyjádřila v ten smysl, že vypuknutí výtržností se dalo očekávati, kdežto ostatní svědkové to popřeli. Proto nemohl nss uznati, že by úsudek úřadu, založený na těchto svědeckých výpovědích, byl formálně nějak vadný; věcné přezkoumání hodnocení výsledků průvodního řízení, provedeného úřadem však tomuto soudu nepřísluší. Dlužno tedy míti za prokázáno, že nelze obci přičítati zavinění, že se pomoci politických úřadů nedovolávala již dříve.
Další námitka, že prý předpoklad úřadu, jako by starosta byl žádal o vojsko z L., jest v rozporu se spisy, jest již proto lichá, poněvadž nař. rozhodnutí na takovémto předpokladu vůbec založeno není. Chce-li však stížnost zanedbání obce spatřovati v tom, že starosta o vojsko nepožádal, jest na to odpověděti, že požadování vojska není vůbec věcí starostovou, naopak tento učiní své zákonné povinnosti plně zadost, jestliže ve smyslu § 60 ob. zř. učiní oznámení politickému úřadu a jenom tomuto polit, úřadu náleží, aby o voj. asistenci požádal.
Dle toho, co shora dovoženo, nelze tedy uznati, že by úsudek úřadu, že obci nějaké zanedbání v příčině zamezení násilností za vinu klásti nelze, byl nesprávný. Není-li však takového zanedbání a chybí-li tedy jeden z obou předpokladů pro vznik nároku st-lova na náhradu, je již tím zamítnutí tohoto nároku dostatečně odůvodněno, a odpadá proto nutnost zabývati se také druhou otázkou, st-li na spor vznesenou, zda osvobození obce od náhradové povinnosti dle § 37 ob. zř. nastává teprve tenkráte, byla-li dopadeným pachatelem škoda nahražena.

Citace:

č. 7869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 583-585.