Čís. 1186.
Zákon o společnostech s obmezeným ručením (§ 41).
Žalobu o zmatečnost lze opírati jen o důvod, jenž na valné hromadě na opodstatnění protokolárního odporu byl konkrétně uplatňován.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv I 278,21.)
Žalobě společníka o zmatečnost usnesení valných hromad společnosti s r. o. vyhověl procesní soud prvé stolice v těchto, bodech: В I. Usnesení společníků na valné hromadě společnosti s ručením obmezeným a) dne 7. ledna 1920 učiněná a to: 1. usnesení, jímž zamítnut byl návrh žalobce, by mu dovoleno bylo nahlédnouti do knih a papírů společnosti, 2. usnesení, jímž schválen byl referát jednatelský o vedení obchodu za doby válečné a o způsobu vedení firmy následkem bezcennosti podílů, 3. usnesení, jímž vyzván byl žalobce, by nejdéle do čtyř neděl, nejdéle však do 15. února jemu povinný vklad v obnosu 25.000 K do společnosti uhradil, jinak že bude ze společnosti pro nesplnění povinnosti mu příslušející svého členství zbaven, b) dne 27. března 1920 učiněné, že se žalobce vybízí, aby nejdéle do 27. dubna 1920 svůj společenský podíl 25.000 K v hotovosti k rukám jednatelů složil, jinak že bude ze společnosti vyloučen, jsou zmatečná a zrušují se, — shledav opodstatněným důvod zmatečnosti uplatňovaný žalobcem, že na zmíněné valné hromady nebyl společník inženýr František B. řádně pozván a na nich zastoupen, a uvedl, pokud se týče žalobcova odporu v důvodech: Dle § 41 cit. zák. o společnostech s ruč. obm. jest k žalobě ve smyslu tohoto § oprávněn každý společník, který se dostavil do hromady společníků, a dal do protokolu odpor proti usnesení. Odpor žalobcův proti usnesení valné hromady ze dne 7. ledna 1920 jest dán tím, že žalobce, jak je nesporno a tím prokázáno, ohradil se proti usnesení, jímž mu nebylo povoleno nahlédnouti do knih a papírů, že dal odpor proti usnesení valné hromady protokolovati a ze schůze odešel. Toto jednání žalobcovo jako celek vzato jest odporem ve smyslu § 41 cit. zák., neboť tím dal žalobce zcela jasně a určitě na jevo, že odmítá všechna usnesení, která by se v jeho nepřítomnosti stala, již předem. To stačilo a nebylo třeba, aby žalobce čekal na každé jednotlivé usnesení, až se stane, a aby při každém zvlášť prohlásil, že mu odporuje. Stačiť všeobecně, ale určitě prohlášený odpor, jenž se vztahuje proti všem usnesením, proti celé valné hromadě. A že směřoval odpor proti usnesením této valné hromady, jde z toho, že valná hromada měla určitý program a jen o něm se v ní mohla usnesení státi, a program ten žalobce znal, takže nemůže býti pochybnosti o tom, proti kterým usnesením odpor směroval. Pokud pak jde o odpor žalobcův proti usnesení valné hromady ze dne 27. března 1920 je nesporno a tím prokázáno, že usnesení její stalo se přes odpor žalobce, takže ani tu o vznesení odporu nelze ve smyslu § 41 cit. zák. pochybovati. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Uplatňujíc dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. jest žalovaná společnost v právu. Vedoucí zásadou zákona o společnostech s obmezeným ručením jest, že k žalobě o zmatečnost usnesení společníků jest z nich pouze ten oprávněn, kdo veškeré zákonem nebo smlouvou mu poskytnuté prostředky, by usnesení nevzniklo, vyčerpal, nebo, komu bezdůvodně bylo zabráněno, prostředků těch použíti. Toto stanovisko zdůrazněno bylo v motivech k §§ 39 až 42 zákona (čís. 236 příloh k těsnopisným protokolům panské sněmovny, XVII. zasedání 1904, str. 71), a došlo výrazu v předpokladech, na nichž společníkova žaloba o zmatečnost usnesení činí se v § 41 zákona o společnostech s o. r. závislou. Mezi těmito podmínkami jest i ta, že žalující společník, dostaviv se na valnou hromadu, vznesl protokolárně odpor proti usnesení, jehož zmatečnost žalobou uplatňuje. O tom, zda-li a jak dalece musí odpor, vznesený protokolárně na valné hromadě, býti konkretisován nejen co do usnesení, jemuž se odporuje, nýbrž zejména i co do důvodu odporu, zákon právě tak se nezmiňuje, jako mlčením pomíjí otázku, jaký jest poměr mezi důvodem odporu, předneseným na valné hromadě a důvody odporu, o něž společník opírá žalobu. Tyto otázky nutno řešiti od případu k případu pod zorným úhlem zásadního hlediska, jak shora bylo vytýčeno. V tomto případě spatřuje žalobce zmatečnost usnesení, jimž odporuje, v tom, že usnesení ta přišla k místu za porušení zákonných předpisů o formě vzniku platných usnesení (§ 41 I. čís. 1 zákona o společnostech s o. r.), poněvadž při valných hromadách žalované společnosti společník inženýr František B. nebyl řádně zastoupen, osobně ani do valné hromady ze dne 7. ledna ani do valné hromady ze dne 27. března 1920 nebyl pozván, že tudíž ani ta ani ona valná hromada nebyla řádně svolána a že přes to proti předpisu § 38, odstavec čtvrtý, zákona stala se na valných hromadách usnesení. Není o tom sporu, že o tento důvod žalobce svého odporu, proti usnesením řečených valných hromad při těchto valných hromadách neopíral. Nelze dále o tom pochybovati, že žalobce znal osobně společníka inženýra Františka В-a a že tudíž ihned musel postřehnouti, že tento společník není osobně přítomen, nýbrž že za něho přítomen jest Josef C. Byl tudíž žalobce oprávněn, a, chtěl-li z poklesku při svolání valné hromady dovozovati zmateční usnesení, jež stala se na valné hromadě, byl zároveň povinen, by poklesek ten hned při zahájení valných hromad vytkl, o své výtce usnesení valné hromady si vyžádal a proti tomuto usnesení podal protokolárně odpor, jímž dotčena by byla ovšem i všeliká věcná usnesení valných hromad. Tak se zachovati kázala žalobci svrchu uvedená vůdčí zásada § 41 zákona o společnostech s o. r., to velel mu druhý odstavec téhož § 41, jehož příkaz protokolárního odporu proti káranému usnesení nelze obmezovati na případy § 41, odstavec prvý, čís. 2, a to ukládala mu konečně nejen bezelstnost a rozšafnost, jíž obchodníku náleží dbáti i vůči společníkům obchodní pospolitosti, nýbrž i požadavek, by usnesení valné hromady, jsouce chráněna proti výtkám, jež objasniti a po případě odkliditi bylo při patřičné obezřetnosti odporujícího společníka lze již na valné hromadě, došla v zájmu společnosti a v zájmu obchodování žádoucí pevnosti a nezvratitelnosti. Ježto však, jak nesporno, žalobce poklesku při svolání valných hromad při těchto svrchu uvedeným jedině zákonu vyhovujícím způsobem vůbec neuplatňoval, pozbyl dle § 41, odstavec druhý, zákona práva, domáhati se z tohoto důvodu zmatečnosti usnesení valných hromad. Zbývá ještě zabývati se body žalobními uvedenými v rozsudku prvé stolice pod odstavci B I čís. 3, a), b). V prv uvedeném směru uplatňoval žalobce v žalobě, že tento bod usnesení nebyl na pořadu valné hromady. Tento důvod žaloby vyžaduje právě tak jako rozhodnutí k odstavci В I b), by zaujato bylo především stanovisko k otázce, zda pod jinak nastávajícím vyloučeném žaloby pro zmatečnost nutno důvod zmatečnosti při valné hromadě konkretisovati. Odpověď k této otázce zní, že žalobu o zmatečnost lze opírati jen o důvod, jenž na valné hromadě na opodstatnění protokolárního odporu byl konkrétně uplatňován. To vyplývá z toho, co bylo již uvedeno o zásadním stanovisku, na němž vybudovány jsou předpisy § 41 zákona. Zákon ukládá společníku, by, odporuje usnesením valné hromady, jednal přímo a otevřeně, dbaje patřičné obezřetnosti, a zákon shledává zájem společnosti a zájem obchodování v tom, by o různostech v mínění věcně na valné hromadě se porokovalo a, by valné hromadě společníků byla poskytnuta možnost, by k steskům a námitkám jednotlivých společníků zaujali stanovisko a jim, pokud jsou smlouvou neb zákonem ospravedlněny, ihned dopomohla. Žaloba o zmatečnost jest nejzazším, zcela mimořádným prostředkem obranným, jenž poskytuje se společníku pro případ, že marným byl jeho pokus, domoci se práva cestou nejbližší a pravidelnou. V tomto případě žalobce, ohradiv se povšechně proti konání valné hromady ze dne 7. ledna 1920 ze svrchu zmíněného důvodu vzdálil se z valné hromady a zbavil se takto sám možnosti, by nyní žalobců domáhal se zmatečnosti usnesení, naznačeného v rozsudku prvé stolice pod odstavcem В I a) 3 z důvodu, že tento bod nebyl na pořadu valné hromady ze dne 27. března 1920. Co se konečne týče usnesení valné hromady ze dne 27. března 1920 (odstavec В I b) rozsudku prvé stolice) neuvedl žalobce vůbec, z jakého důvodu proti usnesení valné hromady se při valné hromadě ohradil, a, poněvadž povšechný, o konkrétní důvod se neopírající odpor dle § 41, odstavec druhý, zákona nestačí, jest věc tak, jako kdyby odpor nebyl vůbec podán.