Č. 3152.

Závodní výbory: I. * Ustanovení vl. nař. z 29. prosince 1921 č. 2. Sb. z r. 1922 o volebním řízení při volbě do závodního výboru nejsou na překážku použití předpisu § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech, a není tudíž vl. nař. po této stránce v rozporu s cit. zákonem. — II. * Ustanovení § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech ohledně zastoupení menšiny v závodním výboru nelze vyhověti tím způsobem, že se na místě osoby zvolené prohlásí za člena závodního výboru osoba, jež do některé kandidátní lisiiny sice byla pojata, avšak při volbě zvolena nebyla (§ 19 cit. vl. nař.).
(Nález ze dne 22. ledna 1924 č. 1112).
Věc: František H. a společníci v Ú. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Ústí nad Labem o volbu do závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Vilém H., úředník v závodě fy Spojené barvírny, akc. spol. v C. podal rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v Ú. námitky proti výsledku voleb do záv. výb., vytýkaje, že proti předpisu § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech nebyl zvolen ani jeden člen záv. výboru ze skupiny zřízenců tvořících menšinu zaměstnanců, ačkoliv voleno bylo oběma skupinami společně.
O této stížnosti rozhodla rozhodčí komise nálezem z 13. dubna 1923 v tom smyslu, že uložila volebnímu výboru, aby mandáty znovu rozdělil tak, aby vším způsobem prohlášeni byli zvolenými František F. za člena a Rudolf St. za náhradníka záv. výboru. Odůvodnila pak rozhodčí komise, zamítnuvši námitku podjatosti jednoho člena svého, rozhodnutí své takto:
O stížnosti, již proti tomuto rozhodnutí podávají voliči František H., Emil R. a Alfred P., uvážil nss takto:
Stížnost namítá především, že dle zák. měl býti v závodě zvolen zvláštní závodní výbor zřízenců, ježto v něm jest zaměstnáno 22 zřízenců, a vytýká rozhodčí komisi, že neprovedla důkazů o této okolnosti nabízených. K důvodům rozhodnutí podotýká stížnost pouze tolik, že komise marně se snažila odbýti tuto .námitku tvrzením, že v řízení prvním nebylo o ní řeči.
Námitka tato míjí se úplně cíle. Rozhodčí komise odmítla v tomto řízení zabývati se otázkou, zda v závodě dány jsou předpoklady pro zřízení zvláštního závodního výboru zřízenců, a odepřela provésti potřebné k tomu důkazy z důvodu, že o věci té bylo pravoplatně rozhodnuto již nálezem z 12. března 1923.
Proti tomuto výroku úřadu odpírajícímu rozhodnutí s poukazem na právní moc rozhodnutí v téže věci vydaného, stížnost žádných námitek neformuluje, nýbrž pouští se do věci samé a dovozuje, že předpoklady pro existenci závodního výboru splněny byly.
Správnost námitek v tom směru činěných však soud přezkoumati nemohl, ježto úřad nař. rozhodnutím o této věci meritorně nerozhodl, nýbrž o ní rozhodnouti odepřel, proti čemuž st-lé žádné námitky neformulují (§§ 5 a 18 zák. o ss).
Dále vytýká stížnost, že ačkoliv František F. oznámil po volbě, že nepřijímá volbu za náhradníka, přece komise prohlásila, ža mandáty mají býti tak rozděleny, aby jmenovaný za člena zvolen byl.
Nss neshledal námitku tuto důvodnou.
Rozhodčí komise právem odmítla vyvoditi ze zmíněného prohlášení Františka F. pro své rozhodnutí nějaké důsledky, neboť měla v tomto případě rozhodovati pouze o námitkách proti volbě samé, tedy pouze o tom, zda osoby, jež prohlášeny byly za zvolené, byly skutečně platně zvoleny či nikoliv, a nebylo její věcí zkoumati právní účinky prohlášení Frant. F. učiněného po provedené volbě.
Další námitkou vytýká stížnost, že nesprávným jest názor úřadu, že dle § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech musí menšina, v tomto případě zřízenci, obdržeti za všech okolností jednoho zástupce ve výboru, neboť nepřihlíží k tomu, že dle § 17, odst. 1 cit. zák. upraveno bylo volební řízení nařízením, jehož § 19, odst. 2 stanoví, jakým způsobem přidělují se mandáty. Dle tohoto ustanovení volební výbor mandáty přidělil. Kdyby byl zákon chtěl bezpodmínečně — bez ohledu na výsledky volby — přikázati jednoho zástupce menšině, bylo by to bývalo vyjádřeno v § 7 zák. a § 19 nař. To však se nestalo. Názor úřadu nemůže prý býti správným také z toho důvodu, ježto by se pak mohlo státi, že by některá skupina nedosáhla mandátu, který by jí měl připadnouti dle počtu odevzdaných hlasů pro její kandidátní Jistinu, poněvadž by mandát onen příslušel menšině, třeba by se volby nezúčastnila.
Vývody tyto nelze uznati správnými. Dle § 7, odst. 2 má v závodech, kde zřízenci i dělníci volí společný závodní výbor, aspoň jeden člen závodního výboru býti zvolen ze skupiny menšiny.
Ježto dle toho, co svrchu bylo uvedeno, sluší vycházeti z pravoplatného rozhodnutí, že nemá býti v závodě zřízen samostatný závodní výbor zřízenecký, a že tedy závodní výbor, který jest zříditi, má býti výbor společný pro dělníky i zřízence, nutno se říditi ustanovením zákona, že aspoň jeden člen závodního výboru musí b^ti zvolen ze skupiny menšiny.
Uložil-li zákon (§11, věta 2 a § 17, odst. 1) moci výkonné, aby cestou nařizovací vydala bližší ustanovení o způsobu voleb do závodního výboru, zmocnil ji pouze k tomu, aby šetříc zásad, jež zákon sám vytknul pro volbu do závodního výboru, vydala v té příčině podrobnější předpisy.
Nařízení, jež by z rámce tohoto zmocnění vybočovalo a předpisům v zákoně vytčeným odporovalo, příčilo by se § 55 ústavní listiny a bylo by nezákonné a tudíž neplatné.
Vl. nař. č. 2 Sb. z r. 1922 obsahuje sice ve svém čl. II. bližší předpisy pro provádění volby (volební řád) do závodního výboru, avšak v předpisech těch není ustanovení, jakým způsobem má býti zaručeno právo menšiny na jednoho člena v závodním výboru dle § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech. Konají-li se tedy volby a přidělení mandátů jen podle volebního řádu vládou vydaného bez ohledu na ustanovení zákona, může dojíti k tomu, že nebude zvolen aspoň jeden člen ze skupiny menšiny.
Z této mezery prov. nař. však ještě neplyne, že nař. odporuje zákonu a že jest neplatné, neboť toto majíc patrně na mysli jen případ normální, nestanoví, že by předpisů jeho o rozvrhu mandátů mělo použito býti i v tom případě, když ani jeden člen závodního výboru nebyl zvolen ze skupiny menšiny, jak to předpisuje § 7, odst. 2 zák. o záv. výborech.
Pro tento zvláštní případ nemá volební řád vládou vydaný vůbec
předpisu, a nelze se proto dovolávati jeho ustanovení pro řešení otázky,
co jest činiti, když při postupu stanoveném volebním řádem ani jeden
člen nebyl zvolen ze skupiny menšiny.
Úřad vycházeje ze správného názoru, že předpisu § 7, odst. 2. zák. má býti vyhověno, a shledav, že přídělem mandátů dle předpisů volebního řádu nebyl by v záv. výboru žádný člen ze skupiny menšiny, domníval se, že že zákonu vyhoví, když dvěma příslušníkům této menšiny navrženým na kandidátní listině jedné z volebních skupin přidělí mandát bez ohledu na jejich pořadí a to jednomu jako členu, druhému jako náhradníků závodního výboru.
Avšak prohlášení kandidátů za zvolené bez ohledu na to, zda skutečně byli zvoleni či nikoliv, odporuje zákonu, neboť členové záv. výboru jsou ke své funkci povoláváni volbou (§ 11 zák.) a musí tedy i příslušník menšiny býti řádně zvolen, aby stal se členem záv. výboru.
Nelze proto za zvolené prohlásiti příslušníky menšiny, kteří dle pořadí, v němž na kandidátní listině jsou uvedeni, vůbec zvoleni nebyli (§ 19 vl. nař.). Zda bylo by se zákonem ve shodě, kdyby volební výbor, aby učinil zadost předpisu § 7, odst. 2 zák., přikázal zatím volebním skupinám o jeden mandát méně a v příčině zbývajícího mandátu provésti dal dodatečnou volbu příslušníka ze skupiny menšiny, či zda mělo by již ve volební vyhlášce učiněno býti opatření, aby zajištěno bylo zvolení jednoho člena ze skupiny menšiny, nss nemá příčiny té doby zkoumati, ježto jest povolán jen přezkoumávati zákonnost rozhodnutí úřadem skutečně vydaného.
Poněvadž rozhodnutí to prohlásivši za zvolené osoby, jež ve skutečnosti vůbec zvoleny nebyly, odporuje zák., bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 383-386.