NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5211.

Policejní řízení trestní. — Policie tržní (Slovensko): I. Tržní úřad města Bratislavy má v řízení o falšování potravin postavení odborného zástupce a je legitimován k odvolání v neprospěch obviněného. — II. Stihati přestupek falšování mléka podle § 3 lit. c) zák. čl. XLVI : 1895 je příslušný úřad, v jehož obvodu mléko bylo dáno do prodeje. — III. O slyšení obviněného podle uh. trest. řádu polic.
(Nález ze dne 14. prosince 1925 č. 23753.)
Věc: Albert A. v K. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko stran trestního nálezu pro falšování potravin.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozsudkem expositury min. zeměd. pro Slov. z 1. září 1923 byl k odvolání tržního úřadu města Bratislavy zrušen osvobozující rozsudek župního úřadu v Bratislavě z 23. června 1923, a potvrzen rozsudek policejního ředitelství v Bratislavě z 24. února 1923, jímž byl st-l uznán vinným, že jako zodpovědný vedoucí mlékárny církevní katolické správy přivedl do oběhu mléko s 11 % vody falšované a nečistě spracované a odsouzen na základě §u 3 zák. čl. XLVI : 1895 do vězení na dobu 5 dnů a k peněžité pokutě 200 Kč, při čemž mu trest vězení změněn byl dle § 21 zák. čl. XL z r. 1879 v peněžitou pokutu 100 Kč.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
Stížnost namítá v prvé řadě, že žal. úřad měl odvolání tržního úřadu města Bratislavy odmítnouti z formálních důvodů, poněvadž tržní úřad města Bratislavy nebyl vůbec oprávněn odvolání podati, ježto nebyl zákonitým ustanovením za odborného zástupce uznán aneb povolán. — — ——
Podle § 176/4 a 177 uher. pol. trest. řádu může se z rozsudku v neprospěch obviněného odvolati též odborný zástupce, a to i když se jednání nezúčastnil. Vzhledem k obsahu námitky jde jen o to, zda pokládati jest tržní úřad města Bratislavy za odborného zástupce k odvolání dle cit. §u 176/4 legitimovaného.
Ve smyslu §u 17 cit. pol. tr. ř. vyžaduje se k tomu, aby určitá korporace, komise neb orgán mohly býti považovány za odborného zástupce, dvojí: jednak aby povolány byly k zastupování jistých veřejných zájmů, jednak aby oprávnění k tomu se jim dostalo buď zákonem neb min. nařízením.
Podle tržního řádu města Bratislavy z 3. března 1923 jest tržní úřad výkonným orgánem rady v řešení tržních záležitostí. Dle §u 104 cit. tržního řádu jest zejména povinností tržního úřadu 1. prováděti instrukce a opatření městské rady, týkající se trhů, 2. pečovati o dozor na tržní policii a o to, aby zákony, min. nařízení, a municipální statuty, týkající se tržní policie a vůbec kvality, držení a výroby zboží, měr a vah byly na trzích dodržovány a aby závady byly úřadu I. stolice oznamovány, 3. sledovati v zájmu vývoje trhu všecky momenty toho se týkající, dozírati na vybírání (vrácení) spotřební daně, na dodržování zákazů v tržním statutu obsažených a je-li třeba nějakých opatření, činiti o tom ihned oznámení příslušným úřadům.
Z toho plyne, že tržní úřad povolán jest tržním řádem k tomu, aby dozíral na zachování předpisů vztahujících se na tržní policii a aby závady v tom směru se objevivší oznamoval příslušným úřadům, tedy aby v oboru zdravotnictví zastupoval veřejné zájmy. K zastupování těchto zájmů dostalo se tržnímu úřadu oprávnění shora uvedeným tržním řádem. Tržní řád byl výnosem min. vnitra z 30. června 1913 schválen. Tento schvalující výrok jest pokládati za min. nař., které ve smyslu §u 17 pol. tr. ř. oprávnilo městský tržní úřad k zastupování zájmů veřejného zdravotnictví. Následkem toho přísluší tržnímu úřadu ve smyslu §u 17 uh. pol. tr. ř. kvalifikace odborného poradce, který jest podle §u 176, III 4. uh. pol. tr. ř. legitimován k podání odvolání v neprospěch obviněného.
Jesliže tedy žal. úřad k odvolání tržního úřadu města Bratislavy vydal meritorní rozhodnutí a tím legitimaci úřadu tohoto k odvolání uznal, neporušil tím zákon.
V další námitce vytýká stížnost, že vzhledem k ustanovení §u 4 uh. pol. tr. ř. nebylo policejní ředitelství v Bratislavě kompetentní zde jako instance první rozhodovati, nýbrž že věc spadá do příslušnosti okresního úřadu v P., v jehož obvodě leží hospodářství kat. cirk. velkostatku v K., kdež falšování mléka z hospodářství tohoto dodávaného se jedině státi mohlo. Námitku tuto uplatňoval st-l již v řízení správním a to v odvolání svém z rozsudku polic. řed. v Bratislavě. Žal. úřad přes tuto námitku rozhodl napadeným výrokem ve věci, shledal tedy zmíněnou námitku nedůvodnou a to právem.
Odstavec 1. §u 4 uh. pol. tr. ř. stanoví, že k řízení jest zpravidla příslušným onen policejní trestní soud, v jehož území obviněný pře- stupek spáchal.
Okolnosti, na nichž žal. úřad svůj odsuzující výrok založil, že st-l jako zodpovědný vedoucí mlékárny církevní katolické správy přivedl do oběhu mléko s 11% zfalšované a nečistě zpracované, zakládají skutkovou podstatu přestupku §u 3 lit. c) zák. čl. XLVI : 1895. Tento paragraf stanoví pod c), že se dopustí přestupku, kdo falšované polno-hospodářské plodiny nebo výrobky aneb »články« do obchodu přivádí. Delikt st-li přičítaný byl by tudíž ve smyslu cit. předpisu spáchán přivedením falšovaného mléka do obchodu, t. j. odevzdáním falšovaného mléka obchodníkovi.
Nesporno jest, že se zde jedná o mléko zasílané denně z K. Josefu Č., obchodníku v Bratislavě. Mléko toto bylo tedy ve smyslu §u 3 lit. c) zák. čl. XLVI : 1895 v Bratislavě přivedeno do obchodu i bylo proto polic. ředitelství v Bratislavě k rozhodování o přestupku, st-li za vinu kladeném, místně příslušno.
Stížnost namítá, že při provedeném zde řízení, od trestního oznámení až do vynesení napadeného rozsudku, porušeny byly předpisy uh. pol. tr. řádu zejména v tom směru, že st-l nebyl ve smyslu §u 105 k veřej- nému ústnímu líčení předvolán, že nenalézá se ve spisech správních protokol sepsaný o líčení (§ 149) a že nebylo zjištěno, že pozastavené mléko pochází od cirk. kat. správy v K.
Ve smyslu polic. trest. řádu předcházeti má vynesení rozsudku v I. stolici líčení a obviněnému má býti poskytnuta možnost líčení tohoto se účastniti (§ 104—108). Obviněný má právo činiti poznámky k výpovědím svědků, vyjádření znalce a ke každému jinému důkazu, klásti svědkům otázky a ku konci líčení přednésti svou obranu (§ 124 odst. 10, § 132 odst. 2 a § 146 odst. 1). Ustanovení uh. pol. trestního řádu zajišťuje tedy obviněnému nárok, aby ústní líčení provedeno bylo za jeho účasti a právo na náležitou obhajobu. O líčení náleží sepsati protokol (§ 149).
Ze správních spisů vychází na jevo, že st-l nebyl vůbec k líčení před pol. ředitelstvím v Bratislavě předvolán. Ve spisech nenalézá se také žádný protokol sepsaný o líčení před I. stolicí. Žal. úřad založil dle důvodů napadeného rozhodnutí výrok svůj na nálezech a posudcích »Tržnoúredné potraviny skúmajúcí lučební stanice Bratislava« z 27. září 1922, jakož i na okolnosti, že pozastavené mléko se nacházelo v době odebrání vzorků v nádobách obžalovaného (patrně v nádobách kat. církevní správy v K.), kterážto okolnost ve zmíněných nálezech potvrzena byla, a na tom, že obžalovaný nedokázal, že bylo v nádobách mléko jiného producenta.
Než jak ze správních spisů plyne, obsah uvedených nálezů a posudků nebyl st-li sdělen a tudíž st-li nebyla ve smyslu cit. předpisů uh. pol. trest. řádu poskytnuta možnost, aby k obsahu jich své stanovisko za- ujmouti, případné protidůkazy vésti a tak se náležitě hájiti mohl. Dále nebylo dle správních spisů náležitě zjištěno, že mléko, které bylo závadným shledáno, pochází od cirk. kat. správy v K. Ke zjištění tomu nestačí, že obviněný nedokázal, že v nádobách bylo mléko od jiného producenta, neboť takovou průvodní povinnost polic. trest. řád obviněnému neukládá, nýbrž náleží soudci, aby zjistil úplně skutkovou povahu přestupku, v tomto případě tedy i že mléko zkoumání podrobené bylo dodáno obviněným, resp. mlékárnou jím zastupovanou.
Toto porušení podstatných forem adm. řízení a tato neúplnost řízení zakládá podle §u 6/2 zák. o ss podstatnou vadu řízení, pro kterou náleželo napadené rozhodnutí zrušiti, aniž třeba bylo zabývati se námitkami stížnosti merita se týkajícími.

Citace:

Č. 5211. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 684-686.