NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Č. 555.

Volební právo do obcí:* Při rozvrhu mandátů na jednotlivé kandidátní listiny (§ 48 vol. ř. obec.) není podmínkou nároku na mandát, aby jednotlivá kandidátní listina dosáhla čísla volebního pro tento rozvrh vypočteného.
(Nález ze dne 15. října 1920 č. 9674.)
Věc: Dr. Bohumír N. v Brně proti zemské správě politické v Brně o volbu do obecního zastupitelstva hlavního města Brna.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím byl přiznán mandát do obecního zastupitelstva hlavního města Brna československé straně lidové, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Při volbě do obecního zastupitelstva hlavního města Brna, která byla vykonána dne 29. února 1920, bylo odevzdáno 115 989 platných hlasů. Při počtu 90 mandátu činilo volební číslo 1275. Deset českých volebních skupin prohlásilo v čas, že se sdružují. Těchto 10 stran dostalo dohromady 78 149 hlasů, takže na ně připadlo 61 mandátů. Pro přikázání mandátů jednotlivým skupinám, jež byly sdruženy, bylo vyšetřeno volební číslo 1261 a přiděleny jim pak mandáty takto:
Skupině čsl. strany živnostensko-středostavovské s počtem hlasů 2 806 mandáty 2 se zbytkem dělení 284; sociální straně pracujícího lidu s počtem hlasů 1 478 mandát 1 se zbytkem dělení 217; družině čsl. válečných poškozenců s počtem hlasů 2 406 mandát 1 se zbytkem dělení 1 145; straně českých předm. obcí Vel. Brna s počtem hlasů 3 794 mandáty 3 se zbytkem dělení 11; straně čsl. národní demokracie s počtem hlasů 16 245 mandátů 12 se zbytkem dělení 1 113; československé straně lidové s počtem hlasů 9 500 mandátů 7 se zbytkem dělení 673; českoslov. sociál. dem. straně dělnické s počtem hlasů 23 484 mandátů 18 se zbytkem dělení 786; republikánské straně československého venkova s počtem hlasů 879 mandát žádný se zbytkem dělení 879; občansko-hospodářské straně s počtem hlasů 785 mandát žádný se zbytkem dělení 785; československé straně socialistické s počtem hlasů 16 772 mandátů 13 se zbytkem dělení 379.
Tím bylo rozděleno 57 mandátů. Zbylé 4 mandáty byly pak po jednom přikázány skupinám: válečných poškozenců na zbytek hlasů 1 145; národně demokratické straně na zbytek hlasů 1 113; sociálně demokratické dělnické na zbytek hlasů 786; československé straně lidové na zbytek hlasů 673.
Poněvadž kandidátní listiny republikánské strany československého venkova a občansko-hospodářské nedosáhly druhého volebního čísla uvnitř sdružených skupin vypočítaného, nebyl jim přidělen žádný ze zbylých mandátů.
Proti tomuto rozdělení mandátů podal námitky stěžovatel s několika společníky, ve kterých se domáhal opravení skrutinia v tom směru, aby republikánské straně československého venkova přidělen byl mandát na místo osmého mandátu strany lidové, protože tato vykazuje menší zbytek dělení, nežli republikánská strana československého venkova.
Naříkaným rozhodnutím byly námitky zamítnuty.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Způsobu, jakým bylo mezi jednotlivé skupiny, jež se sdružily, rozděleno 57 mandátů, není ve stížnosti odporováno. Stížnost obrací se pouze proti rozvržení 4 zbylých mandátů. Způsob, jak byly přiděleny, jest sporný. Naříkané rozhodnutí vychází z názoru, že jednotlivá ze skupin navzájem sdružených má nárok na mandát jedině tehdy, když její kandidátní listina dosáhla aspoň tolik hlasů, kolik činí volební číslo vypočítané pro rozvrh mandátů mezi skupiny sdružené. Naproti tomu stížnost dovozuje z předpisu posl. věty § 46 vol. ř., že nárok jednotlivé ze združených skupin na přidělení mandátů není podmíněn takovýmto počtem hlasů, ježto pro rozvrh mandátů uvnitř sdružených skupin požadavek volebního čísla neplatí.
Podle § 45 vol. ř. jest při rozvrhu mandátu každá samostatná volební skupina podílníkem a strany, které své kandidátní listiny navzájem sdružily (§ 26 vol. ř.), pokládají se za jediného podílníka. Mezi ně rozdělí se mandáty podle poměru hlasů pro volební skupiny odevzdaných pomocí volebního čísla. Když byla komise přidělila všechny mandáty volebním skupinám, rozvrhne mandáty mezi jednotlivé listiny sdružené. Jak při tomto rozvrhu jest postupovati, stanoví § 48 vol. ř., který předpisuje zachovati zásady, jež jsou uvedeny v §§ 45 a 46 vol. ř. Jest tedy především vypočísti volební číslo dělením počtu hlasů všem sdruženým listinám dohromady připadlých počtem přidělených mandátů zvětšeným o jednu a kolikrát jest toto volební číslo obsaženo v počtu hlasů, jež jednotlivá skupina na svou kandidátní listinu soustředila, tolik mandátů obdrží ta která sdružená volební skupina (§ 45 vol. ř.). Není-li při prvém rozvrhu mandátu počet jejich vyčerpán, přikážou se zbývající mandáty těm stranám, které při prvém dělení vykázaly největší zbytek dělení (odst. 1 § 46 vol. ř.). Že zbytkem dělení může býti také celý počet hlasů sám, když nedosahuje čísla volebního, ukázalo se v daném případě, kde republikánská strana československého venkova a skupina občansko-hospodářská měly výsledky dělení nulu se zbytkem rovnajícím se celému počtu docílených hlasů. Kdežto však samostatná skupina nebo skupina stran sdružených, jichž kandidátní listiny se čítají jako jediná listina (odst. 4 § 45 vol. ř.), jest z přídělu mandátů vyloučena, nedosáhla-li při volbě tolik hlasů, kolik činí číslo volební (první věta odst. 3, § 46), neplatí tato zásada pro jednotlivé listiny, jež jsou sdruženy (posl. věta téhož paragrafu).
Ustanovení o sdružování listin dáno jest v zájmu minorit a chce malým stranám, které by o sobě nedosáhly čísla volebního a nedošly proto zastoupení v obecním zastupitelstvu, umožniti, aby sdružením t. j. sečtením svých hlasu získaly aspoň společně čísla volebního a takto domohly se mandátu. Kdyby byl správným náhled naříkaného rozhodnutí, že i pro jednotlivé ze sdružených stran platí princip, že nedostane mandát ona strana z nich, která nedosáhla čísla volebního, mohla by býti celá právě zmíněná snaha zákona zmařena. Dosáhnou-li ku př. tři sdružené strany dohromady právě tolik hlasů, co činí volební číslo, přísluší jim dohromady jeden mandát. O tento mandát mají se pak rozděliti dle zásad §§ 45 a 46 vol. ř. Volební číslo zjistí se dělením součtu všech hlasů dvěma (jeden mandát o jednu zvětšený), takže činí polovinu součtu všech hlasů.
Nepřipadla-li žádné ze sdružených kandidátních listin aspoň polovice všech hlasů dohromady docílených, pak by při stanovisku naříkaného rozhodnutí žádná ze sdružených stran nemohla mandát ten. obdržeti. A přece jim dohromady podle předpisu zákona tento mandát za všech okolností přísluší a musí tedy některé ze sdružených stran za všech okolností býti přikázán.
Neboť zákon stanoviv, že sdruženým stranám přiděliti dlužno tolik mandátů, kolik jim dle počtu hlasů dohromady docílených přísluší, neučinil žádného opatření, jak sluší naložiti s mandátem, nedosáhla-li žádná ze sdružených stran volebního čísla vyšetřeného pro rozdělení mandátů jednotlivým stranám uvnitř sdružení. Předpis, že strany sdružené obdrží počet mandátů odpovídající součtu hlasů odevzdaných jejich kandidátním listinám dohromady, jest naopak dán beze všech dalších podmínek a výhrad a nemůže tedy býti jim žádný z mandátů odňat, byť i žádná ze sdružených stran nedosáhla onoho interního čísla volebního. K tomu musilo by však nutně dojíti v případě svrchu uvedeném a v mnohých případech podobných, kdyby se postupovalo podle náhledu žalovaným úřadem projeveného. Již z toho jest zjevno, že náhled tento nedá se srovnati se zákonem, který — jak právě řečeno — sdruženým skupinám přiznává mandáty na jejich souhrnný počet hlasu vypadající bezpodmínečně a definitivně.
Tím jest však proveden důkaz, že při rozvrhu mandátů mezi skupiny sdružené není nárok na mandát podmíněn dosažením tolika hlasů, kolik činí interní číslo volební dle zásady § 45 pro rozvrh mandátu mezi sdružené listiny vyšetřené, čili jinými slovy, že zásada vyslovená v posledním odstavci § 46, dle níž nárok na mandát má jen listina dosáhnuvší tolik hlasů, kolik činí volební číslo, neplatí při interním rozvrhu mandátu mezi skupiny sdružené, právě tak jako neplatí pro listiny sdružené při rozvrhu mandátů mezi skupiny samostatné s jedné a skupiny sdružené s druhé strany. Neplatí-li však zásada právě řečená, pak dlužno při interním rozvrhu mandátů postupovati podle ustanovení §§ 45 a 46, odst. 1 a 2, to jest, každé ze sdružených listin sluší přikázati tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v počtu hlasů této listině odevzdaných. Nebyly-li tímto způsobem obsazeny veškeré mandáty nebo nebyl-li obsazen žádný mandát sdruženým listinám připadlých, přidělí se mandáty zbývající listině, která při dělení podle § 45 provedeném vykázala největší zbytek dělení. A protože, jak svrchu ukázáno, při rozdělení mandátu na jednotlivé listiny uvnitř stran sdružených není podmínkou nároku na mandát, aby listina dosáhla tolik hlasů, kolik činí číslo volební, rozhoduje pouze výše zbytku dělení sama o sobě. Z toho plyne, že při rozdělování zbylých mandátů mezi strany sdružené dlužno je přikázati postupně skupinám, které při dělení podle § 45 provedeném vykázaly největší zbytek dělení.
Ve sporném případě měly tudíž dle předpisu zákona obdržeti 4 zbylé mandáty postupně: Družina čsl. válečných poškozenců na zbytek dělení 1145, národně demokratická strana na zbytek dělení 1113, republikánská strana čsl. venkova na zbytek dělení 879 a čsl. soc. demokratická strana dělnická na zbytek dělení 786.
Žalovaný úřad vycházeje z mylného názoru, že také při dělení mandátů mezi jednotlivé volební skupiny, které se sdružily, vyloučena jest z nároku na mandát strana, jejíž kandidátní listina nedosáhla výše čísla volebního, přikázal jeden ze 4 zbylých mandátů čsl. straně lidové, která vykazovala zbytek dělení pouze 673, a pominul republikánskou stranu čsl. venkova se zbytkem dělení 879 pouze z té příčiny, že kandidátní listina této strany nedosáhla čísla volebního. Tím byl porušen zákon a bylo proto naříkané rozhodnutí, pokud jím byl přiznán mandát do obecního zastupitelstva hlavního města Brna československé straně lidové, zrušiti po rozumu § 7 zákona o správním soudě.

Citace:

č. 977. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 835-837.