Čís. 15614.

Zamýšlí-li zmocněnec obstarati věc za zmocnitele, avšak jedná-li při tom bez příkazu nebo proti projevené vůli zmocnitelově, neobstarává objektivně věc za zmocnitele, ledaže by ten dodatečně schválil zmocněncovo jednání.
Pokud ručí vedoucí prodejového oddělení (filiálky) továrny na automobily kupiteli motorového vozidla za nezdatnost šoféra, kterého určil k zajíždění koupeného vozidla.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1936, Rv I 1294/34.)
Žalobkyně koupila ve filiálce Š. závodů auto. Vedoucím této filiálky byl žalovaný. Podle tvrzení žalobkyně bylo při uzavření kupní smlouvy výslovně smluveno, že bude žalobkyni po dodání vozu dán bezplatně na 14 dnů šofér, aby zajezdil vůz a žalobkyni naučil obsluze jeho. Když několik dní později byl od Š. závodů zaslán přípravný závěrečný dopis žalobkyni k podpisu, nebylo v něm o bezplatném ustanovení šoféra zmínky, čemuž žalobkyně nepřikládala váhy, poněvadž spoléhala na ústní ujednání. Dne 9. ledna 1930 byl žalobkyni žalovaným odevzdán vůz se slovy »und hier ist der Chauffeur«. Byl to šofér K., který ihned přejal vůz a jel s ním do M. Šofér vzal k sobě klíče od auta a garáže a prohlásil k žalobkyni, že má výslovně příkaz po dobu 14 dnů nevydávati klíče z ruky, aby nemohl někdo jiný s vozem jeti. šofér se zdráhal vydati klíče i přes noc, odvolávaje se na striktní příkaz svého zaměstnavatele. Dne 19. ledna 1930, tedy během 14denní lhůty, šofér bez vědomí žalobkyně podnikl s tímto autem jízdu na černo a na zpáteční cestě havaroval, při čemž bylo auto těžce poškozeno. Šofér byl v trestním řízení pro § 431 tr. z. pravoplatně odsouzen. Když se žalobkyně obrátila s náhradou škody na Š. závody, obdržela dopis ze dne 25. ledna 1930, ve kterém se Š. závody odvolávají na to, že bezplatné poskytnutí šoféra bylo výslovně zamítnuto, takže pokud byl šofér ustanoven žalovaným, jde o vlastní závazek žalovaného. Jest proto žalovaný jednak podle § 1313 a) obč. zák. a dále i z důvodu § 1315 obč. zák. zavázán k náhradě. Prvý soud uznal žalobní nárok důvodem po právu. Odvolací soud žalobní nárok důvodem po právu neuznal.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Již ze žaloby samé, z objednávky ze dne 27. prosince 1929 a také z výpovědi žalobce jako strany je patrné, že žalovaný kupní smlouvu neuzavřel vlastním jménem, nýbrž v zastoupení Š. závodů, takže žalovaný osobně na základě této smlouvy nebyl povinen žalobci plniti. Žalovaný připověděl sice žalobci, že mu Š. závody bezplatně na 14 dní dají šoféra k zaježdění koupeného automobilu; překročil-li však žalovaný při této přípovědi meze své plné moci a nebyla-li tato vedlejší úmluva provádějící firmou uznána a potvrzena, nelze z toho odvozovati, že tuto přípověď jest pokládati za závazek žalovaným ve vlastním jméně převzatý. Nelze tu proto použíti ustanovení § 1313 a) obč. zák., jež předpokládá, že poškozený měl právní nárok (buď ze smlouvy nebo ze zákona — rozh. č. 5656 Sb. n. s.) na plnění vůči tomu, kdo použil služeb škůdcových k onomu plnění. Žalovaný přehlédl, že prodávající firma neschválila jeho přípověď poskytnouti žalobci bezplatně šoféra na 14 dnů. Vůle zmocnitelova byla proto jasně projevena, ušla však pozornosti žalovaného jako zmocněnce. Poskytl-li přes to při odevzdání automobilu na 14 dní služby řidičovy k zaježdění vozu, jednal sice objektivně bez příkazu, ba proti platně projevené vůli zmocnitelově, subjektivně však mínil právě splniti domnělou vůli prodatelovu; neměl proto v úmyslu zavázati zmocnitele neoprávněným jednáním. Žalovaný také objektivně neobstaral záležitost Š. závodů, ježto ty onen závazek nepřevzaly ani dodatečně neuznaly a neschválily. Nešlo-li však o obstarávání cizích věcí, nelze než dospěti k úsudku, že žalovaný — osobuje si neoprávněně plnění neexistujícího závazku — obstaral objektivně svou vlastní věc, opatřil-li žalobci přislíbeného řidiče k zaježdění automobilu. S tohoto hlediska není proto závady proti použití ustanovení § 1315 obč. zák. a jest pouze zkoumati ještě otázku, zda František K. byl osobou nezdatnou a zdali způsobil žalobci škodu v této vlastnosti při obstarávání záležitosti žalovaného. K těmto otázkám však nutno odpověděti kladně. Z povahy věci plyne, že žalovaný směl žalobci poskytnouti — jestliže vůbec — pak pouze služby zdatného šoféra. Žalobce byl oprávněn jich použíti po stanovenou dobu 14 dní a nelze mu přičítati za vinu, když tak skutečně učinil. Vždyť spočívá účel zaježdění nového automobilu zkušeným šoférem v tom, že se má tím uvarovati předčasného poškození. Ten úkol svěřil žalovaný Františku K., jenž proto měl vynaložiti vždy potřebnou svědomitost, opatrnost a odbornou znalost, kdykoliv automobilem jezdil. Podnikl-li K. jednou bez vědomí žalobcova jízdu na černo, při čemž na zpáteční cestě se srazil s vozem elektrické pouliční dráhy, zač byl pravoplatně trestně odsouzen, nelze o jeho nezdatnosti pochybovati (rozh. č. 12624 Sb. n. s.). Ježto se tak stalo před uplynutím lhůty, na kterou žalovaný poskytl žalobci služby řidičovy, jest tu dán i další předpoklad, že K. způsobil škodu ve shora naznačené vlastnosti při obstarávání záležitosti žalovaného.

Citace:

Čís. 15614.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1097-1099.