NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5 - Vrácení ku stavu předešlému (v řízení trestním důchod.)

Obrana cti vojenské.

Nutnou obranu vojenské právo trestní ve třech směrech upravilo způsobem od civilního práva odchylným. Jedna z těchto odchylek týká se obrany cti.
U důstojníků rozsah statků právních, k jichž ochraně nutná obrana se připouští, tím jest rozšířen, že účastnou jí též jest osobní česť jejich. Důstojníci (a vojenské osoby mající charakter důstojnický, jako auditoři, vojenští lékaři), kteří ve své vlastní cti u přítomnosti byť i jen jediné osoby bezprávně byli napadeni, mohou za tím účelem, aby dalším urážkám zabránili, užiti zbraně jím příslušející, avšak toliko na místě a jen potud, pokud toho nutnosť nevyhnutelně vyžaduje a jiným způsobem další urážky zameziti nelze (§ 114 lit. d voj. tr. z.).
Z těchto obmezení plyne, že odůvodněný útok na česť, ku př. výtka podvodu důstojníku nesprávně hrajícímu, útok na česť osoby třetí, nutnou obranu vylučuje; rovněž, dá-li se ten, kdo důstojníka urazil, hned na to na útěk nebo jinak v dalších urážkách ustane, nelze pak proti němu o nutné obraně mluviti. Rovněž nesmí jej důstojník odvolávaje se snad na nutnou obranu stíhati, nebo užiti jiné zbraně než služební a i v tom nesmí meze nutné obrany překročiti, ku př. jestliže by byl postačil pouhý pohyb ruky, nesmí zbraně vůbec užiti anebo bezbranného již poraniti, neboť v tom slušelo by pak spatřovati trestný skutek proti tělesné bezpečnosti nebo proti bezpečnosti cti.
Při tom však nelze přehlednouti, že uraženému z pravidla nebude možno všechny okolnosti řádně uvážiti a jen nejmírnějších kroků užiti, tak že i tu vykročení z mezí nutné obrany snadno se přihodí. Byť i § 3 lit. g voj. tr. zák. vykročení z mezí nutné obrany, stalo-li se z bázně, poděšení nebo leknutí, prohlásil za pouhý čin kulposní mírnějšímu trestu podléhající toliko při obecné nutné obraně (při útoku na tělo, život, svobodu a jmění), sluší zajisté předpisu tohoto obdobně užiti i v tomto případě, jelikož dle tradicí důstojnického sboru, jež i voj. tr. zákon respektuje, jest česť nejvyšším jeho právním statkem a vzhledem k platnému dříve § 303 voj. tr. z. ujalo se v kruzích vojenských přesvědčení, že důstojník, který by útok na česť svou vojenskou nechal bez trestu, z důstojnického sboru má býti vyloučen.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Obrana cti vojenské . Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 659-660.