Č. 10011.

Zaměstnanci veřejní: Při určování služebního pořadí soudců, ustanovených již před 1. lednem 1926, nelze za účinnosti zák. č. 103/26 použíti předpisu § 152 cit. zák., nýbrž nutno postupovati podle předpisů §§ 48 a 203 cit. zák.
(Nález ze dne 17. září 1932 č. 14250.)
Prejudikatura: Boh. A 10008/32.
Věc: Dr. Karel Sch. ve F. proti ministerstvu spravedlnosti o služební pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byla zamítnuta instanční stížnost st — lova, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St—l vstoupil do započítatelné přípravné služby soudcovské dne 20. dubna 1915, vykonal dne 6. října 1919 soudcovskou zkoušku, byl jmenován dne 20. listopadu 1919 soudcem pro obvod vrch. zem. soudu v Praze, obdržel podle výnosu min. sprav. z 31. října 1920 stálé místo soudcovské u okr. soudu ve V., kdež nastoupil dne 3. ledna 1921 službu, byl s účinností od 28. října 1924 jmenován okresním soudcem VIII. hodn. třídy, odešel koncem srpna 1926 na dočasný odpočinek, byl usnesením vlády ze 17. července 1928 reaktivován a bylo mu propůjčeno služební místo okres, soudce v VII. stupnici funkčního služného u okres, soudu v K., kdež nastoupil službu z dočasného odpočinku opět dne 16. srpna 1928.
Na základě tohoto stavu věcí zařadilo presidium vrch. zem. soudu v Praze st—le v listině o pořadí soudců, sestavené podle stavu z 31. prosince 1928, tím způsobem, že mu přiznalo služební pořadí na stránce 18. celkové listiny o pořadí soudců za Drem Václavem S. v N. a před Františkem N. v P.
Do listiny o pořadí soudců podal st—l stížnost z 25. dubna 1929, kterouž doplnil k vyzvání žal. úřadu tím, že si stěžuje do předřadění Dra Jana Š. až Václava S., stránka 16, 17 a 18 listiny o pořadí soudců, a sice z důvodu, že všichni shora označení soudcové slouží vesměs v oboru justičním kratší dobu, než st—l, někteří ani ne 4 roky. Odpočítá-li se doba st—lova na dočasném odpočinku ztrávená celkem 1 rok 11 měsíců 15 dnů, měl býti si—l zařaděn podle jmenování a služební doby vysloužené v oboru justičním mezi soudce Dra Leona R. v B. (zařaděn na posledním místě na stránce 15 pořadové listiny) a Dra Jana Š. v K. (zařaděn na prvém místě — Č. 10011 —
na stránce 16 celkové pořadové listiny). Porušení svých práv shledává st—1 v nedbání předpisů §§ 37 a 39 služ. pragmatiky č. 15/1914 ř. z., § 48 a § 203 plat. zák. č. 103/26 a výnosu min. sprav. z 3. února 1914 č. 7 Věstníku min. sprav.. V konkretuálním státu na rok 1926 byl st—l zařaděn mezi okresními soudci Drem Aloisem Sch. a Alfredem E. Pořadí toho nebylo dbáno.
Stížnost tuto vyřídil žal. úřad tím způsobem, že jí částečně vyhověl, částečně ji však jako bezdůvodnou zamítl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky a sice: 1. jednak vyhovuje stížnosti vznesené st—lem v řízení správním do určení služebního pořadí mezi soudci VII. stupnice funkčního služného podle stavu z 31. prosince 1928 presidia vrch. soudu v Praze, pokud st—li byli předřaděni tito soudcové na služebních místech VII. stupnice funkčního služného; — — — — 2. jednak zamítá stížnost, pokud směřovala proti zařádění ostatních v ní a v dodatečném podání vyjmenovaných soudců, jako bezdůvodnou. Stížnost řízena jest jen do výroku zamítavého shora pod 2. uvedeného.
Žal. úřad dospěl k zamítavému rozhodnutí v podstatě z těchto důvodů: Ustanovení § 37 služ. pragmatiky, st-lem dovolávané, dlužno, pokud jde o soudce, pokládati podle § 214 plat. zák. za zrušené, vzhledem k to- mu, že pro určení služebního pořadí soudců ke dni 31. prosince 1928 byly rozhodnými výlučně předpisy § 48 plat. zák. Rovněž nemůže přicházeti v úvahu předpis § 203 plat. zák., poněvadž toto zákonné ustanovení se týká podle svého doslovu jen vzájemného služebního pořadí soudců do nových platů současně převáděných . . ., o takový případ však u st—le nejde. Podle § 48 plat. zák. zahrnovala pro určení služebního pořadí st—lova mezi soudci VII. stupnice funkčního služného rozhodná doba ke dni 31. prosince 1928 tato období: a) vzhledem k ustanovení § 152 plat. zák. období od 28. října 1924 (jmenování st—le okr. soudcem v VIII. hodn. třídě) do konce měsíce srpna 1926 (dání do dočasné výslužby), celkem 1 rok, 10 měsíců, 3 dny; b) období od 16. srpna 1928 (opětné nastoupení služby z dočasného odpočinku) do 31. prosince 1928 4 měsíce, 18 dnů, úhrnem 2 roky, 2 měsíce, 18 dnů, při čemž k době dočasného odpočinku nebylo přihlíženo vzhledem k předpisu § 48 plat. zák. a čl. I. odst. 3 a § 78 služ. pragm. Naproti tomu u všech soudců ostatních, pokud st-l proti předřaděni jich si výslovně stěžoval, vyjímajíc soudce, stran kterých bylo stížnosti vyhověno, činí k 31. prosinci 1928 doba rozhodná pro určení služebního pořadí a započítatelná ztrávená na služebních místech v VII. stupnici funkčního služného vesměs více než 2 roky, 2 měsíce, 18 dní (nejméně u okres, soudce Dra Josefa F., který byl jmenován na služební místo VII. stupnice funkčního služného dne 1. srpna 1926, tedy celkem 2 roky, 5 měsíců), takže jejich předřaděním se st—l nemůže cítiti ve svých právech nijak dotčen. Pokud st—l ve svém dodatečném podání z 9. října 1929 opírá porušení svých práv též o předpis § 39 služ. pragm., přehlíží, že toto zákonné ustanovení vzhledem k čl. I odst. 3 služ. pragmatiky na soudce neplatí, takže se ho nemůže pro sebe vůbec dovolávati. — Č. 10011 —
Stížnost namítá, že jest nesprávným názor žal. úřadu, že podle § 48 plat. zák. jest rozhodnou dobou pro určení služebního pořadí st—lova jen doba ode dne jmenování st—le okr. soudcem v VIII. hodn. třídě, to jest ode dne 28. října 1924 do 31. prosince 1928, po odečtení doby, kterouž st—l ztrávil na dočasném odpočinku, to jest od 1. září 1926 do 15. srpna 1928. Podle § 48 plat. zák. určuje se služební pořadí soudců prvé skupiny na služebních místech systemisovaných v téže stupnici funkčního služného. Do VII. stupnice funkčního služného náležejí však po rozumu § 40 odst. 4 plat. zák. nejen soudcové jmenovaní okr. soudci v VIII. hodn. třídě, nýbrž i samosoudcové u okr. soudů mimo sídlo sborových soudů I. stolice, kteří později na základě zákona č. 201/28 obdrželi úřední titul »okresních soudců«. Jest proto i u st—le určiti rozhodnou dobu pro stanovení služebního pořadí nejen dobou ztrávenou st—lem ode dne jmenování okr. soudcem v VIII. hodn. třídě, to jest od 28. října 1924 do 31. prosince 1928, ovšem po odečtení doby ztrávené na dočasném odpočinku od 1. září 1926 do 15. srpna 1928 v rozsahu 2 roků, 2 měsíců, 18 dní, jak činí žal. úřad, nýbrž v rozsahu 6 roků 13 dnů. St—li bylo totiž výnosem min. sprav. z 31. října 1920 propůjčeno stálé místo soudcovské u okres, soudu ve V., které nastoupil dne 3. ledna 1921. Služební místo toto rovná se služebnímu místu VII. stupnice funkčního služného. Jest proto i dobu tuto, to jest od 3. ledna 1921 do 27. srpna 1924, započísti do doby rozhodné podle § 48 plat. zák. pro určení služebního pořadí st—lova. Ustanovení § 152 plat. zák., o kteréž se nař. rozhodnutí opírá, nemá po názoru stížnosti pro určení služebního pořadí soudců vůbec významu, jak patrno již ze samého obsahu tohoto předpisu, kterýž normuje pouze porovnání bývalých hodn. tříd s nynějšími stupnicemi funkčního služného.
K tomuto stanovisku stížnosti jest uvésti:
Jak se podává z hořeních vývodů, jest na sporu otázka služebního pořadí st-le jako soudce prvé skupiny na služebním místě systemisovaném v VII. stupnici funkčního služného ke dni 31. prosince 1928 a tedy již za platnosti plat. zák. č. 103/26. Podle § 48 odst. 1 plat. zák. určuje se služební pořadí soudců na služebních místech prvé skupiny v prvé řadě délkou služební doby ztrávené na služebních místech systemisovaných v téže stupnici funkčního služného . . ., při čemž se nepřihlíží k době, která není započítatelna pro zvýšení služného.
Mluví-li odst. 1 § 48 plat. zák. o soudcích prvé skupiny a o stupnicích funkčního služného, míní tím zřejmě soudce se zvláštní funkcí po rozumu § 36 odst. 1 plat. zák., ustanovené na služebních místech soudcovských, systemisovaných v některé stupnici funkčního služného ve smyslu § 40 odst. 4 plat. zák. Ježto však plat. zákon č. 103/26 a tudíž i jeho ustanovení § 36 odst. 1, § 40 odst. 4 a § 48, nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1926, lze zásadně mluviti o soudcích prvé skupiny a o stupnicích funkčního služného ve smyslu cit. zákonných ustanovení teprve od 1. ledna 1926. Z toho však plyne logický důsledek, že po rozumu § 48 odst. 1 plat. zák. lze zásadně počítati při stanovení služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí soudců prvé skupiny ztrávené na služebních místech systemisovaných — Č. 10011 —
v téže stupnici funkčního služného dobu tu v nejpříznivějším případě teprve a nejdříve od 1. ledna 1926, čili na dnešní případ aplikováno: St—l měl po rozumu § 48 odst. 1 plat. zák. zásadně nárok na to, aby mu při stanovení služební doby rozhodné pro určení jeho služebního pořadí jako soudce prvé skupiny, ztrávené na služebním místě soudcovském v VII. stupnici ke dni 31. prosince 1928 a tedy za platnosti plat. zák., byla počítána pouze doba od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1928, ovšem vzhledem k ustanovení 2. věty 1. odst. § 48 plat. zák. a čl. I. odst. 3 a § 78 služ. pragm. z roku 1914 po odečtení doby ztrávené na dočasném odpočinku, a proto nárok na započtení pouze těchto období: 1. od 1. ledna 1926 do 31. srpna 1926 8 měsíců, 2. od 16. srpna 1928 do 31. prosince 1928 4 měsíce, 15 dnů, celkem 1 rok 15 dnů.
Ježto však jde v daném případě o určení služebního pořadí st—lova mezi ostatními soudci prvé skupiny na služebních místech systemisovaných v VII. stupnici funkčního služného, kteříž stejně jako st-l byli převedeni ke dni 1. ledna 1926 do této stupnice funkčního služného, a tudíž nevystačuje ustanovení 1. odst. § 48 plat. zák. o měření doby rozhodné pro určení služebního pořadí délkou služební doby ztrávené v této VII. stupnici funkčního služného, nutno vzájemné služební pořadí soudců těch stanoviti ke dni 1. ledna 1926, prve než lze sáhnouti k 2. odst. § 48 plat. zák., jehož by bylo nutno použiti, kdyby pro dobu ke dni 1. ledna 1926 neobsahoval plat. zákon jiných předpisů o služebním pořadí soudců. Jest to zřejmě ustanovení § 203 plat. zák., jež jedná výslovně o služebním pořadí mezi soudci, kteří při převodu obdrželi jen základní služné, pokud se týká mezi soudci, kteří při převodu obdrželi funkční služné téže stupnice a jejichž dosavadní služební pořadí podle tohoto ustanovení zůstává nezměněno.
Ustanovení § 203 plat. zák. se st—l v řízení správním a ve stížnosti k nss-u podané nominativně sice nedovolává, než tím, že uplatňuje nárok na zhodnocení své dřívější doby rozhodné před 1. lednem 1926, opírá svůj nárok obsahově na tento předpis. Ostatně používá předpisu toho obsahově i nař. rozhodnutí samo, arciť přes předpis § 152 plat. zák., kdyžtě béře zřetel k prvkům rozhodným pro určení služebního pořadí st—lova spadajícím před 1. leden 1926.
Zákon používá v § 203 slova »při převodu« a chce tím patrně vyslovit myšlenku, že má zůstati nedotčeno služební pořadí těch soudců, kteří obdrží v důsledku úpravy platové, provedené podle jeho norem a tedy podle VII. hlavy buď jen základní služné nebo funkční služné téže stupnice. Oprava ta dála se vzhledem k ustanovení části sedmé a § 215 odst. 1 plat. zák. všeobecně k 1. lednu 1926 a má proto býti zachováno v zásadě dosavadní pořadí těch soudců v § 203 plat. zák. blíže označených, kteří byli k tomuto dni převedeni do platů zák. č. 103/26. Ustanovení to má také svůj dobrý smysl.
Při dřívější platové soustavě nebyla zachovávána zásada obsazování služebních míst podle hodn. tříd, pro něž bylo to které služební místo systemisováno, a byli dosazováni na místa nižších hodn. tříd i soudcové hodnostně výše postavení. Aby odstranil tyto nesrovnalosti, setrval platový zákon do všech důsledků na principu honorování funkcí a upravil také podle — Č. 10011 —
této zásady převod soudců do nového platového systému. Tím se stalo, že soudcové téže hodn. třídy přešli do různých stupnic funkčního služného a bylo by se mělo jejich služební pořadí určití podle § 48 plat. zák. č. 103/26 jako základní normy, upravující nově otázku služebního pořadí soudců od 1. ledna 1926. Mělo se tedy určití délkou započítatelné služební doby ztrávené v téže stupnici funkčního služného. Ježto platový zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 1926, měli by soudcové převedení do téže stupnice funkčního služného zpravidla stejnou započítatelnou služební dobu a nevystačilo by ustanovení § 48 plat. zák. pro určení jejich služebního pořadí. Bylo proto nutno, aby zákon pamatoval na tento důsledek a aby určil normou, jak se věc má se služebním pořadím těchto soudců. To se stalo předpisem § 203 plat. zák., který vztáhl na uvedené soudce dosavadní předpisy o služebním pořadí a vyslovil, že služební pořadí to zůstává pro ně nezměněno, čili jinými slovy, že jejich vzájemný služební poměr, jaký měli v těch hodn. třídách, v nichž v době převodu byli, resp. z nichž se dostali do stupnic funkčního služného, zůstane nadále zachován. Změnilo tedy uvedené ustanovení § 203 plat. zák. pořadové vztahy mezi těmito soudci, kteří byli sice za dřívějšího platového systému v téže hodn. třídě, neobdrželi však v důsledku převodu do nových platů stejnou stupnici funkčního služného. V tom směru znamená citovaný předpis novou normu o služebním pořadí soudců, ovšem jenom pro dobu převodu, t. j. pro dobu, než nastanou za účinnosti plat. zákona skutečnosti, jež podle jeho ustanovení jsou rozhodný pro určení služebního pořadí. (Viz Boh. A 10008/32.)
Vývody tyto na dnešní případ aplikovány značí, že bylo za účelem zjištění služebního pořadí st-lova ke dni 1. ledna 1926 použíti ustanovení § 203 plat. zák. a nikoliv ustanovení § 152 plat. zák., jak neprávem činí žal. úřad. Že předpisu poslednějšího pro určení služebního pořadí soudců nelze použiti, patrno z těchto úvah:
Paragraf 152 plat. zák. má nadpis »Použití dosavadních předpisů o hodnostních třídách a místním (činžovním) přídavku« a praví v odst. 1.: že, »pokud dosavadní předpisy týkající se státních zaměstnanců, obsahují ustanovení o určitých hodn. třídách a z tohoto zákona se jinak nepodává«, odpovídají . . . . B) u soudců: služební místa systemisovaná mimo skupiny i v prvé skupině a různých stupnicích funkčního služného, pokud se týká u skupiny druhé určitým tam uvedeným hodn. třídám. Ustanovení toto lze podle jeho znění a smyslu použíti jen v případech, kde jde o porovnání nynějšího služebního místa systemisovaného mimo skupiny, ve stupnicích funkčního služného a v druhé skupině s bývalými hodnostními třídami, neobsahuje však normy, jak hodnotiti jest opačně soudce určité hodnostní třídy, kteří při převodu byli převedeni do zcela různých stupnic funkčního služného prvé skupiny, případně do skupiny druhé.
Z úvah těchto plyne, že ustanovení § 152 plat. zák. nelze užíti při stanovení služebního pořadí soudců a že nutno normy otázku tuto luštící (jak ostatně určuje odst. 1. § 152 plat. zák., když praví: »pokud se z tohoto zákona jinak nepodává«) hledati jinde a sice, jak shora dovoděno, v předpisu § 203 plat. zák. — Č. 10011 —
Z toho však plyne, že žal. úřad neprávem použil při řešení dnešního případu ustanovení § 152 plat. zák. a jest proto nař. rozhodnutí v tomto směru nezákonné. Ježto však žal. úřad, sveden byv nesprávným pojetím ustanovení § 152 plat. zák., a maje za to, že pro daný případ § 203 plat. zák. nemá významu, nezabýval se ustanoveními § 203 plat. zák., obzvláště nezjistil a nehodnotil okolnosti, uvedené v tomto předpisu, nezbývalo, než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 10011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 261-266.