NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1203.

Ustanovení § 1438 a násl. obč. zák. nedoznalo po stránce hmotného práva žádné změny předpisy §§ 188 a 391 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, Rv I 731/21)
Původní žalobou domáhala se firma Max K. na firmě David G. zaplacení pohledávky 15258 K 42 h. Námitce místní nepříslušnosti bylo soudem prvé stolice vyhověno, žaloba odmítnuta a žalované firmě přisouzeny útraty 2699 Kč 22 h, pro něž pak tato vedla exekuci. Firma Max K. domáhala se zrušení exekuce, tvrdíc, že jí proti vymáhajícímu věřiteli přísluší pohledávka původně zažalovaná. Žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Poněvadž jde o žalobu dle § 35 ex. ř., náleželo žalobkyni, aby prokázala, že nárok, pro který byla exekuce povolena — t. j. pohledávka útrat 2699 Kč 22 h — zrušen byl skutečností, nastavší teprve po vzniku exekučního titulu, který jest základem exekučního řízení, totiž usnesení krajského soudu v Č. ze dne 12. října 1920. Zalobkyně spatřuje tuto skutečnost, nárok zrušující v tom, že dopisem ze dne 20. listopadu 1920 kompensovala pohledávku žalovaného 2699 Kč 22 h s přísl. se svou pohledávkou 15258 K 42 h s přísl., a dlužno v tomto sporu řešiti pouze a jedině otázku, zda prohlášení o kompensaci, obsažené v dotčeném dopise, skutečně má účinek kompensace čili nic. Odpověď na tuto otázku může zníti jen záporně. Pohledávka žalobkyně byla dne 23. listopadu 1920 a jest dosud spornou — a to i co do částky 1414 K, ohledně které strany alespoň v příčině valuty se neshodují, — není tedy ani pravá ani dospělá a není tu takto podmínek kompensace dle § 1438 obč. zák. Ustanovení §§ 1438 a násl. obč. zák. nedoznala po stránce hmotného práva žádné změny předpisy §§ 188 a 391 c. ř. s.; procesuální význam těchto předpisů jest pouze ten, že namítánа-li ve sporu proti zažalované pohledávce pohledávka vzájemná, nelze odepříti rozhodnutí o ní proto, že není likvidní, nýbrž dlužno řešiti otázku likvidnosti vzájemné pohledávky z důvodů procesní ekonomie v témže sporu a proto jednati a rozhodnouti též o vzájemné pohledávce ke kompensaci namítané. Ke vzájemnému zrušení závazků, t. j. kompensaci, dojde také v tomto případě teprve tehdy, když vzájemná pohledávka, stavší se soudním rozhodnutím likvidní, stane jako pohledávka dospělá proti dospělé pohledávce, jež žalobci byla přisouzena, v době, kdy tato není ještě zaplacena (srv. Klein Vorlesungen str. 212). Těchto předpokladů tu však není, neboť v tomto případě nebyla zažalována pohledávka Davida G-a, proti které mohla by firma Max K. namítati svou domnělou pohledávku vzájemnou, a nelze tudíž v tomto sporu jednati a rozhodnouti o pravosti této vzájemné pohledávky.

Citace:

č. 1203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 629-630.