NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5089.

Učitelstvo. — Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení: * Předpis dvorského dekretu z 5. prosince 1826 o 14denní lhůtě k likvidování komisionelních útrat platí též pro uplatnění nároku učitele veřejné školy národní na náhradu diet a cestovného za cestu konanou z úředního příkazu z místa působiště učitelova do sídla zdravotního znalce státního za účelem zdravotní prohlídky.
(Nález ze dne 6. listopadu 1925 č. 20741).
Věc: Jan B. v C. (adv. Dr. B. Mautne; z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o cestovné a stravné.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l podal dne 6. srpna 1920 likvidaci na stravné a cestovné za úřední cesty, konané dne 10. prosince 1918 a 21. října 1919. Tento nárok byl pořadem instancí zamítnut z důvodu, že st-l pozbyl nároku na náhradu čestného a stravného tím, že likvidaci svoji podal po uplynutí předepsané 14denní lhůty (výnos zšr-y z 25. května 1920 č. II. A-2030).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Žal. úřad neřešil meritorní otázku, zda st-li sporný nárok přísluší, nýbrž zamítl žádost jediné z toho důvodu, že byla podána opožděně. Není tudíž na sporu otázka, zda učiteli přísluší nárok na čestné a stravné za služební cestu, o kterou zde jde, nýbrž záleží pouze na tom, zda likvidace musí býti podána do lhůty 14 dnů. Stížnost opírá svoje stanovisko o tvrzení, že pro státní úředníky, jimž jsou učitelé dle § 10 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. ohledně nároku na cestovné atd. na roven postaveni, taková preklusivní lhůta stanovena není. V tom jí nelze dáti za pravdu.
Pro státní úředníky jest taková lhůta stanovena nařízením dvorské kanceláře z 5. prosince 1826, které mimo jiné stanoví: » .. . bylo uznáno, aby předpis, vydaný pro pokladní úředníky byl rozšířen na všechny politické, justiční, kamerální a důchodkové úředníky... tím způsobem, že nyní každé cestovní partikulare bez rozdílu, zda byla vybrána záloha neb ne, nejpozdě ji během 14 dnů od ukončení komise má dotyčnému úřadu býti předloženo . . . ., překročení tohoto termínu má nejenom ztrátu .. . poplatků a cestovného, ale i povinnost k navrácení celé event. vyhrané zálohy za následek... Po uplynutí termínu budiž každé k likvidaci předložené partikulare odmítnuto . . .«.
Poněvadž zde jde o cestu, kterou st-l vykonával z úředního příkazu z místa svého působiště do sídla zdravotního znalce za účelem zdravotní prohlídky, nutno tuto cestu zahrnouti pod pojem služební cesty, jakou má na mysli cit. dekret.
Tím jest vyvrácena námitka stížnosti, že podobné povinnosti pro státní úředníky není, a odpovídá jen dedukcím stížnosti, dovolávající se § 10 zákona č. 274/19, že vzhledem k tomu i učitel jest povinen, likvidaci během 14 dnů úřadu předložiti. Pak padá také námitka stížnosti, že na platném právním stavu nemohl výnos zšr-y z 25. května 1920 ničeho změniti, neboť tento výnos uvedl pouze pro učitelstvo právní normy platné pro státní úředníky ve známost, nezaložil však pro ně nový právní nárok ohledně přiznání cestovného a stravného, neb tento byl již založen cit. § 10. Neprávem dovolává se také stížnost výnosů min. fin. z 21. února 1919 č. 2223 pres. a z 21. června 1920 č. 36132, neb tyto výnosy neobsahují ustanovení o lhůtě podací a právě proto nechaly v platnosti nařízení dvorské kanceláře z 5. prosince 1826.
Jak nesporno, podal st-l svoji likvidaci teprve dne 6. srpna 1920, tedy po uplynutí stanovené lhůty a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5089. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 457-458.