Všehrd. List československých právníků, 6 (1925). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:
= Právník, 73 (1934)
PDF

Obhájcova povinnost mlčenlivosti

. V Německu se v poslední době zdůrazňuje, že nesmí býti úkolem obhájce napomáhati zločinci, aby vyvázl beztrestně, ale že jest jeho povinností přispívati též k vypátrání pravdy. Zvláště se diskutuje o otázce, jak si má obhájce počínati, jestliže se mu klient dozná, ale v hlavním přelíčení čin popírá. V časopise říšského sdružení právních zástupců Juristische Wochenschrift zastává se názor, že v takovém případě měl by býti obhájce zproštěn povinnosti mlčenlivosti. Doporučuje se, aby obhájce sepsal o doznání protokol a zaslal jej soudu, nebo aby odepřel další hájení, odpírá-li mandant opakovati před soudem doznání; soud by měl prý míti právo zbaviti obhájce povinnosti mlčenlivosti; konečně se navrhuje, aby soud byl oprávněn tázati se obhájce po důvodech, proč vypovídá svůj mandát. Obhájci by nesměl býti uvedený postup nikterak na újmu. — Zapomíná se arciť, že doporučovaná reforma by velmi oslabila důvěru mandanta к obhájci; vedla by patrně к tomu, že by obviněný nepověděl pravdu ani obhájci, pokud by si jej vůbec zřídil.
Citace:
Obhájcova povinnost mlčenlivosti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1934, svazek/ročník 73, s. 352-352.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).