NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1261.

Řízení dle odstavce druhého čl. 310 obch. zák. jest řízením prozatimním; jde pouze o osvědčení předpokladů prodeje a usnesení soudu, vyhovující návrhu, není na závadu opačnému rozřešení právního poměru pořadem práva.
(Rozh. ze dne 25. října 1921, R I 1293/21.)
Zasílatelská firma Sch. a spol. žádala na soudě, by jí bylo dle čl. 310 obch. zák. povoleno prodati dříví, jež měla k příkazu štrasburské firmy W. dopraviti po Labi přes Němeko do Francie a jež jí bylo firmou K. dodáno. Prodej odůvodňovala tím, že jest jí firma W. dlužna 150380 M 14 pf. na dovozném, provisi a ostatních výlohách, za něž jí přísluší na zboží zákonné zástavní právo dle čl. 382 obch. zák. Krajský soud prodej povolil v rozsahu, pokud bude toho vyžadovati uspokojení vymáhajícího věřitele pro pohledávku 150380 M 14 pf. Rekursní soud ku stížnosti firmy W. usnesení prvého soudu potvrdil. Důvody: Stížnost není odůvodněna. Povolený soudní prodej odpovídá zákonným předpisům a vývody stížnosti nejsou s to, by dolíčily jeho nezákonnost a přivodily jeho změnu. Není zde ani namítaného nedostatku pasivní legitimace na straně stěžovatelky ani tvrzené kusosti řízení. Z korespondence, návrhu připojené, jde na jevo, že oněch 31 vagonů dříví, jichž prodej byl povolen, odevzdáno bylo stěžovatelkou firmě Sch. a spol. v D., by opatřila jich dopravu lodí do některého přístavu v Německu a další pak do Francie a že dříví to koupila a převzala stěžovatelka od firmy bratří K. v R., která měla opatřiti vývozní povolení. Když nebylo lze je ihned opatřiti, vzato bylo dříví firmou Sch. a spol. na sklad na poukaz stěžovatelky, jak tomu nasvědčují zejména dopisy ze dne 23. února 1920 a ze dne 13. dubna 1920. Byl zde tudíž právní poměr mezi stěžovatelkou a firmou Sch. a spol., jako zasílatelkou, a nikoliv mezi touto a firmou Bratří K. a jest proto nerozhodným pro oprávněnost návrhu firmy Sch. a spol. poměr, jak nastal následkem neopatření vývozního povolení mezi stěžovatelkou a firmou bratří K-ové, a výsledek sporu, projednaného mezi nimi u krajského soudu v L. o vrácení akreditivu. Pohledávka navrhovatelky doložena jest výtahem z jejích obchodních knih, který tvoří dostatečné osvědčení ve smyslu čl. 310 obch. zák., odstavec druhý. Útraty uložení dříví ve výši 150380 M 14 pf., k jichž vymožení má navržený a povolený prodej sloužiti, nevznikly na základě samostatné smlouvy schovací, nýbrž u provedení příkazu, daného stěžovatelkou firmě Sch. a spol. k opatření dalšího zaslání dříví na místo konečného jeho určení, tedy z obchodu zasílatelského a přísluší proto firmě Sch. a spol. pro tyto útraty zákonné zástavní právo ve smyslu čl. 382 obch. zák., k jehož realisaci, poněvadž stěžovatelka je s placením v prodlení, právem domáhá se povolení soudního prodeje dříví, v jejím uschování se nalézajícího. (Čl. 382, 373 a 310 obch. zák.) Jsou zde tedy všechny zákonné podmínky povoleného prodeje a nerozhodným jest, proč navrhovatelka další sečkání s placením odmítá a zdali jí dostatečnou jistotu poskytuje známé jmění stěžovatelky, a rovněž bezvýznamnou jest námitka, že žádaný prodej dříví jako celku byl by nezákonným a znemožnil by bez předchozího zjištění množství a jakosti jednotlivých vagonů dříví uplatňování náhrad pro vady v jakosti a množství v případě, že by stěžovatelka ve sporu proti firmě bratří K-ove podlehla, poněvadž napadené usnesení takového způsobu prodeje nenařizuje, nýbrž ponechává provedení jeho soudu dožádanému, jemuž při tom říditi se jest dle ustanovení § 276 ex. ř., a jest věcí stěžovatelky a nikoli navrhovatelky, zda a jakým způsobem chce dáti si zjistiti případné vady dříví, firmou bratří K-ové jí dodaného a u navrhovatelky složeného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení nižších soudů nejsou v patrném rozporu se zákonem anebo se spisy ani stížena zmatečností, pročež pro nedostatek předpokladů § 16 patentu o mimosporném řízení nebylo lze vyhověti mimořádnému rekursu dovolacímu, k jehož vývodům se podotýká, že řízení dle odstavce druhého čl. 310 obch. zák. je prozatimním, že tu nejde o důkaz, nýbrž pouze o osvědčení předpokladů prodeje, povoleného bez slyšení dlužníka a na věřitelovo nebezpečí, a že soudní usnesení, návrhu tomu vyhovující, není na závadu opačnému rozřešení právního poměru pořadem práva (Viz Staub-Pisko § 12 k čl. 310 obch. zák.). Vývody dovolacího rekursu a listinami k němu přiloženými nebyla vyvrácena správnost výroku druhé stolice, že firma Sch. a spol. dopisem stěžovatelky ze dne 23. února 1920 a jejího zástupce Richarda K-a ze dne 13. dubna 1920 osvědčila, že uschovává sporné dříví k příkazu stěžovatelky a že tu jde o uschování zboží za provádění obchodu zasílatelského a nikoli o samostatnou smlouvu schovací.

Citace:

Č. 10288. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 333-335.