Příspěvek k § 2. č. 7. nesp. pat.

M. K. pořídila v dovětku o svém v cenných papírech záležejícím jmění tím způsobem, že obmyslila několik osob obnosy, které se měly v cenných papírech v nominální hodnotě vyplatiti, několik osob obnosy, tedy peněžními odkazy vůbec, odkázavši mimo jiné na zřízení sirotčí nadace obnos 8000 K.
Dědicové, vycházejíce z výkladu dovětku, že úmyslem zůstavitelky bylo všem odkazovníkům zůstaviti odkazy v cenných papírech v nominální hodnotě vyjádřených obnosů, tedy jako odkazy věcné, navrhli odevzdání pozůstalosti v tom smyslu.
Finanční prokuratura v zastoupení sirotčí nadace vyslovila se proti schválení tohoto odevzdacího návrhu dovozujíc, že odkaz pro sirotčí nadaci jest peněžní; proto žádala zaplacení jeho obnosem 8000 K v penězích s 5% úroky ode dne úmrtí zůstavitelčina (§ 685. o. z. o.) a navrhla, aby před zaplacením neb zajištěním tohoto obnosu odevzdací listina vydána nebyla.
Tomuto návrhu soud pozůstalostní vyhověl přijav plně stanovisko finanční prokuratury.
K rekursu dědiců soud II. stolice poukázal finanční prokuraturu jménem sirotčí nadace s nárokem na splnění odkazu 8000 K v penězích na pořad práva civilního, uděliv ji současně k žalobě šestinedělní praeklusivní lhůtu.
Z důvodů vyjímáme: Zda nadační odkaz zapraviti jest cennými papíry v pozůstalosti se nalézajícími, aneb výtěžkem z jich prodeje, tedy hotovými, zda pozůstalost k výplatě hotovými postačuje, zda a v jakém rozsahu snad ostatní odkazy bude dlužno zkrátiti (§ 862. o. z. o.) a konečně zda se tu jedná o zbožný odkaz, to jsou v prvé řadě sporné právní otázky, které v řízení nesporném rozhodnouti nelze (§ 2. č. 7. nesp. pat.). Jest věcí finanční prokuratury, aby nároky, jež dědicové popírají, prokázala. S poukazem na pořad práva jest odůvodněno vzhledem k § 2. č. 9. nesp. pat. stanovení lhůty pro podání žaloby.
K revisnímu rekursu finanční prokuratury obnovil nejvyšší
soud usnesení soudu pozůstalostního s tímto odůvodněním:
Jde o rozhodnutí právní otázky, zda ustanovením dovětku, že jest na sirotčí nadaci vyplatiti »osm tisíc korun«, peněžní či věcný odkaz byl nařízen. Poněvadž nebylo rozhodovati o sporných faktech a účastníci svoje právní stanovisko již vyjádřili, mohl o této otázce rozhodnouti soudce nesporný (§ 2. č. 7. nesp. pat.). Rozhodnutí soudce prvního, že jde o odkaz peněžní, jest případné, ježto zůstavitelka při jiných třech odkazech výslovně ustanovila, že jest je zapraviti v cenných papírech jí náležejících, kdežto při nadačním odkazu tak výslovně neprohlásila, z čehož plyne, že nadační odkaz beze všeho obmezení, tedy v hotovosti ustanovila.
Jeví se tedy rozhodnutí prvního soudce odůvodněno, pročež je bylo obnoviti (§ 685. o. z. o., § 159. nesp. pat.).
(Rozh. nejv. soudu z 11./3. 1914, č. j. R III 47/14.)
Dr. Filípek.
Fideikomisární substitut (fiduciář) muže žádali, by dědické
poplatky jemu k placení uložené byly xapraveny z jmění substitucí
fideikomisární stiženého.
Dům v X. a cenné papíry připadly při projednání a odevzdání
pozůstalosti A-ovi s obmezením fideikomisární substituce. Když
mu poplatky dědické v obnose 15.000 K byly vyměřeny, žádal u
17*

Citace:

Příspěvek k § 2. č. 7. nesp. pat.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 286-287.