NPD documents search: Krčmář, Úvod do mezinárodního práva soukromého. Část 1., propedeutická (1906)

Čís. 1866.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
S hlediska §u 8 zákona nesejde na tom, zda jde o budovu přepychovou.
Pro posuzování přiměřenosti činže přicházejí v úvahu předpisy zákona na ochranu nájemců.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1925, Zm I 504/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 16. června 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem předražovaní podle §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. Důvody:
Zmateční stížnosti dovolávající se číselně jediné zmatku čís. 9 a), věcně též čís. 5 §u 281 tr. ř. nelze přiznati oprávnění. Pokud vytýká soudu, že při posuzování otázky přemrštěnosti nájemného nepřihlížel k tomu, že pronajatý dům jest stylisovanou stavbou srubovou, ve kterém měl původně bydleti toliko majitel sám, takže nevycházelo se při stavbě z důvodů účelnosti, nýbrž vycházelo se s hlediska, aby se vystavěl dům toliko pro jednu rodinu se všemi pohodlnostmi a příjemnostmi pro obyvatele, že tedy budova ta nebyla postavena k pronajmutí a že obžalovaný vilu tu předal poškozeným na několik let k výhradnému používání, ocitá se v rozporu s obsahem rozsudku. Nalézací soud opírá výrok o přemrštěnosti nájemného o posudky znalců. Všichni znalci, také znalec H., s jehož posudkem nalézací soud toliko částečně souhlasí, k okolnostem těm v nálezu a posudku náležitě přihlíželi, zejména znalec Sch. zdůraznil, že na všechny poměry, jako místní polohu, vzdálenost domu od města a od nejbližší stanice elektrické dráhy, na stav stavby, na nájemné v sousedních budovách a též na to vzal zřetel, že nájemci používají domu toliko pro sebe. Opíraje své přesvědčení o přemrštěnosti nájemného o posudky znalecké nalézací soud tedy neponechal tím nepovšimnuty ani tyto okolnosti. Nalézací soud též přiznal jako pachtovné za zahradu částku asi 1000 K ročně, kterou podle posudku znaleckého by platil toliko milovník zahradnictví ze záliby a která neodpovídá nijak výtěžku. Nalézacímu soudu tedy ani neušlo, jak stížnost mylně míní, že prý obžalovaný zahradu dal si zříditi jen z lásky k přírodě bez jakéhokoliv zištného úmyslu a také v tomto smyslu ji nájemcům ponechal. Znalci a tím i nalézací soud ani nepřehlédli, že jde o stavbu srubovou. Nemůže tedy býti řeči v tom směru o nějaké neúplnosti ve smyslu důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř.
Bezpodstatné jsou též další vývody, jimiž zmateční stížnost s hlediska zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá, že vila jest stavbou přepychovou a že ji tudíž nelze pokládati za nemovitost, sloužící přímo nebo nepřímo k ukojení potřeb lidí. Podle zjištění rozsudku jde o domek o čtyřech pokojích s příslušenstvím, mezi jinými i s verandou, předsíní, koupelnou a zahradou, ve vzdálenosti 10 minut od stanice elektrické dráhy vedoucí z J. do R. Je to typický domek pro jednu rodinu, blízko většího města, jak je obývají příslušníci středního stavu, nikoliv výhradně zámožné kruhy obyvatelstva. Nelze tedy vůbec mluviti o budově přepychové. Než s hlediska §u 8 lich. zákona nesejde ani na tom, zda jde o budovu přepychovou čili nic, nýbrž na tom, zda pronajatá nemovitost slouží přímo nebo nepřímo k ukojení pohřeb lidských. Ustanoveni §u 8 lich. zákona nerozlišuje dle obdoby §u 1 lich. zák. mezi nemovitostmi s hlediska, hoví-li nemovitosti nezbytným potřebám lidským, čili potřebám přepychovým. Důvodem pro tento postup byla skutečnost obdobná jako u movitých předmětů potřeby, totiž že bytovou nouzí vyvolanou válkou počet budov a místností obytných ztenčil se tou měrou, že se stalo nutným, používati k ukojení životních potřeb lidských a domácích zvířat nemovitostí, hovících dříve jednak jen přepychu, jednak k ukojení těchto potřeb dříve ani nesloužících. Obývají-li nemovitosti takové pro vyšší jich cenu snad jen osoby zámožnější, slouží tím nepřímo též potřebám bytovým jiných tříd, jelikož uvolňuje se tím jistý počet nemovitostí neb místností obytných, kterých by jinak i zámožnější třídy k ukojení svých potřeb používati byly nuceny. Okolnost, že domek byl opatřen zařízeními a místnostmi nesloužícími toliko k ukojení potřeb bytových, nezbavuje pronajímatele povinnosti, §em 8 lich. zák. mu uložené, by z ní nežádal nebo nedal sobě nebo jinému poskytovati nebo slibovati jako nájemné částky zřejmě přemrštěné.
Právě pochybenou jest též další výtka, že nalézací soud neprávem pokládal druhou část posudku znalce H-a za nezávažnou, ve které znalec, zjistiv přiměřené nájemné za účelem zjištění oné částky, kterou by bylo dlužno pokládati za lichvářskou, a vypočítav tržní cenu nemovitosti, dospívá k závěru, že požadované nájemné 7500 Kč (ve skutečnosti bylo požadováno též 12000 Kč) odpovídá 6%nímu zúročeni této ceny. Než výpočet takový by bylo lze položiti za podklad řešení otázky přiměřenosti po případe přemrštěnosti nájemného jen za předpokladu, kdyby poměry na realitním trhu byly pravidelné. O tom však z důvodů na snadě jsoucích nemůže býti řeči. Otázku přiměřenosti požadovaného nájemného lze řešiti za dnešních poměrů toliko ve spojení s oněmi ustanoveními, jež upravují za účelem ukojení potřeb, v §u 8 lich. zák. uvedených, přípustnou výši nájemného. Vzhledem k ustanovením těm bude u nemovitostí a místností, podléhajících v době spáchání činu zákonu na ochranu nájemníků, k nimž patří též domek stěžovatelů, vystavený již dávno před válkou, zachovati postup, kterého dbal znalec H. sám ku zjištění přiměřeného nájemného. Dlužno totiž zjistiti základnu v době činu platným zákonem o ochraně nájemníků volenou a pak připočítati částky těmi kterými zákony o ochraně nájemníků za přípustné prohlášené. Za přemrštěné pak dlužno považovati nájemné, které takto zjištěné částky zřejmě převyšuje. Toliko u nemovitostí ostatních možno činiti výpočet jiný a to zpravidla podle theorie nákladů pořizovacích obdobně jako u movitých předmětů potřeby. Právem tedy nalézací soud nepřihlížel k druhé části posudku znalce H-a. který v první část, zjistiv shora uvedenou základnu, implicite tím přihlížel též k položce v ní obsažené, týkající se amortisace domu. Namítá-li konečně zmateční stížnost, že podle §u 14 zákona o ochraně nájemníků ze dne 30. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. na smlouvu učiněnou na určitou dobu aspoň 3 let o bytech, skládajících se mimo kuchyně a obytné pokojíky pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, nevztahují se ustanovení §§ů 8 až 12 cit. zák. a že vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl vynesen po účinnosti tohoto zákona, dle článku IV. а IX. vyhl. pat. k trestnímu zákonu předpisu toho mělo býti použito také v případě daném, přehlíží, že toto ustanovení rázu administrativního nelze pokládati za novelu k trestnímu zákonu, nehledíc ani k tomu, že obmezuje účinnost svou výslovně na smlouvy, učiněné po vyhlášení tohoto zákona.

Citace:

Kondiční referát. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 5, s. 47-47.