NPD documents search: České právo, 6 (1924) - Z moravsko-slezského odboru spolku čsl. notářů v Brně

Č. 6998.

Jazykové právo: Čl. 6 jaz. nař. — pokud je v něm obsažena zásada, že úřady nemají povinnost, aby mimo případ § 2 zák. jaz. přijaly a vyřídily podání, sepsané jazykem státním a jazykem menšinovým — neodporuje zákonu.
(Nález ze dne 23. prosince 1927 č. 27150). Prejudikatura: Boh. 5705/26 adm.; jinak CX/22 adm.
Věc: Městská obec T. proti ministerstvu spravedlnosti o právo jazykové.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: U okr. soudu na Smíchově, jakožto fora delicti commissi bylo r. 1926 vedeno trestní řízení pro přestupek zák. o potravinách. Po- dáním ze 6. března 1926, sepsaným v jazyce českém a německém připojila se st-lka k trestnímu řízení jako soukromá účastnice. Usnesením z 10. března 1926 vrátil okr. soud na Smíchově podání to st-lce s tím, aby bylo sepsáno jedině v jazyce státním. Když st-lka podala do tohoto usnesení dozorčí jaz. stížnost, vyzvalo ji presidium zem. trest, soudu v Praze, aby složila kolky na tuto stížnost. Rozklad, který st-lka do této výzvy podala v jazyce státním a německém, byl presidiem vrch. zem. soudu v Praze odmítnut s poukazem na čl. 6 a 4 jaz. nař. Dohlédací jazyková stížnost, sepsaná jazykem českým a německým byla nař. rozhodnutím odmítnuta.
Žal. úřad vyslovil v tomto rozhodnutí právní názor, že pro posouzení otázky, čím se řídí jaz. právo příslušníka jaz. menšiny ve sporech o užívání jazyka, rozhodný jsou jaz. poměry v obvodu okr. soudu, v němž jest sídlo úřadu, který svým výrokem zavdal podnět k podání dozorčí stížnosti a že v daném případě, kdy jaz. spor vznikl odmítavým výrokem presidia vrch. zem. soudu v Praze, který má své sídlo v okrese soudním, jenž nevykazuje kvalifikované minority německé, bylo nutno stížnost sepsanou jazykem státním a německým a to tak, že oba texty nejsou oddělitelný, odmítnouti ve smyslu čl. 6. a 4., odst. 3 jaz. nař.
Stížnost nebéře v odpor výrok žal. úřadu, že v daném případě jaz. spor vzešel v soudním okrese, který nemá kvalifikované jaz. minority a také nebrojí proti názoru, že pro jaz. úpravu dozorčí stížnosti jazykové, podané u min. sprav., rozhodný jsou jaz. poměry okr. soudu, v němž jest sídlo presidia vrch. zem. soudu, který svým výrokem zavdal podnět k podání jaz. stížnosti; nss nemůže proto pro nedostatek stižního bodu zaujmout stanovisko k tomuto názoru min. sprav.
St-l uplatňuje pouze jedinou námitku toho obsahu, že čl. 6 jaz. nař., jehož se nař. rozhodnutí dovolává, jest contra legem, nebo aspoň praeter legem, jsa v rozporu s jaz. zák.; tento svůj názor odůvodňuje jedině poukazem na usnesení nss-u Boh. CX/22 adm., jímž bylo vysloveno, že připojení něm. podání, k podání vyhotovenému v jazyce státním, není ani tehdy důvodem pro odmítnutí takovéhoto podání, nejsou-li obě podání od sebe oddělitelná.
Nss neuznal stížnost za důvodnou.
Jest sice pravda, že nss v usnesení Boh. CX/22 adm. vyslovil, že byla-li stížnost podána v jazyce státním a vedle toho v jazyce menšino-vém, není důvodu, aby byla vrácena k opravě a že dlužno zahájiti řízení o českém znění stížnosti, leč od právního názoru toho upustil nss a na základě usnesení svého odborného plena z 1. dubna 1926 vyslovil v nál. Boh. 5705/26 adm. zásadu, že příslušník menšinového jazyka nemá nároku, aby státní úřady přijaly jeho podání, jehož text jest sepsán jak v jazyce státním, tak v jazyce menšinovém, když není předpokladů § 2 odst. 2 jaz. zák. Na tomto názoru trvá nss i v tom případě. Ale pak nelze tvrditi, že čl. 6 jaz. nař., pokud normuje pouze to, co výše cit. zásadou bylo na základě jaz. zákona vysloveno, jest contra legem; poněvadž pak v § 8 jaz. zák. je obsaženo zmocnění k zevrubnějšímu provedení jeho, nelze také vytýkat, že ustanovení to by bylo praeter legem.
Slušelo proto stížnost, jež jiných námitek nemá, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6998. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 680-682.