NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 12813.

Cesty. — Řízení správní: *V řízení o udělení povolení ku předběžným pracem ve smyslu § 7 zák. čl. XLI:1881 o vyvlastnění nemají majitelé pozemků postavení strany.
(Nález z 10. března 1937 č. 11650/37.)
Věc: Obec Lekýr proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 12. května 1934 (za zúč. Josefa a Helenu K. adv. Dr. J. V. Keller z Prahy) o povolení k předběžným pracem pro vypracování silničního projektu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Obec Lekýr podala k zem. úřadu v Bratislavě žádost za povolení k provádění předběžných prací za účelem vypracování projektu podle § 7 zák. čl. XLI:1881 pro vyvlastnění části nemovitosti, zapsané v pozemkové zápisnici obce Lekýru č. 561 pod A r. č. 1, m. č. 88/b na jméno Josefa K. a jeho manželky Heleny, za účelem zřízení cesty, která by spojovala hradskou silnici s obecní cestou vedoucí obcí Lekýrem.
Okr. úřad v Želiezovcích, jemuž žádost obce byla po rozumu vlád. nař. č. 96/1928 Sb. postoupena k vyřízení ve vlastním oboru působnosti, výměrem z 21. března 1934 udělil na základě provedeného komisionálního řízení obci Lekýru podle § 7 zák. čl. XLI:1881 povolení k předběžným pracím za účelem vypracování projektu pro vyvlastnění pozemku na stavbu veřejné cesty na nemovitosti svrchu uvedené.
Proti tomu rozhodnutí podali Josef K. a jeho manželka odvolání, jemuž zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím vyhověl, a napadený výměř okr. úřadu pro nezákonnost a vadnost pokračování zrušil.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost směřuje proti povolení předběžných prací po rozumu §§ 7 a 8 zák. čl. XLI:1881, opravňujícímu obec k tomu, aby na cizím pozemku vyhlédnutém pro stavbu svrchu uvedené spojovací cesty mohla prováděti předběžné práce za účelem vypracování projektu. Povolení takové neopravňuje ještě osobu, jíž bylo uděleno, k vyvlastnění dotčeného pozemku, neboť o otázce, která nemovitost má a může býti vyvlastněna, jestliže se strany nedohodnou, se rozhoduje teprve usnesením podle § 39 po provedeném řízení upraveném v oddíle 3. cit. zák. čl., v němž teprve expropriát může se brániti proti expropriaci, a to i námitkami čerpanými z 1. hlavy cit. zák. čl. (§ 33), a může také proti expropriačnímu rozhodnutí podati stížnost k nss (srov. nález Boh. A 5625, 9603/32).
Podstatně jinou povahu má však povolení po rozumu § 7 cit. zákona. Toto povolení sice v určitém směru je s to fakticky zasáhnouti do práv dosavadních vlastníků pozemků, neboť jím se vyslovuje, že každý je povinen tomu, komu povolení takové bylo uděleno, trpěti provádění předběžných prací na svých nemovitostech za účelem vypracování plánů pro vyvlastnění potřebných. Při tom cit. zákonné předpisy neustanovují nic, z čeho by vlastníci postižených pozemků mohli odvozovati svůj nárok na to, aby za určitých předpokladů povolení ono uděleno nebylo, a neobsahují také žádného ustanovení o tom, že by s dotčenými vlastníky jako stranami před udělením povolení mělo býti jednáno, což v těch případech, kdy se jedná teprve o vypracování projektu a kdy ještě není ani známo, jak projekt bude proveden a které pozemky bude tangovati, sotva bylo by lze uskutečniti. Povolení se neudili také dotčenému subjektu proti určitým majitelům pozemků, nýbrž zcela všeobecně, a »každý« (§ 8) je povinen, nésti důsledky z povolení takto uděleného. Teprve v řízení podle §§ 31 a násl. mohou se majitelé pozemků brániti proti vyvlastnění a o těchto jejich námitkách rozhoduje orgán zcela jiný. Ze všeho toho je patrno, že proti udělení povolení po rozumu § 7 cit. zákona není opravného prostředku a že zejména nemohou si proti povolení takovému stěžovali majitelé pozemků, na něž se podnik, jemuž povolení bylo uděleno, podle § 8 odst. 2 cit. zákona obrátí. Na tom nic nemění okolnost, že v daném případě byl již v povolení samém označen pozemek k vyvlastnění určený, ježto i kdyby tomu tak nebylo, byl by vlastník jeho býval povinen trpěti bezplatně provádění předběžných prací na něm. Pak ale nebyl úřad oprávněn, aby k rekursu zúčastněné strany, jíž, jak dovoděno, rekursní právo nepříslušelo, rušil rozhodnutí okr. úřadu. Učinil-li tak přec, veden jsa mylným právním názorem, musilo rozhodnutí jeho býti zrušeno podle § 7 zákona o ss.

Citace:

Č. 12.813. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 393-394.