Č. 6089.


Samospráva obecní: — Administrativní řízení: Ani na výměry magistrátu hl. m. Prahy ve věcech obecních dávek nevztahují se předpisy zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z. o opravném řízení před úřady politickými.
(Nález ze dne 23. listopadu 1926 č. 21619/25). Prejudikatura: Boh. 217, 679, 735, 1509, 4722 adm. a j.
Věc: Marie S. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o odmítnutí rekursu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 10. dubna 1924 adresovaným Dru. Vladimíru S. a spol., majiteli domu čp. ..., upraven byl dodatečně předpis obecní dávky z nájemného z uvedeného domu pro 1922. Výměr, opatřený poučením, že lze proti němu podati stížnost ke stížnostnímu sboru do 14 dnů ode dne doručení u místní rady hl. m. Prahy pro I.—VIII. část, doručen byl dle přijímacího listu ve spisech založeného dne 17. června 1924 st-lce. Sub praes. 2. července 1924 došlo do hlavní podatelny odvolání Dra Vladimíra S. a spol., které bylo stížnostním sborem jako opožděné odmítnuto, poněvadž bylo podáno po uplynutí 14denní lhůty stanovené v § 7 vyb. pravidel. V rekursu vzneseném st-lkou do tohoto rozhodnutí namítáno: 1. že podle poštovního podacího lístku k rekursu připojeného odvolání podáno již 1. července 1924, což měla odvolací stolice řádně vyšetřiti, 2. že nař. rozhodnutí, které bylo doručeno přímo majitelce domu, nemá právního poučení o opravných prostředcích. Zsv rekurs zamítl jako bezdůvodný, poněvadž v řízení před úřady samosprávnými neplatí zákon lhůtový č. 101/1896, dle něhož jednak poučení o opravných prostředcích jest podstatnou součástí rozhodnutí, jednak stížnost považuje se za včas podanou, byla-li poslední den lhůty odevzdána poště k dopravě.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
Zákon z 12. května 1896 č. 101 ř. z. upravuje řízení při podávání opravných prostředků proti rozhodnutím a opatřením úřadů politických. Politickými úřady rozumí se toliko úřady uvedené v zákoně z 19. května 1868 č. 44 ř. z. o organisaci politických úřadů správních; úřady samosprávné nelze tedy zahrnovati pod pojem úřadů politických. Konstantní judikaturou býv. ss-u i tohoto nss-u jest uznáno, že zákon č. 101/1896 ř. z. na řízení před úřady samosprávnými se nevztahuje (srovn. Popelka 3215, Boh. 679, 1509, 4722 adm. a j.). Na tomto stavu nebylo ničeho změněno ani vydáním ob. fin. novely z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. Netřeba zabývati se otázkou, zda a event. jakou měrou tento zákon dotkl se předpisu § 99 česk. ob. zř.; neboť tento předpis — který jedná ostatně o odvoláních z usnesení obecního zastupitelstva, kdežto v daném případě jedná se o výměr magistrátu, po případě o rozhodnutí stížnostního sboru — pro hlavní město Prahu, které má svůj vlastní statut, vůbec neplatí. Řízení ohledně opravných prostředků proti rozhodnutím a opatřením orgánů hlavního města Prahy jako úřadů samosprávných upraveno jest v zásadě jednak obecním statutem, jednak novelou k obecním zřízením ze 7. února 1919 č. 76 Sb., jednak cit. fin. novelou č. 329/1921 Sb. samostatně. Předpisy zák. č. 101/1896 ř. z. žádnou normou zákonnou na toto řízení vztaženy nebyly a nelze jich tedy na konkrétní případ použíti. Shora cit. předpisy, platné pro řízení před samosprávnými úřady hl. m. Prahy, nemají pak žádného ustanovení ani že rozhodnutí neb opatření těchto úřadů musí býti opatřena poučením o opravných prostředcích, ani že den, kdy opravný prostředek odevzdal poště k dopravě, platí za den jeho podání. Ustanovení § 7 vyb. pravidel stran poučení o opravných prostředcích vztahuje se pak toliko na výměry první stolice. Lze tedy — jak opětně pro řízení před samosprávnými úřady v Čechách již vysloveno (srovn. na př. Boh. 217, 735 adm. a j.) — rekurs pokládati za podaný včas toliko tehdy, když během rekusní lhůty na zákonné podací místo skutečně došel. Ježto v daném případě rekurs do výměru magistrátu z 10. dubna 1924, doručeného straně dne 17. června 1924, došel do podatelny hl. m. Prahy teprve dne 2. července, tedy po uplynutí odvolací lhůty, byl právem odmítnut jako opožděný. Nedostatek poučení o opravných prostředcích — kterážto výtka může se zřejmě týkati jen rozhodnutí stížnostního sboru, nikoliv cit. výměru magistrátu, jenž poučením opatřen byl, — nemůže pak dle toho, co řečeno, rovněž žádné vady řízení zakládati. — — —
Citace:
č. 6089. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 664-666.