č. 8015.

Zaměstnanci veřejní. — Školství. — Řízení správní (Slovensko): Generální finanční ředitelství v Bratislavě není příslušno rozhodovati o své újmě o žádosti pensionovaného profesora středoškolského za ponechání drah. přídavku na studujícího syna podle zák. č. 394/22.
(Nález ze dne 7. června 1929 č. 11.433.)
Prejudikatura: Boh. A. 7573/28.
Věc: Ladislav B. ve S. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o drahotní přidavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 20. října 1926 domáhal se st-1, profesor gymnasia v. v., dalšího poukazu drahotního přídavku na syna Zoltána pro školní rok 1926/27, připojuje příslušné osvědčení rektorátu vys. školy zeměd. v Brně. Výměrem ze 6. května 1927 nevyhovělo gfř žádosti té, poněvadž syn Z., roz. 22. října 1905, nepokračuje ve svých studiích nepřetržitě ve smyslu ustanovení § 6 zák. č. 394/22. Podáním z 28. července 1927 opakoval st-1 svoji žádost, kterou odůvodňoval tím, že jeho syn již v roce 1921 po 4 měsíce byl na smrt nemocen a že nemoc po maturitě v roce 1923 se obnovila, což doložil lékařským vysvědčením. Nař. výnosem odkázalo gfř na výnos ze 6. května 1927, podotýkajíc, že tento výnos je konečný a není proti němu v instančním pořadí opravného prostředku.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Nejprve bylo z povinnosti úřední zkoumati, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu příslušným.
V daném případě jde o otázku, přísluší-li st-li nárok na přídavek na dítě po rozumu zák. č. 394/22. Jde o drahotní přídavek k odpočivným požitkům dle § 15, resp. § 6 odst. 4 tohoto zák. Ježto drah. přídavky tvoří adnex odpočivných požitků, dlužno za příslušné k přiznávání drah. přídavků považovati ony úřady, kterým přísluší rozhodovati o odpočivných požitcích samých, ledaže by v positivních předpisech stanovena byla příslušnost úřadů jiných.
Povolování normálních pensí přiznáno bylo již podle výnosu býv. min. fin. z 8. listopadu 1855 č. 19.467 (srovn. Poss. 379) i politickým a justičním úřadům zemským, které arciť se měly dohodnouti se zem. úřadem finančním. Totéž bylo v zásadě stanoveno ctíš. rozhodnutím z 29. dubna 1860 (výnos býv. min. fin. z 29. září 1860 č. 3866 — srovnej Poss. 417), jímž bylo politickým i justičním úřadům zem. uděleno právo, poukazovati u kamerálních úřadů normální pense, ovšem zase v dohodě s úřady fin. Na těchto předpisech nebylo nic změněno ani výn. býv. min. fin. z 26. března 1869 č. 5300 (Srovn. Poss. 463), ježto podle tohoto výnosu jsou úřady finanční povolány učiniti pouhá pokladniční opatření, kdežto přiznání neb odepření drah. přídavku není pouhým pokladničním opatřením, nýbrž adm. rozhodnutím o právním nároku.
Ježto platnost předpisů těchto podle zák. č. 269/20 a č. 270/20 rozšířena byla na Slov., jsou i na Slov. k vyměřování odpočivných požitků a tedy i k rozhodování o drah. přídavcích pensionovaných úředníků příslušný rozhodovati služ. úřady poukazující, arciť v dohodě s úřady finančními. Na této kompetenci úřadů resortních nebylo nic změněno ani zákonem č. 394/22. (Srovn. též nál. Boh. A. 7573/28).
St-li, jakožto profesoru reálného gymnasia poukázány byly zaopatřovací požitky dekretem min. škol. z 5. května 1925. Bylo tedy napadené rozhodnutí, kterým gfř rozhodovalo o nároku st-le na přídavek na syna po dovršení jeho 18. roku po rozumu § 6 zák. č. 394/22, vydáno úřadem nepříslušným, i bylo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 8015. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 887-888.