Č. 7737.

Domovské právo. — Občanství státní (Slovensko): O nabytí uber. stát. občanství podle § 48 al. 3 zák. čl. 50:1879.
(Nález ze dne 9. února 1929 č. 2574.) Věc: Ondřej O. a spol. v Košicích proti župnímu úřadu v Košicích o zrušení usnesení o domovské příslušnosti a o zrušení domovských listů.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zrušilo usnesení městské rady v Košicích z 8. srpna 1917, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnosti zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Župní úřad v Košicích zrušil nař. rozhodnutím z moci svého dozorčího práva usnesení městské rady v Košicích z 8. srpna 1917 a ze 16. května 1921, kterými město Košice uznalo, že Ondřej O. se svým synem Ondřejem jsou od' roku 1868, pokud se týče od roku 1885 do města Košic příslušní na základě § 10 zák. čl. 22: 1886; současně prohlásil za neplatné dom. listy, vydané pro Ondřeje O. starostou města Košic dne 19. května 1921 a městským notářským úřadem dne 10. října 1923, dále pro Jolanu O., vydaný starostou města Košic dne 30. června 1921 a pro Marii O., vydaný měst. notářským úřadem v Košicích dne 8. května 1924, kterými bylo uznáno, že jmenovaní jsou do města Košic příslušní na základe § 13 úst. zák. č. 236/20 a na základě usnesení měst. rady z 19. května 1921, pokud se týče dle § 6 zák. čl. 22: 1886.
Nss uvážil o stížnostech takto:
Žal. úřad rozhodoval s účinkem právní moci schopným jen o otázce dom. práva, resp. o platnosti usnesení o dom. právu a o platnosti dom. listů, kdežto otázku státního občanství řešil jen prejudicielně, totiž jen, pokud toho potřeboval právě k onomu rozhodnutí o dom. právu. Tento prejudicielní výrok může nss přezkoumati jen jako součást skutkové podstaty, t. j. jen s hlediska § 6 zák. o ss.
Žal. úřad zrušil jednak usnesení rady města Košic z 8. srpna 1917, jednak usnesení téže rady ze 16. května 1921 a dom. listy v nař. rozhodnutí označené.
Předpokladem platnosti prvého usnesení, jež bylo učiněno ještě v době, kdy patřilo město Košice k býv. státu uher., bylo, aby byla dotčená osoba státním občanem uherským, kdežto předpokladem platnosti onoho druhého usnesení a uvedených dom. listů bylo, aby se byly staly dotčené osoby čsl. státními občany, poněvadž tyto akty jsou z doby, kdy patřilo město Košice již k čsl. republice.
Žal. úřad popřel prvý předpoklad, totiž že se stal Ondřej Č. starší státním občanem uherským, poukázav na úmluvu učiněnou v roce 1870 mezi býv. státem uher. a býv. státem rak., jež prý ve smyslu § 47 zák. čl. 50/1879 vylučovala nabytí státního občanství uher. Ondřejem O. starším dle § 48 odst. 3 téhož zák. K tomu sluší uvésti:
Je sice pravda, že podle § 47 uvedeného zák. čl. platí výjimka z ustanovení zák. toho v příčině států, s nimiž byly sjednány úmluvy o státním občanství, pokud úmluvy ty mají ustanovení odchylná od zákona toho. Rovněž je pravda, že byla v roce 1870 sjednána mezi býv. státem uher. a rak. úmluva o státním občanství.
Leč podle úmluvy té bylo toliko propůjčení státního občanství (naturalisace) v jednom ze států těch vázáno na předchozí propuštění ze svazku druhého státu. O propůjčení státního občanství (naturalisace) jednají však toliko §§ 6, 18 uvedeného zák. čl., kdežto podle § 48 al. 3 zák. toho nejde o propůjčení (naturalisaci), nýbrž o nabytí státního občanství uher. přímo ze samého zák. a nebylo tudíž v případech § 48 al. 3 potřebí, aby byly dotčené osoby dříve propuštěny ze stát. svazku rak., nýbrž nabyly stát. občanství uher., i když nebyly z dosavadního stát. svzaku rak. propuštěny a mělo naopak nabytí státního občanství uher. dle § 48 al. 3 uvedeného zák. čl. za následek ztrátu stát. občanství rak. (srovnej nál. Boh. A. 6371/27). Pokud se žal. úřad odvolává na to, že byla příslušnost Vasila O., otce Ondřeje O. staršího, uznána v obci W. okr. hejtmanstvím v Žolkievě, resp. představenstvem obce W. v roce 1886, stačí poukázati k tomu, že uznání to bylo nepochybně beze všech právních účinků, je-li dle toho, co uvedeno, patrno, že nabyl Vasil O. již v roce 1879, resp. 1880 stát. občanství uher. dle § 48 al. 3 uvedeného zák. čl., poněvadž jako stát. občan uher. nemohl míti dom. právo v obci ležící ve státě rak. (§ 15 zák. č. 105/63). Z toho plyne, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávné skutkové podstatě, pokud vychází z toho, že se nestal Ondřej O. starší občanem uher. dle § 48 al. 3 uvedeného zák. čl. a slušelo je proto zrušíti dle § 6 zák. o ss, pokud prohlásilo za neplatné ono usnesení rady města Košic z 8. srpna 1917. Naproti tomu nelze shledati nezákonným nař. rozhodnutí, pokud prohlásilo za neplatné usnesení rady města Košic ze 16. května 1921 a dom. listy označené v enunciátě nař. rozhodnutí, poněvadž předpoklad, z něhož úřad vycházel, že totiž osoby, jichž se týkají tyto akty, nebyly v době vydání aktů těch čsl. stát. občany, nelze shledati nesprávným, kdyžtě by byly mohly osoby ty, i když byly státní občany uher., nabýti stát. občanství čsl. ve smyslu bodu 1 § 1 úst. zák. č. 236/1920 jen, kdyby nabyly dom. práva na území patřícím nyní čsl. republice nejpozději již 1. ledna 1910 (srov. nález Boh. A. 7415/28), nebo kdyby byly, nabyvše práva toho po tomto dnu (t. j. v Košicích v roce 1917), k žádosti své podané dle § 9 uvedeného úst. zák. dosáhly propůjčení stát. občanství čsl. Že by tyto podmínky byly u st-lů splněny, stížnosti ani netvrdí a bylo je proto zamítnouti jako bezdůvodné, pokud se obracejí proti výroku nař. rozhodnutí, jímž bylo zrušeno usnesení měst. rady v Košicích ze 16. května 1921 a dom. listy v rozhodnutí uvedné.

Citace:

Č. 7737. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 307-309.