NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13952.

Poznámka odpůrčí žaloby nepozbývá významu tím, že byl žalobci odpůrčí nárok pravoplatně přiznán, nýbrž zajišťovací účel poznámky trvá i po pravoplatném žalobci příznivém ukončení odpůrčího sporu až do doby, kdy odpůrčí nárok věřitelův bude splněn buď tím, že odpůrce odporovatelův uspokojí pohledávku, která přísluší odporujícímu věřiteli proti dlužníku, buď tím, že si věřitel sám uspokojení svého nároku vymůže. Nestačí, že odpůrce odporovatelův složil k soudu peníz, jímž měla býti zaplacena část pohledávky (na výživném).
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1934, Rv II 807/32.)
K žalobě Anežky K-ové na Josefa K-a bylo manželství stran rozvedeno od stolu a lože a žalovaný byl uznán povinným platiti žalobkyni výživné 100 Kč měsíčně. Ještě za sporu prodal Josef K. nemovitosti svému synu Františku K-ovi. Anežka K-ová vedla napotom proti Františku K-ovi odpůrčí spor, jenž byl knihovně poznamenán a v němž bylo pravoplatně rozhodnuto, že kupní smlouva ze dne 1. března 1929 mezi Josefem a Františkem K-ovými o nemovitostech a vlastnické právo Fran- tiška K-a k nim nabyté na základě této kupní smlouvy jest proti Anežce K-ové bezúčinným, a František K. uznán povinným trpěti, aby Anežka K-ová k vydobytí své pohledávky proti Josefu K-ovi na výživném za dobu od 10. května 1928 do 30. června 1930 2567 Kč s 5% úroky ode dne žaloby a na dalším výživném po 100 Kč měsíčně počínajíc 1. červencem 1930, jakož i k vydobytí své pohledávky na útratách rozvodového sporu a na útratách exekučních vedla exekuci na ony nemovitosti. Žalobou, o kterou tu jde, domáhal se František K. na Anežce K-ové, by svolila k výmazu poznámky odpůrčí žaloby, uváděje, že dostál úplně svým závazkům rozsudkem v odpůrčím sporu jemu uloženým a že disoluční smlouvou ze dne 16. dubna 1931 vrátil nemovitosti svému otci Josefu K-ovi do vlastnictví, že však dotyčná knihovní žádost byla okresním soudem zamítnuta proto, že na nemovitostech vázne dosud poznámka odpůrčí žaloby, k jejímž výmazu žalovaná zdráhá se dáti souhlas. Oba nižší soudy tuto žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Pokud jde o význam poznámky odpůrčí žaloby je správný názor, že její právní povaha a účinek odpovídá celkem právní povaze poznámky spornosti ve smyslu §§ 61 a násl. kn. zák. (srov. Steinbach, Koment. k zák. ze dne 16. března 1884 čís. 36 ř. zák. k § 46 cit. zák.). Nicméně je tu jistá různost, pro kterou nelze beze všeho použíti ustanovení § 65 druhý odstavec kn. zák., podle něhož, zruší-li se pravoplatným odpůrčím rozsudkem popřený vklad, jest povoliti na žalobcovu žádost výmaz popřeného vkladu a zároveň výmaz poznámky spornosti. Rozdíl jest v tom, že při poznámce spornosti podle § 61 kn. zák. jde o žalobu o neplatnost knihovního vkladu vůbec, kdežto při poznámce odpůrčí žaloby jde o uplatňování bezúčinnosti knihovního vkladu proti žalobci a proti jeho peněžité vykonatelné pohledávce, takže na základě vítězného odpůrčího rozsudku nelze provésti výmaz popřeného vkladu podle § 65 druhý odstavec kn. zák., nýbrž jen jeho omezení v ten způsob, že vklad jest proti odporujícímu věřiteli bezúčinný. To ovšem nezpůsobuje žádných těžkostí v případech, kde se knihovnímu vkladu pokud se týče právnímu jednání, z něhož onen vklad vznikl, odporuje pro splatnou pohledávku stanovenou přesně číselnou sumou, poněvadž odpůrčí rozsudek provede se pak vkladem zástavního práva pro pohledávku v pořadí poznámky žalobní, která se současně vymaže. V souzeném případě však jde o alimentační renty, tedy o částky teprve v budoucnosti splatné, kde lze podle § 372 ex. ř. povoliti nanejvýš knihovní záznam zástavního práva k zajištění splátek na dobu jednoho roku. Co se má v takovém případě státi, není uvedeno v zákoně, aniž o tom pojednává Steinbach v cit. komentáři ani Bartsch ve svém díle o knih. zákoně (4. vyd. § 81). Účelem knihovní poznámky odpůrčí žaloby je, by se třetím osobám zahájený odpůrčí spor stal patrný a aby se odporovateli zajistil výsledek jeho procesuálního úspěchu (Steinbach l c., rozh. býv. nejv. s. ve Vídni, Sbírka Glaser Ungrova čís. 5717). Je proto v tomto sporu rozhodujícím jen odpůrčí rozsudek ze dne 3. ledna 1931, který vyslovil, že kupní smlouva uzavřená dne 1. března 1929 mezi Františkem K-em a Josefem K-em o nemovitostech, jakož i nabytí vlast- nického práva Františkem K-em na základě této kupní smlouvy k nemovitostem uznává se proti Anežce K-ové bezúčinným a že František K. jest povinen trpěti, by žalovaná k vydobytí své pohledávky proti Josefu K-ovi na výživném za dobu od 10. května 1928 do 30 června 1930 v částce 2567 Kč s 5% úroky od 13. července 1930 a na dalších alimentech 100 Kč měsíčně, počínajíc 1. července 1930, jakož i k vydobytí svých pohledávek na útratách procesních a exekučních vedla exekuci na nemovitosti v rozsudku uvedené. Podle tohoto rozsudku je tedy žalovaná oprávněna vésti exekuci na nemovitosti i pro alimenty budoucně splatné a o toto vysouzené právo byla by připravena, kdyby poznámka odpůrčí žaloby byla vymazána a nemovitosti přešly s žalobce na osobu jinou než alimentačního dlužníka Josefa K-a. Je sice pravda, že kdyby nemovitosti byly knihovně připsány alimentačnímu dlužníku Josefu K-ovi, nemohla by žalovaná vésti na ně pro budoucí alimenty jinou exekuci než exekuci zajišťovací záznamem práva zástavního pro alimenty, které dospějí v jednom roce, a kdyby jí tyto celoroční alimenty byly najednou vyplaceny, nemohla by vůbec exekuci na nemovitosti vésti. Rozdíl je však v tom, že, pokud by byly nemovitosti v knihovním vlastnictví Josefa K-a, mohla by žalovaná při prodlení některé alimentační splátky ihned exekučně na nemovitosti ty dokročiti, což by však nebylo možné, kdyby nemovitosti přešly s žalobce na osobu jinou než Josefa K-a. Když tedy shora uvedený odpůrčí rozsudek vyslovil, že nabytí nemovitostí žalobcem je proti žalované bezúčinným potud, že může vésti na nemovitosti exekuci pro alimenty, které dospějí teprve v budoucnu, nemohla by toto vysouzené právo již vykonávati, kdyby byla poznámka odpůrčí žaloby vymazána a nemovitosti přešly pak na osobu jinou než alimentačního dlužníka, a tím by byl zmařen účel oné knihovní poznámky, která žalované zabezpečuje ono právo proti každému novému nabyvateli. Kdyby se tedy za daného stavu věci žalobě vyhovělo, byla by žalovaná na svém právu ohrožena a zkrácena. Je pravda, že podle § 8 odp. zák. ze dne 11. prosince 1914 čís. 337 ř. z. i podle § 9 nov. odp. zák. může právním jednáním odporovati věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelná, avšak v souzeném případě jednak je soud vázán odpůrčím rozsudkem, jednak byla rozsudky ve sporu Ck I 56/28 pohledávka žalované též pro alimenty, které dospějí teprve v budoucnu, stanovena ve smyslu § 406 c. ř. s. pod exekucí a jde tedy o pohledávku pod sankcí exekuční.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Knihovní poznámkou odpůrčí žaloby má býti zajištěno provedení odpůrčího nároku i proti třetím osobám, které po poznámce žaloby nabyly knihovních práv na věci nebo na právu, které jsou předmětem odporu. (§ 20 odp. ř., cís. nař. čís. 337/14 ř. z., pokud se týče § 21 odp. ř. čís. 64/1931 sb. z. a n.). Již z této zvláštní povahy poznámky vysvítá, že nepozbývá svého významu tím, že byl žalobci odpůrčí nárok právo- platně přiznán, nýbrž že zajišťovací účel trvá i po pravoplatném žalobci příznivém ukončení odpůrčího sporu až do doby, kdy odpůrčí nárok věřitelův bude splněn buď tím, že odpůrce odporovatelův uspokojí pohledávku, která přísluší odporujícímu věřiteli proti dlužníkovi (viz § 17, pokud se týče 18 odp. ř.) buď tím, že si věřitel sám uspokojení svého nároku vymůže podle § 13 (14) odp. ř. Rozhodující bude povaha pohledávky věřitelovy. V souzeném případě jde o pohledávku žalované proti Josefu K-oví na výživném za dobu od 10. května 1928 do 30. června 1930 v částce 2557 Kč s 5%nimi úroky od 13. července 1930 a, počínajíc 1. červencem 1930, v částce měsíčních 100 Kč. Za tohoto stavu věcí nebyl by odpůrčí nárok žalované splněn tím, že žalobce složil dne 29. dubna 1931 u okresního soudu pro ni částku 11988 Kč 15 h, kterou prý je zaplacena splatná částka její pohledávky s příslušenstvím a alimenty, příslušející jí od 1. července 1930 do 1. srpna 1931, neboť žalovaná může to, co odporovatelným jednáním z jmění dlužníkova bylo zcizeno, pro sebe požadovati i pokud toho jest třeba k uspokojení její pohledávky na alimentech budoucně splatných. Knihovní poznámka odpůrčí žaloby slouží tudíž zajištění této části nároku žalované a nemůže proto žalobce na ní vynutiti souhlas k jejímu výmazu. Námitky dovolatelovy, které uplatňoval již v odvolání, že žalovaná vzhledem k § 372 ex. ř. může žádati zajištění výživného do budoucnosti jen do jednoho roku a že žalovaný splnil odpůrčí nárok tím, že nemovitosti, jichž prodeji žalovaná odporovala, již svému otci zase vrátil, vyvrátil případně již odvolací soud, na jehož správné důvody se dovolatel poukazuje.

Citace:

Čís. 13952.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 364-367.