NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 448.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): * Náklad přivoděný zanedbáním pravidelných oprav, nutných k udržení řádného stavu budov, není připočítatelný ve smyslu § 9, č. 1 dávk. ř. čes.
(Nález ze dne 12. června 1920 č. 5281.)
Věc: Helena Műllerová v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při exekuční dražbě 15. února 1918 vydražil předchůdce stěžovatelky dům čp. 218-I. v Praze, o kterém v odhadním protokole bylo uvedeno, že není obydlen a že při pronajmutí nutným bude značnější náklad na nezbytné opravy zejména sporáků, nátěru oken a dveří, oprava podlah a dlažby a práce malířské. Smlouvou trhovou z 13. května 1918 prodal vydražitel dům ten stěžovatelce za 34 000 K, kteráž jej — po provedení podrobně uvedených prací nákladem 14 720 K — smlouvou ze 4. září 1918 za 76 000 K dále prodala.
K vyměření dávky z přírůstku hodnoty uznána platebním rozkazem magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. května 1919 čís. 361 z nákladů 14 720 K 59 hal. část 11 307 K 67 hal. jako náklady učiněné k trvalému zvýšení hodnoty, zbytek nebyl k nabývací ceně připočítán, poněvadž jde o náklady, které směřovaly pouze k udržování dobrého stavu domu. Stavební úřad hlavního města Prahy podal ve věci posudek v ten smysl, že provedeny byly opravy v značném rozsahu, které zřejmě dům zhodnotily, aniž bylo možno přesně stanoviti hodnotu položek, které sloužily k trvalému zvýšení ceny domu, že proto opravy směřující k pouhému udržování budovy odhadnuty při velké většině účtů na 25 proc. plné hodnoty v účtech udané a u některých na 50 proc., kdežto některé uznány celé za náklad učiněný na trvalé zvýšení hodnoty, dle toho pak 75 proc., pokud se týče 50 proc. a 100 proc. připočteno jako peníz přiměřený pracem slouživším k trvalému zvýšení hodnoty domu.
Proti tomuto vyměření podala stěžovatelka rekurs.
Předmětem správního řízení a řešení byly tyto dvě otázky: 1. má-li se náklad 14 720 K 59 h připočísti k nabývací ceně dle § 9, čís. 1 dávk. řádu pro Čechy jako nedílný celek, poněvadž prý teprve jím celým stal se dům přes rok neobydlený a k obývání nezpůsobilý schopným k obývání a
2. když již část nákladu toho by se musila vyloučiti jako náklad na opravy, musila by prý se vyloučiti jen část odpovídající době, po kterou stěžovatelka dům ten držela.
Naříkané rozhodnutí nepřisvědčilo prvé otázce, dovolávajíc se pravomoci prvého jejího rozřešení rozhodnutím žalovaného úřadu ze dne 15. ledna 1919 čís. 116274/18 v ten smysl, že náklad ten netvoří jednotný celek jako na příklad při novostavbě, nýbrž že se skládá z rozmanitých položek, z nichž každou sluší po té stránce prozkoumati, zda a pokud sloužila k trvalému zvýšení hodnoty nebo směřovala k udržování domu.
Druhou otázku zodpověděl žalovaný úřad záporně, poukázav jednak k formálně i věcně správnému postupu vyměřovacího úřadu, který vyžádal si posudek a odhad svého odborného znalce, sdělil jej straně a její námitky věcně zamítl, jednak ke správnosti těchto věcných zamítavých důvodů.
Stížnost obrací se proti pravovomci, vytýká nezákonnost věcného rozřešení otázky prvé a neúplnost řízení, poněvadž nepřipuštěny nabídnuté důkazy o tvrzeném stavu domu, a ukazuje k nepoměru mezi čtyřměsíční držbou stěžovatelčinou a výškou udržovacího nákladu 3 412 K 92 hal., vypadajícího na tyto pouhé čtyři měsíce držby.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti toto:
Jest sice pravda, že prvé rozhodnutí žalovaného úřadu ve svých důvodech projevilo právní názor shora uvedený. Ono však zároveň pro vadnost řízení a pro neslyšení strany o výsledcích konaného šetření zrušilo celý platební rozkaz, aniž v enunciátu nějak vyjádřilo zásadu v důvodech uvedenou. Proto neměla stěžovatelka po zákonu ani možnosti, aby se dovolala rozhodnutí nejvyššího správního soudu a nelze v tom směru mluviti o pravomoci prvého rozhodnutí. Proto jest sice tato výtka stížnosti oprávněna, ale nemůže míti za následek zrušení naříkaného rozhodnutí z té příčiny, že rozhodnutí to přijímá znovu onu vyslovenou zásadu a věcné rozhodnutí za své a tím umožňuje jeho přezkoumání po stránce věcné.
Výtka neúplnosti řízení pro neprovedení nabídnutých důkazů není odůvodněna, poněvadž dle doslovu k potvrzenému vyměření dávky vycházel žalovaný úřad z tvrzení stěžovatelčiných.
Avšak ani vytknuté nezákonnosti věcného rozhodnutí prvé otázky tu není.
Žalovaný úřad potvrdiv v tom směru naříkaný platební rozkaz ze správných důvodů jemu připojených, schválil nepřipočtení částky 3 412 K 92 hal. dle § 9, čís. 1 dávk. ř. z účtovaného nákladu 14 720 K 59 hal. jednak za skutkového předpokladu, jednak z právního názoru, z nichž vycházel vyměřovací úřad.
Po stránce skutkové tedy předpokládal, že stěžovatelka koupila dům ve stavu k obývání nezpůsobilém, že učinila jej teprve uvedeným nákladem způsobilým k obývání a že, jak stěžovatelka sama tvrdila, nezpůsobilost k obývání zaviněna byla trvalým zanedbáním běžných, nutných oprav domu, jež přirozeně vyžadují většího nákladu, provedou-li se pak najednou. Právní názor pak vysloven v ten smysl, že tento náklad není připočítatelný, neboť jím docílí se pouze obnovení řádného stavu nemovitosti, nikoli trvalé zvýšení hodnoty.
Tento skutkový předpoklad nejen že není v odporu se správními spisy, nýbrž nalézá v nich, zejména v přiznání stěžovatelčinu k dávce a obojích jejích námitkách, zvláště však i v účtech, pokud nalézají se při spisech a v druhu a povaze účtovaných prací dostatečnou oporu.
Tak mluví paušální účet na 4 500 K za stavební práce také o znovuomítnutí, vyspravení, různé opravě a zapucování stěn: účet za práci kamnářskou též o různých opravách a dodání menších součástek, o rozbourání a odklizení kamen a postavení nových, totéž o sporáku; účet truhlářský o opravách oken, dveří, pavlačí, záchodů a podlah a práce zámečnické a sklenářské účtovány jsou penízem nepatrným.
Také stížnost sama proti tomuto skutkovému zjištění nebrojí. Když pak za tohoto stavu věci došel žalovaný úřad k právnímu posouzení, že náklad přivoděný zanedbáním pravidelných oprav nutných k udržení řádného stavu budovy, není připočítatelný ve smyslu § 9, čís. 1 dávk. ř. pro Čechy, nemůže v tom nejvyšší správní soud shledati nezákonnost.
Připočetl-li vyměřovací úřad přes to značnou část tohoto nákladu k nabývací ceně a jen poměrně menší část jako přípočet neuznal, nemá jistě stěžovatelka práva, cítiti se zkrácenou. I bylo tuto část stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.
Při tomto stavu věci a právním stanovisku nemá již otázka délky držby domu na straně stěžovatelčině pražádného významu, pročež nejvyšší správní soud nepotřebuje touto otázkou dále se obírati.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 448. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 391-393.