Č. 9921.

Samospráva obecní: Může obec jednotlivého poplatníka smlouvou zprostiti povinnosti k placení obecních přirážek?
(Nález ze dne 25. května 1932 č. 8477.)
Prejudikatura: Boh. A 4607/25, 8142/29.
Věc: Firma »Mautnerovské textilní závody«, úč. spol. v R. proti finančnímu ředitelství v Lipt. Sv. Mikuláši o obecní přirážky k daním domovním a ke zvláštní dani výdělkové.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutími byla zamítnuta odvolání st-lky, směřující proti předpisu obecních přirážek k dani domovní (činžovní a třídní) a ke zvláštní dani výdělkové za rok 1928. V obojím odvolání bylo namítáno, že st-lka jest podle smlouvy s městem R. osvobozena od placení obecních přirážek, ježto dodává městu elektrický proud pod výrobní cenou. Žal. úřad odůvodnil svoje zamítavé rozhodnutí v obou případech tím, že podle § 1 odst. 7 zák. č. 77/27 jest nepřípustným jakékoliv odstupňování přirážek, jemuž nutno na roveň postaviti jakékoliv snižování jich, tedy i osvobození od přirážek vůbec, pokud zákon sám neustanovuje nic jiného. Vytkl, že z ustanovení § 57 nař. č. 132000/23 min. fin. v předešlé době a nyní z jednotlivých ustanovení zák. č. 77/27 vychází na jevo, že jako předpis přirážek k přímým daním podmíněn jest předpisem daně státní, tak i odpis státní daně má za následek odpis přirážek autonomních svazků a že tedy o předpisu i odpisu jak daní, tak i přirážek nemohou rozhodovali autonomní svazky, nýbrž příslušné úřady státní.
Stížnosti vytýkají nař. rozhodnutím nezákonnost, uvádějíce, že podle smlouvy nadřízeným úřadem schválené zapravuje st-lka obecní přirážky tím, že dodává městu elektrický proud pod výrobní cenou, že tento — Č. 9921 —
stav byl finančním ředitelstvím od dlouhých let respektován a že tento způsob zapravování obecních přirážek není odstupňováním přirážek ve smyslu odst. 7. § 1 zák. č. 77/27, poněvadž obec obdrží v proudové protihodnotě obecní přirážku v plné její výši, aniž je třeba stanoviti pro st-lku přirážky v nižší míře než pro kteréhokoliv jiného poplatníka. Není prý zákonného předpisu zakazujícího tento způsob zapravování obecních přirážek. Přirážky jsou pohledávkou obce R. vůči st-lce a stát je vyměřuje a vymáhá v přeneseném oboru působnosti. Vyměřením a předepsáním přirážek stanou se přirážky pohledávkou města, se kterou v nedostatku zákonného zákazu může obec volně disponovati.
O stížnotech uvážil nss takto:
Zatímnuv obě odvolání, uplatňující osvobození od přirážek z důvodu smlouvy s obcí uzavřené, rozhodl žal. úřad pouze o přirážkové povinnosti st-lčině a o tom, že úmluva s obcí nemá na tuto povinnost vlivu. O tom, jakým způsobem obecní přirážky mají býti skutečně zaplaceny, se žal. úřad nevyslovil.
Stížnosti nepopírají zásadní přirážkové povinnosti st-lky, nýbrž obracejí se proti domnělému výroku žal. úřadu o povinnosti st-lčině obecní přirážky hotově platiti. Takového výroku nař. rozhodnutí však neobsahují a také ani obsahovati nemohou, ježto v tomto stadiu řízení šlo výhradně o stanovení povinnosti přirážkové, a její číselné výše, nikoliv však o otázku, zda povinnosti přirážkové lze vyhověti též odúčtováním (kompensací), resp. jiným plněním na místě placení (datione in solutum). Otázku tuto před pravoplatným předpisem přirážek vůbec řešiti nelze. Žal. úřad nebyl by také k řešení jejímu povolán, ježto není v nižádné právní spojitosti s řízením, týkajícím se předpisu obecních přirážek; slušelo by o ní rozhodnouti v řízení samostatném a to pořadem stolic samo- správných (srovn. Boh. A 8142/1929).
Pokud tedy obě stížnosti se domnívají, že žal. úřad se vyslovil též o tom, bude-li možno ve stadiu platebním namítati kompensaci nebo dationem in solutum, nepostihují pravého obsahu nař. rozhodnutí. Má-li však vývodům stížnosti býti rozuměno tak, že st-lka byla před předpisem přirážek smlouvou s obcí osvobozena od přirážkové povinnosti, takže již předpis přirážky je nezákonným, nelze vývodům těm přisvědčiti.
Výrok žal. úřadu, že jakékoliv snižování, tedy i úplné osvobození od přirážek, jest klásti na roveň odstupňování přirážek, které zákon (§ 1 odst. 7 zák. č. 77/27) uvnitř jednoho druhu daně prohlašuje za nepřípustné, zákonu již proto neodporuje, že jak snížení přirážkové povinnosti, tak dokonce osvobození od této povinnosti bylo by myslitelné jen na základě zákonného zmocnění, jež ovšem v platných normách právních nalézti nelze. Stížnosti ostatně ani se nepokoušejí vyvrátiti názor žal. úřadu, že předpis zákonný, který zakazuje již pouhé odstupňování přirážek, brání tím spíše jakémukoli snížení nebo úplnému osvobození od povinnosti přirážkové.
Správným je i výrok žal. úřadu, že jak o předpisu, tak i o odpisu přirážek nemohou (za platnosti zák. č. 77/27 § 5) rozhodovati autonomní svazky, nýbrž příslušné úřady státní, kterýmžto výrokem žal. úřad chtěl patrně vyjádřiti, že úmluva s obcí nemůže předpisu přirážek, tedy formalisaci přirážkové povinnosti poplatníkovy, nikterak prejudikovati. Že — Č. 9921 —
ostatně není právně možno přirážkovou povinnost poplatníkovu úmluvou jeho s obcí modifikovati nebo dokonce zrušiti, vyslovil nss již v nál. Boh. A 4607/25.

Citace:

č. 9921. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 58-60.