NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Špeditor
(Zasílatel).
I. Pojem.
Špeditor čili zasílatel obstarává po živnostensku zasílání zboží vlastním jménem a na cizí účet. Oddíl IV. obchodního zákonníku (čl. 379 až 389) jedná o špedici. Avšak těchto ustanovení jest také tehda užiti, jestliže kupec, jehož obyčejné zaměstnání obchodní nezáleží ve špeditorství, po různu spedici obstarává (čl. 388 obch. z.). Podle toho však jednotlivé převzetí špedičního příkazu neobchodníkem není obchodem a nelze je tedy též podle obchodního práva posuzovati.
II. Právní postavení špeditorovo.
1. Špediční příkaz může se na trojí způsob prováděti:
a) Špeditor obstarává zasílání zboží povozníky nebo plavci, používaje jich dopravních prostředků,
b) nebo zasílá zboží po třetích osobách, avšak na dopravních prostředcích, jež sám na svůj účet byl najal (čl. 383 obch. zák.), nebo
c) provede dopravu zboží sám; ale tu jest podnikatelem dopravy a jeví se v tom případě i špeditorem i povozníkem zároveň (čl. 385 obch. zák.).
2. Špeditor je kupcem, jehož činnost po živnostensku provozovaná jest obchodem; platí tudíž úplně o špeditorovi nejen zvláštní předpisy IV. oddílu, nýbrž i normy v druhé části prvního oddílu obsažené (čl. 278 — 316). Špeditorství náleží do kategorie obchodu komisionářského, a jest tudíž jen druhem (species) tohoto; všeobecně má tedy špeditor — nehledě k citovaným čl. 278 — 316 pokud obchodní zákonník nevytýká specielních ustanovení — totéž postavení jako komisionář.
III. Jednotlivé obchody špeditorovy záležejí:
1. v přejímání a
2. v uschování zboží, které se má odeslati.
Ale jest sporno, zdali chování zboží pouze na účet osob třetích, aniž bylo k další dopravě přejato, jest považovati za spedici čili nic. Rozh. ze dne 28. října 1885 č. 12407, časop. »Ger. Halle« r. 1886 č. 25, pokládá takové uložení zboží za smlouvu schovací podle občanského zákona posuzovanou a podotýká, že složení svršků u špeditora nezpůsobuje špedici a že v tomto případě nelze užiti čl. 387 obch. z. resp. čl. 375 obch. z., ježto zde není ani komisionářského obchodu po smyslu čl. 360 obch. z., ani špeditorství vedle čl. 379 obch. z., nýbrž obchod o schování, který jest posuzovati podle o. o. z. a při němž nedopouští se užiti norem obch. z., jelikož k podstatě špeditorství vyžaduje se »zasílání zboží«. Tomuto názoru sluší úplně přisvědčiti, poněvadž již pojem »špedice« jakožto velepodstatnou náležitost — zasílání zboží — v sobě obsahuje, bez převzetí zaslání nelze o spedici mluviti a poněvadž čl. 380 v »chování« pouze přípravu k vlastní činnosti špeditorově potřebnou k další dopravě předpokládá;
3. ve volbě povozníka, plavce nebo mezišpeditora,
4. v odevzdání zboží zvolenému povozníkovi k další dopravě.
IV. Povinnosti špeditorovy.
1. Špeditor má příkaz špediční podle návodu komitentova co do způsobu odeslání, dále co do volby dopravních prostředků, transportu nebo povozníků přesně provésti.
2. Ručí za užití pečlivosti pořádného kupce a jeho ručení vztahuje se tudíž na každou škodu, která vznikne z jeho vlastního zavinění zanedbáním řečené péče při přejímání a chování zboží, při vyhledávání povozníků, plavců nebo mezišpeditorů a vůbec při zasílání zboží, jež byl na se vzal.
3. Nesmí ničeho zanedbati, co slouží k zachování zboží.
4. Naproti tomu není povinen, aby pojistil uložené nebo dopravované zboží, není-li v té příčině výslovná úmluva mezi ním a přikazatelem učiněna.
5. Špeditor však ručí ze smlouvy špediční jen svému spolukontrahentovi, tudíž odesílateli, nikoli příjemci; lhostejno, koupil-li tento zboží a odesílateli dopravu uložil či je-li ho dle čl. 344 obch. z. považovati za přikazatele; neboť nelze již podle všeobecných zásad obchodního zákona o tom pochybovati, že destinatař nemá na špeditora práva žalobního; obchodní zákonník drží se přesného rozdílu, že jen ten, kdo jménem jiného — nikoli však, kdo pouze v zájmu jiného — kontrahuje, jeho zástupcem jest a učiněnou smlouvou přímo pro něho práva zakládá. Tento princip jest zvláště vytknut v nauce o komisionářství. Špeditor jest komisionářem odesílatelovým, má jen v zájmu odesílatele jakožto komitenta jednati a jeho — odesílatelův — příkaz spiniti (čl. 361 obch. z.). Destinatáři není tudíž špeditor povinen kupeckou pečlivostí. Kupec nese risiko dopravy, ale proto nemá přímého práva, pohledávati něčeho na špeditorovi pro ztrátu zboží (rozh. ze dne 4. května 1881 č. 2913, časop. »Jur. Bl.« r. 1881 č. 28).
6. Ručení del credere postihne špeditora jen za podmínek čl. 370, stojí-li za splnění závazků povozníků, plavců nebo mezišpeditorů; tu ručí špeditor v témže objemu jako povozník nebo plavec sám. Avšak za to může také vyšší odměnu — provisi del credere — žádati. Shodl-li se špeditor s odesílatelem nebo příjemcem na určitých sazbách dopravních nákladů, nastane i zde špeditorovo del credere ručení za použité mezišpeditory a povozníky, byť i del credere ručení nebylo výslovně umluveno, ježto pak špeditor nebezpečí větších útrat dopravních na sebe sama bere; rovněž se mu také výhoda z menších vydání k lepšímu přičte, takže jest tu pro něho pobídka, aby použil nejlacinějších, snad i méně spolehlivých osob prostředečných; z toho důvodu zavazuje ho zákon za tyto osoby prostředečné. (Norimberské protokoly str. 776 a 777.) Toto ručení lze však na základě zvláštní úmluvy obmeziti nebo vyloučiti; nastane tudíž jen, není-li tu nějaké jiné specielní úmluvy (čl. 384 obch. z.). Smluvený paušální obnos poskytuje větší výhodu, jsa bezpečným základem kalkulace. V. Práva špeditorova.
1. Špeditor má vůči svému přikazateli nárok na náhradu nákladů, výloh a všech oněch jím vynaložených obnosů, které za příčinou zásilky nutně anebo prospěšně vydány byly.
2. Jest oprávněn, aby žádal ujednanou nebo v obchodě obvyklou provisi, t. j. úplatu za svou námahu a činnost. Byla-li však umluvena paušální suma, odpadá nárok na provisi. Aby napočítal přikazateli větší povozné, než které s povozníkem nebo plavcem byl ujednal, k tomu špeditor práva nemá (čl. 381 obch. z.). Špeditorovi drahami poskytnuté výhody (refakcie) jsou tudíž nikoli jemu, nýbrž jeho přikazateli na prospěch, nesmluví-li se o paušální obnos útrat dopravních. Komitent, jenž nedostojí špediční smlouvě o přípověď určitého množství špedičního zboží, má špeditorovi zaplatiti provisi ušlou jakožto náhradu škody (rozh. ze dne 12. února 1879 č. 498, časop. »Ger. Halle« r. 1880 č. 58).
3. Špeditorovi poskytuje obchodní zákon zákonné právo zástavní na zboží a to k zajištění všech jeho pohledávek (povozného, provise, výloh, útrat a ostatních vynaložených obnosů). Ale kdežto komisionář může vykonati zákonné právo zástavní z příčiny všelikého pohledávání z běžného účtu v obchodech komisionářských na zboží obstaraném, přísluší toto právo zástavní špeditorovi jen z pohledávek z jednotlivého špedičního obchodu, nikoli však z pohledávek z běžného účtu ve špeditorství. Právu tomuto také proti ostatním věřitelům vlastníkovým a proti podstatě jeho konkursní špeditor průchod zjednati může. Vedle toho přísluší špeditorovi kromě tohoto práva zástavního, jsou-li dány podmínky zákonné (čl. 313 a 315 obch. z.), též kupecké právo retenční. O realisaci zákonného práva zástavního špeditorova nevyslovuje se čl. 382, než vedle čl. 387 jest nepochybno, že ustanovení čl. 375 — zjednati sobě ze špedičního zboží zaplacení šetříc předpisů čl. 310 — zde užiti jest.
4. Pro pohledávky, které vzešly špeditorovi z uschování zboží, nemá týž práva, aby způsobil okamžitý prodej špedičního předmětu na základě čl. 310 obch. z., ježto tyto statky nejsou zbožím špedičním a ustanovení čl. 387 resp. 375 obch. z. na ně užiti nelze (rozh. ze dne 17. dubna 1884 č. 4376, časop. »Ger, Halle« 1884 č. 41).
5. Je-li na témže zboží více práv zástavních: komisionáře, špeditora a povozníka, konkurujících, předchází, jestliže výtěžek nestačí k uspokojení všech, zástavní právo špeditorovo a povozníkovo před komisionářovým (čl. 411 obch. z.).
6. Špeditor může zástavní právo vedle čl. 382 obch. z. mu příslušející k uspokojení jeho příslušné pohledávky i přes obstávku nabytou třetím k předmětu zástavním nalézajícímu se v jeho detenci realisovati. Osoba třetí může vždy jen přebytek žádati, který vzejde po zapravení pohledávky špeditorovy z uskutečněného výtěžku kupního, ježto obstávka neposkytuje ještě věcného práva k dotyčné věci, jsouc jen opatřením zjišťovacím, které však nemůže míti vlivu na zákonné zástavní právo špeditorovo (rozh. ze dne 4. ledna 1889 č. 14349 z r. 1888, časop. »Jur. Bl.« č. 12).
7. Špeditor, který zboží odešle po povoznících nebo plavcích, ale na voze neb na lodi, ježto sám na svůj účet byl najal, počítati si může obyčejné povozné spolu s provisí a ostatními útratami. Toto ustanovení čl. 383 obch. z. jest analogické s ustanovením čl. 376; jest tedy jen důsledno, že v tomto případě špeditor, jakož i komisionář povozné, dopravu i náklady počítati si může; čl. 381 odst. 2 neužije se pak a špeditor jest jediné oprávněn, aby si čítal »obyčejné« povozné. Povozným »obyčejným« rozumějí se však sazby, jež jest čítati podle obchodních zvyklostí. Souhlasně s právem komisionářovým, sám v závazky vcházeti, může také špeditor dopravu zboží jako povozník sám obstarati; k tomu má vždy právo, není-li nic jiného umluveno. V tom případě může si počítati rovněž spediční náklady, provisi a obyčejné jiné útraty. Za provedení dopravy ručí naproti tomu jako povozník.
VI. Promlčení nároků na špeditora.
By se rychle ukončily účinky špediční smlouvy а k vůli mnohým osobám zúčastněným při postižních nárocích, jest ručení špeditorovo, nehledě k případům podvodu nebo zpronevěry, vázáno krátkou lhůtou promlčecí. Promlčují se totiž po jednom roce nároky na špeditora, že zboží buď všechno se ztratilo, nebo že jest ho méně, že vzalo porušení anebo že bylo pozdě dodáno a to v prvém případě od toho dne, kdy dodati se mělo, ve všech ostatních případech vypršením toho dne, kteréhož bylo dodáno (čl. 386 obch. z.). Rovněž pominou obrany ze ztráty, zmenšení, porušení aneb opožděného dodání zboží, když se návěští o těchto skutečnostech neodešle špeditorovi během roku.
(Viz čl. Dopravnictví a Komisionář.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Špeditor. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 999-1002.