Č. 1617.

Ochrana zaměstnanců: I. * Rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. z. a n. jest správním úřadem po rozumu § 2 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 sb. z. a n. a § 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.1 — II. * Okolnost, že zaměstnanec jest při volbě závodního výboru podle zák. č. 330/21 sb. z. a n. kandidován, nepřekáží zaměstnavateli, aby i ve volebním období rozvázal jeho pracovní (služební) poměr, pokud není jiné zákonné překážky. — III. * I zaměstnanec zapsaný pravoplatně do seznamu voličů, oprávněných k volbě do závodního výboru podle zák. č. 330/21 sb. z. a n., ztrácí právo volební, skončil-li jeho pracovní (služební) poměr k závodu do dne volby. — IV. * Ztráta práva volebního do závodního výboru podle zák. č. 330/21 sb. z. a n., jež nastala po vypsání voleb až do dne volby, má za následek i ztrátu práva volenu býti.
(Nález ze dne 4. listopadu 1922 č. 12223.)
Věc: Firma »Aktiengesellschaft der Schónpriesener Zuckerraffinerie« v Krásném Březně proti rozhodčí komisi v Ústí nad Labem o aktivní a pasivní právo volební do závodního výboru a výpověď kandidátů.
Výrok: Pokud jde o výrok rozhodnutí ze dme 22. května 1922 č. —, zamítající námitku nepříslušnsti, zamítá se stížnost jako bezdůvodná; jinak se zrušuje toto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí ze dne 12. května 1922 č. —, pro nezákonnost.
Důvody: Dne 7. dubna 1922 byly vypsány k 24. dubnu volby do dělnického závodního výboru rafinerie cukru stěžující si společnosti v Krásném Březně. Dne 8. dubna podána byla kandidátní listina I., ve které navrženi byli na prvém a druhém místě za členy Václav H. a František V. a na prvém místě jako náhradník František C. V kandidátní listině č. II. později podané navržen byl za člena na třetím místě Josef B.
Dne 15. dubna dostali Václav H., František V., František C. a Josef B. výpověď z práce k 22. dubnu 1922, při čemž setrváno i když byl řiditel upozorněn na jejich kandidaturu. Současně propuštěno bylo 5 jiných dělníků. Všech devět pracovalo již mnohá léta nepřetržitě v tomto závodě. Všem bylo nabídnuto 22. dubna 1922 relutum za příslušející jim osmidenní dovolenou. Všichni zúčastnili se volby 24. dubna a byli V. H., F. V. a F. C. zvoleni a volebním výborem za zvolené prohlášeni.
Závodní výbor zvolil pak V. H. předsedou a F. zapisovatelem.
A. Stěžující si společnost podala k žalované komisi stížnost do způsobu provedení volby a do jejího výsledku. O této stížnosti vydán byl nález ze dne 12. května 1922 č. j. —, kterým:
I. zamítnuta byla prosba st-lky o uznání a) že dělníci v den volby již propuštění neměli právo zúčastniti se volby, b) že volba kandidátů v den volby již propuštěných není právně platná a že volby provésti jest znovu s vyškrtnutím propuštěných již kandidátů z kandidátní listiny, eventuelně že na místo kandidátů volebním výborem za zvolené prohlášených, avšak v den volby již propuštěných, nastupují náhradníci,
II. k prozatímnímu návrhu dělnického volebního výboru bylo určeno, že propuštění dělníků V. H., F. V., F. C. a J. B. není po právu.
B. Po tomto rozhodnutí zahájil dělnický závodní výbor stěžující si společnosti zastoupený V. H-em jako předsedou proti ní u žalované komise spor o platnost propuštění zmíněných svých členů a náhradníka, jakož i ostatních současně propuštěných dělníků, ve kterém sporu vydala žalovaná komise nález ze dne 22. května 1922 č. — mimo jiné tohoto obsahu:
1. zamítnuta byla námitka nepříslušnosti a
2. prohlášena výpověď daná členům závodního výboru V. H., F. V., jakož i náhradníku F. C. za neodůvodněnou. Současně odsouzena byla firma, aby je za dřívějších podmínek znovu do práce přijala a zároveň jim nahradila ušlý výdělek.
Proti všem těmto výrokům směřuje stížnost správy závodu.
Nss uvážil o ní toto:
Žal. rozhodčí komise rozhodovala v případě tomto ve smyslu §§ 26, 19 a 22 zákona o závodních výborech ze dne 12. srpna 1921 č. 330 sb. z. a n., zejména i o propuštění dělníků V. H., F. V., F. Č. a J. B. (shora lit. A. II.), pokud se týče o výpovědi dané prvým třem dělníkům (shora B. 2), jest tudíž, poněvadž jde tu o rozhodnutí správního úřadu, příslušnost nss-u dle § 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 dána.
Bezdůvodnou shledána stížnost tato, pokud potírá výrok rozhodnutí ze dne 22. května 1922 č. —, jímž zamítnuta námitka nepříslušnosti rozhodčí komise (shora sub. B. I.).
Stížnost odůvodňuje své stanovisko tím, že prý výpověď dána byla dříve než závodní výbor byl zvolen, a že tudíž, ježto závodní výbor nebyl oprávněn záležitost tu na komisi vznésti, nebyla komise věcně k jejímu projednání příslušná.
Námitka tato, založená ve své podstatě na tvrzení, že nedostává se závodnímu výboru zákonného práva k uplatnění sporné otázky, kryje se ve svém obsahu s meritem věci, které vyčerpává se tvrzením, že právo výborem uplatněné vůbec po zákonu neexistuje. Aby však mohlo o meritu věci býti rozhodnuto, musí tu býti výrok úřadu a úřadem tím může býti, ježto jde o stížnost dle § 22 zák., toliko rozhodčí komise (§ 26).
Jinak však uznává soud, že stížnost jest důvodná.
St-lka domáhala se ve správním řízení zrušení volby z důvodu, že dělnický volební výbor připustil k volbě 9 dělníků, kteří v den volby byli již z pracovního, poměru propuštěni a tudíž neměli volebního práva, a že nad to tři z nich prohlásil za zvolené, a to dva za členy a jednoho za náhradníka.
Žal. rozhodčí komise projednavši spor se stěžující si firmou a dělnickým volebním výborem jako stranami uznala nálezem ze dne 12. května 1922 volby za platné, poněvadž prý všech 9 dělníků mělo aktivní právo volební proto, že není zákonného předpisu, který by voliče v právoplatném seznamu voličů jednou: zapsaného zbavoval aktivního volebního práva a poněvadž zejména oni 4 dělníci, kteří byli kandidováni, měli i aktivní i pasivní právo volební také proto, že propuštěním kandidátů bylo by svobodné vykonávání volebního práva zaměstnanců proti ustanovení § 22, odst. 2 zákona správou závodu nepřípustně omezeno.
V důsledku tohoto nálezu rozhodčí komise domáhal se pak dělnický závodní výbor uznání, že výpověď daná prý členům tohoto výboru V. H. a F. V., jakož i náhradníku F. Č. je neodůvodněná, a že firma je povinna vzíti dělníky ty zpět do práce za dřívějších podmínek a nahraditi jim ušlý výdělek.
Žal. komise vyhověla tomuto žádání stojíc na stanovisku, že prvým nálezem jejím byla volba všech tří dělníků potvrzena, pročež že dlužno na ně použíti předpisu § 22 cit. zákona, dle něhož nesmí býti člen závodního výboru bez souhlasu rozhodčí komise propuštěn, a že co platí o členech výboru, platí i o náhradnících.
Stížnost namítá nezákonnost obou rozhodnutí a vadnost řízení.
Nezákonnost shledává jednak v tom, že přiznáno aktivní i pasivní volební právo dělníkům, v den volby již propuštěným, čímž porušeny předpisy §§ 13 lit. a) a 14, odst. 1, lit. c) zákona a § 15 prov. nař. ze dne 29. prosince 1921 č. 2 sb. z. a n. z r. 1922, jednak v tom, že přiznáno náhradníkům právo §em 22 zák. jen členům vyhrazené a že § 22 tu vůbec nemělo býti použito.
Řízení shledává pak stížnost vadným proto, že komise neuvažovala o vlivu porušení volebních předpisů na výsledek volby.
Ve všech směrech dlužno dáti stížnosti za pravdu. Z děje svrchu vylíčeného a z právě uvedeného právního stanoviska úřadu i stížnosti plyne, že základem přezkoumání obou rozhodnutí jest otázka, příslušelo-li v den volby oněm 9 dělníkům aktivní právo volební a v případě záporné odpovědi další otázka, jaký vliv měla účast jejich při volbě na výsledek volby.
Žal. rozhodčí komise opřela svůj nález o platnosti voleb jednak o důvody všem devíti dle sporného tvrzení st-lky propuštěným dělníkům společné, jednak o zvláštní důvody jen oněch čtyř jmény uvedených kandidátů se týkající.
Co se týče důvodů prvých, pravoplatné zapsání zaměstnance do seznamu voličů nečiní ho bezpodmínečně voličem i v den volby, jak žal. komise za to má. Naopak zákonné podmínky volebního práva dle § 13 zákona musí tu býti nejen v době vypsání volby, ale nezměněně i v den konané volby samotné. Odpadne-li jedna z nich v mezidobí do dne volby, pozbývá zaměstnanec volebního práva. Zejména to platí o podmínce, aby volič byl ještě v den volby zaměstnán v podniku, do jehož závodního výboru se má voliti.
Byloť již přirozeným cílem zákona, aby prostřednictvím závodního výboru jimi voleného účastnili se měrou v zákoně uvedenou na vedení a správě podniku jen zaměstnanci podniku, t. j. osoby, které v rozhodující době jsou v podniku zaměstnány. Jejich volební právo není nějakým právem osobním, nýbrž dáno jest jen jejich dočasným poměrem k podniku.
To došlo také výrazu v zákoně samém v § 3, odst. 1 v úvodu (zájmy zaměstnanců v závodě), v § 7, odst. 1 (kde »jsou« v menšině, kde »je jich«), v § 10, odst. 1 (o závodech »s« tolika zaměstnanci), v § 10, odst. 3 (počet zaměstnanců v den vypsání volby), v § 15 (»pracují«) a j.
Nejmarkantněji je to vysloveno v § 21, odst. 1, lit. c) zákona, dle něhož rozvázáním pracovního nebo služebního poměru se závodem končí dokonce činnost člena závodního výboru, tak že rozvázáním téhož poměru tím spíše musí končiti pouhé volební právo v podniku.
Také předpisy upravující výslovně právo volební říkají to nepřímo dosti jasně. Dle § 13 a) mají právo volební osoby v závodě zaměstnané. Proto ustanovuje také vlastní volební řád obsažený dle §§ 11 a 17 zákona ve vládním prováděcím nařízení, že volební výbor jednak z moci vlastní (§ 6), jednak následkem námitek (§ 8) vyloučí ze seznamu voličů osoby nevyhovující podmínkám zákona a škrtne z připuštěné kandidátní listiny kandidáty, nemající volebního práva (§ 12./3). Dále předpisuje totéž nařízení, že důvěrníci mohou při volbě vznášeti námitky proto, že volič v den volby není oprávněn k volbě (§ 15). Rovněž předpisuje nařízení, že volební výbor prohlašuje výslovně volbu osoby, která nebyla volitelná v den volby, za neplatnou. (25/ 1).
Obsahuje tedy zákon výslovný předpis o tom, že i voliče v seznamu volebním zapsaného nelze již , ztratil-li zatím volební právo, za oprávněného voliče pozažovati a k volbě připustiti. Takovýmto důvodem ztráty volebního práva v mezidobí od vypsání volby do dne jejího provádění může býti nejen trestní odsouzení ve smyslu § 13, lit. d) zákona nebo ztráta státní příslušnosti nebo odpadnutí reciprocity (§ 13, odst. 2), nýbrž i rozvázání pracovního poměru.
Opačný názor rozhodčí komise je tedy právně mylný. Stejně mylný jest i druhý názor komise o zákonné zapovědí propustiti v období volebním zaměstnance daného na kandidátní listinu.
Propouštění zaměstnanců jest — právě tak jako dobrovolné vystoupení zaměstnancovo pro tohoto — právem zaměstnavatelovým. Výkon onoho práva může býti ovšem obmezen výslovným zákonným předpisem.
Výslovné obmezení tohoto práva v tom. směru, že by nesměl propustiti zaměstnance tehdáž, jsou-li pojati v kandidátní listinu pro volby do závodních výborů, zákon o závodních výborech nemá, ač tam, kde obmezení onoho práva zamýšlel, je také vždycky jasně vyjádřil (§§ 3 lit. g) a 22).
Toto tak dalekosáhlé, ba vzhledem k různým možnostem volebního řízení nedohledné omezení práva zaměstnavatelova nelze pouhou dedukcí z jiného předpisu zákona odvozovati.
Výkladem, jaký dává zákonu žal. komise, byla by kandidátu třeba jen rok ba i pouhých 6 měsíců v závodu pracovavšímu (§ 14, lit. a) zák.) poskytnuta větší ochrana, než ji sám zákonodárce výslovně dal zaměstnanci v závodě 3 léta pracujícímu (§ 3, lit. g), aa—cc a předposlední odstavec), ba dokonce větší ochrana, než zvolenému již členu výboru, jenž za podmínek § 22 (souhlas komise) přece může býti propuštěn. Nemá tedy názor o nevypověditelnosti kandidátů opory v zákoně.
Podle toho neměli oni 4 kandidáti a ostatních 5 dělníků, jímž dána 15. dubna 1922 současně výpověď, v den volby aktivní právo volební, tím méně (§ 14, lit. c) zák.) oni 4 kandidáti pasivní právo volební, ovšem pod podmínkou, že — jak st-lka ve správním řízení tvrdila, výpovědí 15. dubna 1922 danou končil pracovní poměr všech k závodu dnem 22. dubna, najisto však před volbou.
Žal. úřad maje tuto okolnost za nerozhodnou, nezjistil ji, ač volební výbor tvrdil, že 15. dubna vypovědění dělníci byli v den volby ještě na dovolené a že tedy pracovní poměr jejich trval.
Zůstalo tedy v tom směru řízení pro správné posouzení neúplným. Poněvadž jest nss dle § 6, odst. 1 zák. oss na skutkové zjištění žal. úřadu vázán a sám skutkové zjišťování předsevzíti nemůže, bude nyní na žal. úřadě, aby bera za správný právní náhled shora vyložený, tuto rozhodnou okolnost zjistil.
Rovněž zůstalo řízení neúplné co do okolnosti dle § 25 prov. nařízení k posouzení platnosti voleb rozhodné, totiž nebylo zjištěno, měla-li účast devíti dělníků, eventuelně z volebního práva vyloučených podstatný vliv na výsledek volby.
Ježto však tyto podstatné vady řízení (§ 6, odst. 2 zák. o ss) přivoděny byly jen nesprávným nazíráním žal. komise na otázku aktivního práva volebního, byla obě rozhodnutí, pokud vůbec naříkaná byla, zrušena dle § 7 zák. o ss.
Následkem toho nebylo třeba rozhodovati již dnes další spornou otázku, týkající se nař. rozhodnutí ze dne 22. května 1922, může-li se výpověď 15. dubna 1922 daná zaměstnanci, jenž teprve potom dne 24. dubna byl zvolen za člena výboru, považovati za výpověď danou členu výboru po rozumu § 22 zák. a vztahuje-li se ochrana § 22 i na náhradníka výboru.

Stejně i v pozdějších nálezech, na př. z 20. listopadu 1922 č. 13921.

Citace:

č. 1617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 297-301.