NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8554 —
Č. 8554.

Živnostenské právo (Slovensko): Bylo-li straně za platnosti zák. čl. XVII:1884 vydáno živn. oprávnění k provozování živnosti zednického mistra, aniž strana předložila předepsaný průkaz způsobilosti, je vyšší živn. úřad oprávněn a povinen, anulovati na základě § 243, odst. 4 živn. zák. č. 259/24 živn. oprávnění neprávem vydané.
(Nález ze dne 15. dubna 1930 č. 6264.)
Věc: Isidor M. v T. proti ministerstvu obchodu o koncesi mistra zednického.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v T. z 18. ledna 1923 nebylo vyhověno žádosti st-lově za vydání živn. legitimace k provozování živnosti mistra zednického, poněvadž nepodal dle § 22 zák. čl. XVII:1884 průkaz způsobilosti, předepsaný v nař. býv. uh. min. orby, průmyslu a obchodu č. 46188/1884. Odvolání z toho podanému bylo rozhodnutím župního úřadu v Turč. Sv. Martině ze 16. února 1923 vyhověno, výměr prvé stolice byl zrušen a nařízeno, aby byl st-li vydán živn. list na provozování živnosti zednického mistra, neboť osvědčením stavitele Františka P. z T. a osvědčením několika t-ských obyvatelů je dokázáno, — Č. 8554 —
že žadatel provozoval od r. 1884, tedy před účinností zák. čl. XVII:1884, živnost mistra zednického a následkem toho je k provozování této živnosti dle § 22 cit. zák. oprávněn. Z tohoto rozhodnutí se odvolal t-ský »priemyselný sbor«. Toto odvolání odmítl župní úřad výnosem ze 16. května 1923 s odůvodněním, že »priemyselný sbor« není k odvolání legitimován, neboť má jen práva vymezená v §§ 126 a 127 cit. zák. a nemá mimo případ uvedený v 127 (přestupky) v jiných živn. záležitostech práva odvolacího a kromě toho podal odvolání opožděně.
Na vydání příslušného živn. listu stěžovala si u župního úřadu organisační jednota zednických mistrů pro Slov. Výnosem z 29. července 1923 sdělil jí župní úřad, že st-li byl vydán živn. list, poněvadž bylo dokázáno, že tuto živnost před účinností zák. čl. XVII:1884 provozoval a může ji tedy dle § 22 bez dalšího povolení a průkazu způsobilosti i dále provozovati.
Na toto rozhodnutí stěžovala si zmíněná jednota podáním dne 26. ledna 1924 u slov. oddělení min. obch. Nař. rozhodnutím zrušilo min. obch., — jak se v něm praví — u příležitosti odvolání živn. sboru v T. rozhodnutí župního úřadu ze 16. února 1923, potvrdilo výměr prvé stolice s odůvodněním, že Isidor M. nepodal průkazu způsobilosti pro žádanou živnost a ani úředně nebylo prokázáno, že by byl tuto živnost provozoval již před účinností zák. čl. XVII:1884. Výměrem měst. rady v T. č. 311/12 byl st-li vydán živn. list pouze na podnikatelství staveb, takže provozoval-li živnost zednického mistra, činil tak neoprávněně.
O stížnosti, na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
V nař. rozhodnutí se konstatuje, že bylo vydáno u příležitosti odvolání živn. sboru v T. Z této dikce je patrno, že rozhodnutí to nebylo vydáno v řádném pořadu instančním, nýbrž mimo pořad instanční, tedy na základě dozorčího práva, a že k tomuto úřednímu zakročení dalo podnět odvolání »priemyselného sboru«, jež bylo rozhodnutím župního úřadu ze 16. května 1923 pro nedostatek legitimace »priemyselného sboru« k podání opravného prostředku odmítnuto. Z toho dlužno usuzovati, že nař. rozhodnutí bylo vydáno, třebas to v něm není výslovně uvedeno, na základě 4. odst. § 243 živn. zák. č. 259/24, který v době vydání tohoto rozhodnutí platil. Tam jest předepsáno, že nadřízený úřad má z moci úřední zakročiti, zví-li o nedostatku nějaké zákonné náležitosti. Je tam upraven zvláštní institut dozorčího práva, jehož účelem je zjednati nápravu tam, kde živn. úřad nedopatřením, omylem nebo nesprávným použitím zákona způsobil nebo připustil stav, jenž je v rozporu s kogentními předpisy materielními práva živn. Má tedy podle tohoto předpisu nadřízený úřad zabrániti dalšímu provozování živnosti, které se příčí zmíněným normám. Z pojmu úředního práva dozorčího plyne, že úřady mají právo zrušiti z moci úřední formálně pravoplatná rozhodnutí nižších stolic na škodu stran, jež z nich nějakých práv nabyly. Právní moc rozhodnutí nižší stolice nebrání tedy nadřízenému úřadu, aby podle ustanovení 4. odst. § 243 živn. zák. z moci úřední zakročil, zví-li o nedostatku nějaké zákonné náležitosti, nýbrž jest do- konce předpokladem tohoto zakročení. Výkon úředního dozorčího práva — Č. 8554 —
není vázán na zakročení stran, nýbrž děje se z povinnosti úřední. Je tedy lhostejno, jakým způsobem zvěděl úřad o nedostatku zákonné náležitosti.
V daném případě bylo dle znění nař. rozhodnutí podnětem k úřednímu zakročení odvolání živn. sboru v T. Župní úřad ovšem odmítl odvolání tohoto sboru z rozhodnutí župního úřadu ze 16. února 1923, kterým bylo nařízeno, aby st-li byl vydán živn. list na provozování živnosti zednického mistra, pro nedostatek legitimace k podání opravného prostředku. Než tato okolnost nebránila dle toho, co bylo řečeno, úřadu, aby zakročil podle 4. odst. § 243 živn. zák., když shledal, že se nedostává zákonné náležitosti pro vydání živn. listu.
Nedostatek zákonné náležitosti spatřoval úřad v tom, že st-1 nepodal průkazu způsobilosti předepsaného pro dosažení oprávnění zednického mistra, a nebylo prokázáno, že by tuto živnost byl provozoval již před působností zák. čl. XVII:1884.
Dle posledního odstavce § 10 tohoto zák. byl min. orby, živnosti a obchodu zmocněn, aby živnost stavitelskou, výkon její a potřebnou pro ni způsobilost upravil všeobecným nařízením do té doby, než se tak stane zákonem. Tohoto zmocnění ministr použil a vydal úpravu, dle níž stavitel (zednický mistr, tesař a kameník) musil vykázati způsobilost (srov. také nař. býv. uh. min. obch. č. 46188/84). St-1 sám doznává, že k nastoupení živnosti mistra zednického předepsaného průkazu způsobilosti nepodal, má však za to, že je tohoto průkazu zproštěn, poněvadž v době, kdy nabyl účinnosti zák. čl. XVII:1884, živnost již provozoval a od té doby nepřetržitě provádí velké stavby, ač nemá živn. listu. Dovolává se tedy patrně ustanovení § 22 cit. zák., dle něhož ti, kdož před účinností tohoto zák. provozovali nějakou živnost, uvedenou v § 10, tedy také živnost stavitelskou, byli oprávněni pokračovati v provozu jejím bez další koncese. Než § 22 má na mysli jen živnost, provozovanou na základě živn. oprávnění a nezahrnuje pouhé faktické neoprávněné provozování živnosti. Plyne to z úvahy, že také dle zák. čl. VIII:1872, jenž platil před tím, než nabyl účinnosti zák. čl. XVII:1884, mohly býti živnosti provozovány jen na základě řádné opovědi a o opovědi živnosti byl živn. úřad povinen vydati živnostníkovi certifikát (§ 4). Provozování živnosti bez opovědí zakládalo dle § 85 přestupek a bylo podrobeno trestu. Mluví-li zák. čl. XVII:1884 o provozování živnosti, o majiteli živnosti a pod., sluší, pokud ovšem opak ze souvislosti není patrný, za to míti, že má na zřeteli živn. oprávnění, jehož bylo nabyto řádným nastoupením živnosti. St-1 sám v rekursu doznává, že živn. oprávnění k provozování nějaké stav. živnosti z doby před účinností tohoto zák. neměl. Z ustanovení § 22 jest patrno, že zákon zachoval již nabytá práva živnostenská v platnosti, neosvobodil však od průkazu způsobilosti ty, kdož žádali teprve za platnosti zák. čl. XVII:1884 o koncesi k provozování živnosti stavební (§ 10 lit. g). Ze sebe delšího provozování této živnosti vázané na průkaz způsobilosti neplyne nárok na osvobození od průkazu způsobilosti, předepsaného za platnosti tohoto zákona pro nastoupení a samostatné provozování živnosti stavební. Takovýto — Č. 8555 —
nárok neplyne ovšem ani z provozování svobodné živnosti podnikatelství staveb na základě živn. legitimace.
Je-li však nepochybno, že st-li bylo za platnosti zák. čl. XVII:1884 vydáno živn. oprávnění k provozování živnosti zednického mistra, aniž předložil předepsaný průkaz způsobilosti, pak byl žal. úřad nejen oprávněn, nýbrž i povinen podle 4. odst. § 243 živn. zák. č. 259/24 zakročiti pro nedostatek zákonné náležitosti a anulovati neprávem vydané živn. oprávnění.

Citace:

č. 8554. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 659-662.