NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Osvědčení ve sporu.

I. Josefinský soudní řád.
Osvědčení jest předvedení vhodných dokladů, kteréž mají v jednotlivých případech skutečnosti rozhodné věrohodnými učiniti. Osvědčení známo bylo i v právu římském a to ve všech oněch případech, kde někdo dožadoval se opatření soudcovského, které mělo provedení jeho nároku pojistiti nebo aspoň usnadniti, jako ku př. při žádosti o missio in bona podané proto, že žalovaný k soudu se nedostavil. Osvědčení nečelí ku definitivnímu rozhodnutí a nepoškozuje nikterak soupeře; účelem jeho jest jednak: aby se sporné straně umožnilo provedení jednotlivých procesních kroků tím, že se prokáží jisté skutkové okolnosti; jednak ale má býti osvědčení ochranným prostředkem proti zneužití práv procesných stranou jednou na úkor strany druhé. K osvědčení mohou se použíti všecky průvodní prostředky.
Osvědčení má místo:
1. v mezisporu (sporu incidenčním) za příčinou uvedení novot v replice nebo duplice (§ 48, 54 a s. ř.); straně jest dovoleno — nemá-li vhodných pomůcek po rukou — nabídnouti přísahu svou, že úmyslně nezamlčela nových okolností nebo průvodů. Doklady jakož i uložení přísahy může jen tehdy odpadnouti, vysvítá-li z okolností jednotlivého případu samo sebou, že nové okolnosti úmyslně zamlčeny nebyly (rozh. ze dne 22. května 1862 č. 3276 sb. 1524).
2. Při žádostech za restituci (§§ 29, 33, 372, 489 s. ř.).
3. Při žádostech za sekvestraci: Je-li sporno, zda přísluší žalobci čili žalovanému držení věci nějaké neb práva jistého, má žalobce činící nárok na onu věc nebo právo, v jehož držení jest žalovaný, osvědčiti nebezpečí toho, že by žalovaný mohl věc během procesu zciziti, zkaziti nebo poškoditi. Stačí tedy, aby žadatel uvedl okolnosti, které pravděpodobným činí zcizení, zkázu věci nebo nebezpečí škody (rozh. ze dne 5. června 1883 č. 5300, sb. 9461).
4. Při volbě znalců může jedna nebo druhá strana sporná jednoho znalce zamítnouti, a prokáže-li k tomu věrohodný důvod, má soudce jmenovati bez dalšího nového znalce (§ 192 s. ř.).
5. Při žádostech za udělení lhůty: Každá žádost za udělení lhůty musí obsahovati osvědčení důvodů, pro které má se povoliti žádané prodloužení lhůty (§ 7 zák. ze dne 16. května 1874 č. 69 ř. z.). Totéž platí o odročení stání.
6. Při důkazu za účelem vyvarování se křivé přísahy: Nebyla-li některá strana před složením přísahy nových prostředků průvodních nebo odvodních a je-li s to předložiti vhodné doklady nebo v jich nedostatku svou přísahou dolíčiti, že jich během sporu zúmyslně nezamlčela, nesmí býti odpůrce připuštěn ku přísaze, nýbrž dotyčná strana ku provedení důkazu neb odvodu (§ 231 s. ř.).
7. Při důkazu pro věčnou paměť: Obává-li se kdo z jakékoliv příčiny důvodně, že by mohl přijíti o důležitého svědka ve sporu jemu hrozícím nebo pro obhájení svého práva, jest oprávněn dáti vyslechnouti pro věčnou paměť tohoto svědka během tohoto sporu nebo ještě před jeho početím. Tuto obavu jedné strany nelze zhusta prokázati způsobem přísně procesním; závisí to spíše v tomto případě od volného uvážení soudcova, má-li vedení důkazu pro věčnou paměť přihlížeje ku předloženým dokladům žadatelovým nebo ku věrohodnosti tvrzení jeho za vyslechnutí nebo bez výslechu soupeře povoliti či odepříti (dv. dek. ze dne 27. září 1784 č. 341, sb. z. s.).
II. Nový soudní řád.
V četných případech jest se soudu jak ve sporu tak v řízení exekučním spokojiti, když strany skutečnosti tvrzené pouze osvědčí, věrohodnými učiní t. j. když jakýmikoliv průvody, které jsou po ruce, přísežný výslech stran vyjímaje, soudci přesvědčení o pravděpodobnosti svých tvrzení zjednají (§ 274 nov. s. ř.). Osvědčení rozeznává se od důkazu tím, že je lze provésti jen průvody právě po ruce jsoucími, a že provedení osvědčení pravidly důkazními vázáno není. Přísežný výslech stran a průvody, jimiž osvědčení ihned provésti se nedá, jsou tu tedy vyloučeny. Toliko výjimečně bude lze se asi za účelem osvědčení odvolati ku přísaze již dříve vykonané (§ 30 nov. s. ř.). Osvědčením spokojí se soud na př. při seznamu útrat ve příčině jeho udání a položek (§ 54), při žádosti za prodloužení lhůty (§ 128), za odročení roku (§ 135), za vrácení v předešlý stav (§ 149), obnovení řízení přerušeného (§ 164), při nahlédání ve spisy (§ 219) atd.

Citace:

Osvědčení ve sporu. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 834-835.