NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8661 až 8662 —
Č. 8662

Vodní právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): O instančním pořadu ve věcech trestních podle vodního zákona.
(Nález ze dne 6. června 1930 č. 9783.) — Č. 8662 —
Věc: Rybářská společnost v R. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o přestupek vodního zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 13. listopadu 1925 oznámila stěžující si rybářská společnost v R. policejnímu komisariátu v R., že v řece R. byla otrávena voda, následkem čehož celý stav ryb zahynul. Dle došlých zpráv byla otrava ryb způsobena tím, že chemická továrna v H. vpustila do vody řeky v R. nějaký otravovací materiál. — V řízení trestně policejním označen byl jako obviněný Bernard G., ředitel továrny fy Dr. B. a spol. v H.
Nálezem okr. úřadu v R. ze 4. května 1926 byl obžalovaný Bernard G. jako zástupce firmy Dr. B. a spol. a jako ředitel továrny uznán vinným přestupku podle § 24 zák. čl. XXIII:1885, který spáchal tím, že dne 13. listopadu 1925 z chemické továrny v H. byly do řeky vpuštěny odpadky suché destilace, které znečistily vodu této řeky do té míry, že následkem toho zahynulo větší množství ryb. Týž byl odsouzen dle § 185 bodu 1. cit. zák. čl. k pokutě 200 Kč, resp. k náhradnímu trestu zavření na 10 dní. Vedle toho byla mu uložena povinnost náhrady nákladů řízení a sice výloh za chemický rozbor.
Proti tomu podala firma Dr. B. a spol., komanditní spol. v H., odvolání, jež bylo rozhodnutím župního úřadu ve Zvolenu ze 4. prosince 1926 zamítnuto s tím, že další odvolání možno podati na min. pro Slov. Když pak i proti tomu rozhodnutí podal Bernard G. jako hlavní ředitel firmy Dr. B. a spol. odvolání, bylo rozhodnutím oddělení min. vnitra v Bratislavě z 26. března 1927 rozhodnutí župního úřadu prohlášeno za neplatné a bylo župnímu úřadu uloženo, vynésti nové rozhodnutí, poněvadž druhostupňový rozsudek obsahoval nesprávné právní poučení, ježto III. stolice dle § 188 zák. čl. XXIII:1885 je min. zem.
Na to potvrdil župní úřad ve Zvolenu rozhodnutím ze 7. května 1927 prvostupňový rozsudek z jeho důvodů s tím, že Bernard G. jako zástupce firmy se odsuzuje na základě § 24 zák. čl. XXIII:1885 dle bodu 1. § 185 cit. zák.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání Bernard G. — Nař. rozhodnutím bylo rozhodnutí župního úřadu ve Zvolenu ze 7. května 1927 zrušeno proto, že subjektem trestního jednání a tedy objektem potrestání může býti jenom osoba fysická, kdežto v případě, že osoba právnická, na příklad obchodní společnost, svými orgány čin trestný spáchá, mohou pro tento čin býti k zodpovědnosti volání jen v konkrétním případě jednající orgánové společnosti, kteří čin spáchali anebo jej zavinili na příklad nedostatečným dozorem. Obviněný Bernard G. dne 13. listopadu 1925, kdy znečištění řeky nastalo, nebyl orgánem firmy Dr. B. a spol., ježto do jejich služeb nastoupil teprve 15. listopadu 1927. Čin ten tedy nespáchal ani nezavinil a nemůže proto pro přestupek jemu za vinu kladený býti odsouzen.
Stížnost namítá především, že žal. úřad nebyl příslušným, aby ve 3. stolici rozhodoval, ježto 1. působnost předpisů § 188 resp. 177. zák. čl. XXIII:1885 byla změněna předpisem § 2 zák. čl. XX:1901, podle něhož proti rozhodnutí II. stolice, jímž rozhodnutí I. stolice bylo potvrzeno, další odvolání není přípustné; 2. předpoklady § 3 zák. čl. XX:1901 — Č. 8662 —
pro podání revisní žádosti nebyly dány a odsouzený také žádné revisní žádosti nepodal a 3. i kdyby odsouzený byl podal revisní žádost a i kdyby předpoklady pro podání žádosti takové byly dány, mohl by žal. úřad dle § 3 odst. II. cit. zák. čl. rozhodnutí II. stolice zrušiti a nové řízení naříditi; stalo-li se tak, není již úřad III. stolice k rozhodování příslušným. Tomu tak jest v případě daném, ježto min. nálezem z 26. března 1927 rozsudek II. stolice prohlásilo neplatným a nařídilo nové řízení, v němž vina obžalovaného byla prokázána. Nemohl tedy úřad III. stolice o věci znovu v meritu rozhodovati.
Žádná z těchto námitek není důvodnou. Stížnost přehlíží totiž, že podle § 12 z. čl. XX:1901 se předpisy § 1, 2, 3 a 11 nevztahují na ony záležitosti, jichžto konečné vyřízení spadá do působnosti ss-u. V těchto záležitostech zůstávají ve příčině odvolání dosavadní předpisy nedotčeny. Ježto pak podle § 2. zák. o ss lze podati stížnost ve všech případech, v nichž někdo tvrdí, že mu protizákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního v jeho právech bylo ublíženo, a ježto ustanovení § 48 cit. zák. o ss bylo § 2 č. 3. zák. č. 3/18 výslovně zrušeno, jest i v trestních věcech policejních přípustná stížnost k nss. Pak ovšem dle § 12 zák. čl. XX:1901 nelze předpisů § 2 a 3 tohoto zák. čl., jichž se st-lka dovolává, na daný případ vůbec použiti a platí tedy ve příčině instančního postupu předpisy dosavadní, t. j. předpisy § 177 a 188 zák. čl. XXIII:1885. Na tom nebylo nic změněno ani předpisy uher. polic. trest. řádu č. 65000/1909, ježto podle § 1 odst. III. tohoto polic. trest. řádu kompetence min. zem. jako III. instance v těchto věcech zůstala zachována a ježto podle § 177 připouští se proti rozsudku první stolice zpravidla dovolání dvou instancí. Omezení instančního postupu, jak jest stanoveno v § 178 cit. pol. tr. řádu, v daném případě nenastává proto, že uložená pokuta přesahuje 30 Kč.
Tím padají všechny námitky svrchu sub 1—3 uvedené. Leč stížnost namítá dále, že podle platného práva jest za činy spáchané továrnou zodpovědným ředitel továrny a při změně v jeho osobě přechází veškerá zodpovědnost na jeho nástupce. To platí v daném případě tím spíše, že odsouzenému byla uložena toliko peněžitá pokuta, kterou jeho nástupce jako ředitel továrny snadno zaplatí, takže k výkonu trestu zavření vůbec nedojde. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Znečištění řeky R. se stalo dle obsahu správních spisů vypuštěním škodlivých látek do řeky. Majitelkou továrny, z níž dle správních spisů škodlivé látky do řeky byly vypuštěny, je právnická osobnost. Trestní zodpovědnost nemůže však pojmově stihati právnickou osobu, nýbrž jen onu osobu fysickou, která jest jejím zodpovědným zástupcem. Stížnost nemá pravdu, míní-li, že takovým zodpovědným zástupcem trestně stihatelným jest vždy dočasný ředitel a to i tehdy, když trestné činy se sběhly za jeho předchůdce, ježto trestní zodpovědnost není spojena s funkcí, nýbrž s osobou, která dotčenou funkci zastává, a jest zodpovědností osobní, která nemůže přecházeti na nástupce.
Stížnost namítá konečně, že ředitel G. v kritické době již byl zodpovědným za továrnu, ježto v době té již spravoval všechny záležitosti firmy; dále namítá, že nebylo přijatelným způsobem zjištěno, od kterého času byl za továrnu zodpovědným. — Č. 8663 —
Nss nemusil se zabývati otázkou, zda ředitel G., kdyby v kritický den byl býval ve službách firmy Dr. B. a spol., by za přestupek jemu za vinu kladený byl skutečně zodpovědným, ježto žal. úřad otázku tuto neřešil a se svého stanoviska ani řešiti nemusil. Jde tedy již jen o to, zda ředitel G. v kritický den již byl ve službách firmy Dr. B. a spol. resp. zdali v kritický den spravoval veškery záležitosti firmy. Otázka tato jest otázkou skutkové podstaty daného případu. — — — —

Citace:

č. 8662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 900-903.