Dr. Vavrouch:

Strany si projednají pozůstalost samy.

Dle § 29, odst. 3 nesp. pat. ve znění zákona čís. 123/1923 jest stranám dáno na vůli, aby pozůstalostní výkazy a podání potřebná ku projednávání samy sepsaly. O tom, jaký dosah má takové prohlášení strany pro činnost notáře jako soudního komisaře, je v praksi živý spor. Nejvyšší soud rozhodnutím z r. 1927 uveřejněným ve sbírce Vážného pod č. 7260 prohlásil, že takovým prohlášením jest činnost notáře jako soudního komisaře skončena a že není ani zapotřebí zvláštních věcných důvodů k tomu, aby mu byla pozůstalost odňata.
Uveřejnil jsem v Českém Právu ročníku X. na str. 34 kritiku tohoto rozhodnutí nejvyššího soudu, kteráž ukázala důvody nejvyššího soudu jako nedostatečné a jeho stanovisko jako nesprávné.
Vyšlo právě nové rozhodnutí nejvyššího soudu o této otázce a sice ze dne 10. prosince 1930 R II 403/30 a bylo uveřejněno ve sbírce Vážného pod čís. 10381.
Je pozoruhodné, že v případě tom obě nižší stolice přes prohlášení dědiců, že »si pozůstalost projednají samy« a přes jejich návrh, aby byla pozůstalost notáři odebrána, pozůstalost notáři neodebraly a další činnost notáře jako soudního komisaře uznaly za srovnalou se zákonem.
Nejvyšší soud usnesení nižších stolic zrušil, pozůstalost notáři odebral a v důvodech uvedl, že prohlášením stran dle třetího odstavce § 29 nesp. pat. v nynějším znění »přestává činnost notáře jako soudního komisaře«.
Nejvyšší soud setrval tedy na právním názoru svého dřívějšího rozhodnutí. Co v tomto pozdějším rozhodnutí právnicky zaráží, je to, že nejvyšší soud v důvodech se obmezuje na pouhé tvrzení svého názoru, že jej nijak jako správný neprokazuje, nýbrž že se spokojuje pouhým odkazem na rozhodnutí č. 7260, a to přesto, že o správnosti onoho, pevnějšího rozhodnuti byly, jak shora zmíněno, vysloveny a zdůvodněny vážné pochybnosti.
Nápadným je také, že nejvyšší soud v obou těchto rozhodnutích stále ještě užívá důsledně terminologie »strany si projednají pozůstalost samy«, ač jest to terminologie zrušeného zákona č. 161/1921 a ač celá dotyčná instituce ta byla ve vší formě odstraněna.

Citace:

FRÖHLICH, Jan. O zajišťovacím postupu peněžních pohledávek. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 17-18, s. 547-557, 576-584.