Nejvyšší soud.

Pod tímto nadpisem přinášejí »Soudcovské listy« v seš. l. roč. VII. velmi zajímavý a časový článek z péra člena tohoto nejvyššího tribunálu, p. rady nejv. s. Cíchy. Článek snaží se nepředpojatě zjistiti podmínky nejzdárnějšího působení nejv. soudu. Hledá zejména odpověď na otázku, jak jest postaráno o to, »aby místa u nejvyššího soudu stále se uprázdňující byla obsazována jen nejzdatnějšími silami právnickými, jaké republika k tomu úkolu po ruce má; jak je o to postaráno, aby nejvyšší soud právě pro takové síly jevil zvláštní přitažlivost, byl jejich tužbou a ideálem a nikoli snad stanicí — trestní, do níž je třeba nutiti«. Odpověděv na otázku, jsou-li snad takovými podněty či lákadly zvláštní výhody při postupu či zvláštní zvýšené příjmy, záporně, zabývá se obšírně otázkou, je-li takovým lákadlem místo, v němž nejv. soud má své sídlo. A dochází i zde k odpovědi záporné; neboť podle zkušeností nabytých soudcové z Čech a zejména z Prahy neucházejí se o službu u nejv. soudu. Tím jest ucpán jeden z pramenů, z něhož by mohly býti síly u nejv. soudu působící doplňovány: »absence soudců z největší, nejlidnatější a nejkulturnější země naši republiky, která plošnou výměrou a počtem obyvatelstva tvoří asi polovinu státu a která dodává nejv. soudu asi tolik agendy, kolik ostatní země dohromady, zejména absence soudců z hlavního města republiky jest pro nejv. soud ztrátou velmi citelnou, která pro budoucnost nepřinese žádného dobrého ovoce«. Závěr vyznívá pro přeložení nejv. soudu z Brna do Prahy. Článku Cíchovu dlužno přiznati plnou přesvědčivost a váhu; neboť píše zde někdo, kdo je sám členem nejv. soudu, a to jedním z nejlepších, kdo vidí do věci z blízka a komu jde opravdu jenom o to, aby bylo učiněno vše, co slouží ke zvýšení úrovně nejv. soudu. A máme za to, že vážná slova článku Cíchova nesmí zůstati na místech rozhodujících bez povšimnutí a že nesmí také býti prostě odkazováno na poměry politické a p. My bychom mohli míti z článku Cíchova zadostiučinění; neboť už v r. 1918 jsme v tomto časopise (str. 431) ve článku »Praha či Brno« varovali před přenesením sídla nejv. soudu do Brna a předpovídali to, co nyní článek Cíchův v plné míře — bohužel — potvrzuje. Osvědčilo se to, co jsme tvrdili: »Lze říci, že do Prahy jde každý radostně a že zde brzy zdomácní. Ne totéž bude lze říci o Brnu. Máme tudíž za to, že právě v zájmu co nejlepšího obsazení nejv. tribunálů našich je nutno ponechati je oba v Praze. Mnohý a mnohý vynikající právník raději se vzdá místa u nich, bude-li musiti do Brna, a to u vědomi, že se odtamtud nevrátí, leč jako pensista.« Varovali jsme tehdy důtklivě — ale nadarmo. Dnes nám dávají vážná slova Cíchοva úplně za pravdu — ale věru, že se z toho neradujeme. Ujímáme-li se věci opětně, činíme tak proto, abychom podepřeli požadavek: napravit chybu, jež se zcela nepochybně stala, dokud je ještě čas.

Citace:

Nejvyšší soud. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 2, s. 98-99.