Čís. 10799.
Působnost (účinnost) exekučního titulu, podle něhož jest nájemce povinen upustiti od podnájmu (části) jím užívaného bytu bez vědomí a souhlasu pronajímatele, vztahuje se i na podnájemní poměr trvající v době vydání exekučního titulu i na podnájem, jenž by snad teprve byl sjednán.
Bylo-li účelem exekuční žádosti (vzhledem k jejím tvrzením) zrušení trvajících podnájmů, není tento účel kryt návrhem, by byla povolena exekuce k vydobytí opomenutí podnájmů.
(Rozh. ze dne 20. května 1931, R I 345/31.) Pronajímatelé domáhali se na nájemkyni, by byla uznána povinnou upustiti od podnájmu svého bytu do lhůty soudem vytčené. Procesní soud prvé stolice uznal právem, že žalovaná jest povinna upustiti od pronájmu svého bytu do čtyř týdnů. Odvolací soud vyhověl odvolání žalované potud, že uznal právem, že žalovaná jest povinna upustiti od podnájmu bez vědomí a souhlasu žalobců. Exekuční návrh pronajímatelů, by jim byla povolena exekuce k vydobytí opomenutí, by dlužnice upustila od dání části svého bytu v podnájem, exekuční soud zamítl. Rekursní soud povolil vymáhající straně exekuci proti povinné straně k vymoženi, by povinná strana upustila od pronájmu části svého bytu v domě vymáhající strany v prvém poschodí v levo od vchodu, sestávajícího z pokoje a kuchyně, bez vědomí a souhlasu strany žalující, a přikázal povinné straně, by do osmi dnů byt zbavila podnájemníků, jinak že jí bude k návrhu vymáhající strany uložena peněžitá pokuta nebo vazba. Důvody: Ze spisu rozepře okresního soudu vysvítá, že bylo účelem žaloby příměti žalovanou stranu rozsudkem, by upustila od podnájmu, příčícího se smlouvě a odstranila podnájemníky. I navrhla žalující strana, by bylo uznáno právem, že žalovaná jest povinna upustiti od podnájmu částí svého bytu do doby soudem určené. Prvá stolice vyhověla žalobě rozsudkem ze dne 21. května 1930 potud, že uznala právem, že žalovaná strana jest povinna upustiti od podnájmu částí bytu do čtyř týdnů a odůvodnila tento výrok zejména tím, že se žalobní žádost vztahuje zřejmě na to, že žalovaná již od počátku opomenula opatřiti si souhlas žalobců k podnájmu a že se vztahuje i na další takové opomenutí a že jest žalované poskytnouti lhůtu, jež byla stanovena čtyřmi nedělemi, by žalovaná mohla dosavadní podnájemní smlouvy řádně vypověděti. Odvolací soud vyhověl odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. října 1930 potud, že napadený rozsudek, jenž v nenapadené části zůstal nedotčen, byl změněn tak, že žalovaná jest povinna upustiti od podnájmu bez vědomí a souhlasu žalující strany. Přes to, že odvolání bylo v tomto bodu vyhověno a přes to, že odvolací soud uznal na ono omezení, týkající se podnájmu bez vědomí a bez svolení žalující strany, nezměnilo se nic na působnosti a na podstatě prvého rozsudku, který odpovídá žalobní žádosti, třebaže nebyla právě šťastně upravena; jeho účel: zrušení protismluvního podnájmu, zůstal i nadále týž. Působnost (účinnost) tohoto rozsudku časově vztahuje se neomezeně i na poměr podnájemní ohledně bytu žalovanou stranou užívaného, v době vydání rozsudku již existující, i na podnájem, jenž teprve budoucně mohl by býti uzavřen, jak to rozsudek v odůvodnění zdůrazňuje a jakž vyplývá i z jeho výroku.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací soud souhlasí s právním názorem rekursního soudu, že se působnost (účinnost) exekučního titulu vztahuje časově neomezeně i na poměr podnájemní co do bytu povinnou stranou užívaného v době vydání exekučního titulu již existující, i na podnájem, jenž snad teprve bude sjednán. Správnost tohoto právního názoru vyplývá jak z důvodů exekučního titulu, najmě z toho, že byla v exekučním titulu určena doba k plnění čtyř neděl, čehož by zajisté nebylo zapotřebí, kdyby se exekuční titul netýkal podnájemních poměrů již tu jsoucích a vyžadujících delší dobu ke zrušení, t. j. ke zproštění nájemního předmětu z těchto poměrů. Účelem exekuční žádosti jest zrušení, odklizení trvajících podnájmů, jakž vychází zejména z toho, že exekuční žádost uvádí v tomto ohledu, že povinná strana má i na dále podnájemníky a že dala část bytu do podnájmu. Avšak tento účel exekuční žádosti není kryt exekučním návrhem; neboť exekuční návrh omezuje se na to, by byla povolena vymáhající straně exekuce k vydobytí »předmětného opomenutí« (behufs Erwirkung der in Rede stehenden Unterlassung). Exekuční návrh žádá tudíž jen opomenutí, nikoliv zrušení trvajícího poměru. Rekursní soud, chtěje tuto vadu napraviti, vsunul do povolení exekuce příkaz, by povinná strana do osmi dnů byt zbavila podnájemníků. Právem vytýká povinná strana v dovolacím rekursu, že vymáhající strana nežádala o vydání tohoto příkazu a že proto nebyl soud oprávněn vydati tento příkaz. Z toho vyplývá, že účel exekuční žádosti není kryt exekučním návrhem; dále však vyplývá z exekuční žádosti, že exekuční návrh není kryt ani tvrzením v exekuční žádosti. Neboť, jak bylo již shora uvedeno, zní exekuční titul i na odklizení trvajícího podnájemního poměru i na opomenutí pro budoucnost. Tvrzení exekuční žádostí čelí ke zrušení podnájemního poměru, návrh exekuční žádosti však na opomenutí. Hledíc ke tvrzení exekuční žádosti, není tudíž příslušného návrhu a hledíc k exekučnímu návrhu, není příslušného tvrzení v exekuční žádosti. Exekuční žádost nevyhovuje tudíž podmínkám § 54 ex. ř. Z těchto důvodů bylo dovolacímu rekursu vyhověti a usnésti se, jak shora uvedeno.