NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 14062.

Vymáhající věřitel vedoucí neobmezeně exekuci na výživné, musí již v návrhu na povolení exekuce prokázali, že dlužník jest výdělku schopný a není nucen žíti z výživného, na které se vede exekuce.
Předpis čl. II. § 1 nařízení ze dne 30. listopadu 1917, čís. 461 ř. zák., nebyl dosud změněn, zejména ne zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.
Obdobné použití zákonného ustanovení čl. VI. § 42 čís. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., které platí jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, není přípustné.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1934, R I 1498/34.) K vydobytí peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice exekuci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužnice za jejím otcem na placení výživného. Rekursní soud vyhověl rekursu dlužnice potud, že povolil exekuci zabavením pohledávky dlužnice za poddlužníkem a to ohledně splátek dospělých do 1. září 1934 na částku 2333 Kč a ohledně splátek dospělých od 1. října 1934 na měsíční splátky po 400 Kč s tím, že dlužnici musí zůstati volným roční příjem 4000 Kč. Důvody: Vymáhající věřitel vede exekuci na pohledávku dlužnice z usnesení okresního soudu ze dne 26. března 1929. Z tohoto usnesení vyplývá, že jde o vyživovací nárok dlužnice proti jejímu otci Janu K-ovi, záležející v tom, že Jan K. má platiti dlužnici od 1. října 1931 měsíčně předem' vždy prvého každého měsíce 400 Kč a to po pět let, to jest 60X400 Kč. Podle § 291 ex. ř. lze na pohledávky výživného, spočívající na zákonném předpisu, povoliti exekuci jen, pokud roční důchod převyšuje 1800 Kč, je-li dlužník k výdělku neschopný a nucen žíti z tohoto výživného. Částka 1800 Kč zvyšuje se ve smyslu zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n., na 4000 Kč. Vymáhající věřitel tvrdil v exekučním návrhu, že obmezení podle § 291 ex. ř. nepřichází v úvahu, ježto dlužnice jest schopná k výdělku a jest majitelkou velkostatku. Pouhé tvrzení těchto okolností nestačí, ježto jde o obmezení exekuce, k němuž jest hleděti z úřadu; vymáhající věřitel měl proto prokázati své tvrzení, že obmezení v souzeném případě nedopadá (rozh. čís. 5521 sb. n. s.). Ježto tak neučinil, jest šetřiti ustanovení § 291 ex. ř. Pokud jde o zbytek pohledávky od 1. listopadu 1931 do 1. září 1934, jest vycházeti z toho, že tento zbytek 14000 Kč při 400 Kč měsíčně týká se 35 měsíců. Ježto celkový příjem: činí ročně 4800 Kč, lze zabaviti jen 800 Kč, to jest z měsíčních 400 Kč jen 66 Kč 66 h. V 35 měsících bylo tudíž zabavitelno 2333 Kč 34 h. Na tento zbytek jest tudíž exekuce přípustná, co do dalšího bylo exekuční návrh zamítnouti. Pro splátky dospělé po 1. říjnu 1934 bylo exekuci povoliti jen s obmezením podle § 291 ex. ř.
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele a změnil napadené usnesení v ten rozum, že povolil exekuci ohledně splátek dospělých do 1. září 1934 na částku 8750 Kč a ohledně splátek dospělých od 1. října 1934 s obmezením, že musí zůstati volný roční důchod 1800 Kč.
Důvody:
Jest přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že náleželo vymáhajícímu věřiteli podle § 55 druhý odstavec ex. ř., aby prokázal již v návrhu na povolení exekuce, že povinná jest výdělku schopna a není nucena žiti z výživného, na které vede exekuci. Že by takový průkaz byl nemožný, nelze tvrditi a okolnost, že jest obtížný, nezbavuje vymáhajícího věřitele zákonné povinnosti. K okolnostem, které stěžovatel uvádí teprve v dovolacím rekursu o schopnosti povinné k výdělku a o jejích majetkových poměrech, nelze přihlížeti jako k novotám (srovnej rozh. sb. n. s. čís. 9357, 9663 a 10471, jichž se stěžovatel sám do¬ volává). Že by tyto okolnosti byly soudu známé, nebylo zjištěno. Povinná mluví ovšem sama o nemovitém majetku, avšak s dodatkem, že jest zadlužen a pod vnucenou správou. Rekursní soud však pochybil, pokud jde o výši částky, jež z exekuce jest vyňata, a v tomto směru bylo dovolacímu rekursu částečně vyhověti. Podle § 291 ex. ř., čl. II. zákona ze dne 17. května 1912, čís. 104 ř. z. a nařízení ze dne 30. listopadu 1917, čís. 461 ř. z., čl. II. § 1 činí tato částka 1800 Kč. Tento předpis posud nebyl změněn a platí dále. Zákon ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. se nevztahuje na tento případ, neboť jedná jen o omezení exekuce na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, k nimž čítati: nelze výživné přiznané povinné jejím otcem podle ujednání ze dne 26. března 1929. Obdobné použití zákonného ustanovení čl. VI. § 42 čís. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., které platí jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, není přípustné. Nejde o mezeru v zákoně, nýbrž o určitou právní normu, kterou se soudy musí říditi, pokud nebude změněna mocí zákonodárnou. Z exekuce jest proto vyňat jen roční důchod 1800 Kč a lze tudíž zabaviti z ročního důchodu povinné částku 3000 Kč měsíčně 250 Kč, což činí za 35 měsíců 8750 Kč.

Citace:

Čís. 14062. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 538-540.