NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Č. 5225.

Církevní věci. — Školství. — Jazykové právo (Slovensko): 1. * Předpis § 1 jaz. zák. nevztahuje se na úřadování duchovního v jeho vlastnosti jako předsedy školské stolice školy církevní. — II. Katolický farář není orgánem republiky ve smyslu § 1 jaz. zák. — III. Duchovní, proti němuž bylo nařízeno disc. řízení podle § 9 zák. čl. XIV : 1898, není oprávněn k stížnosti do toho, že vybídnutí ministra podle cit. § nebyl přiložen obžalovací spis.
(Nález ze dne 17. prosince 1925 č. 24206.).
Prejudikatura: Boh. 3568, 5105 adm. a j.
Věc: Ondřej P. v D. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o zastavení státních příplatků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okresní školní inspektor v Š. oznámil zprávou ze 7. prosince 1922 referátu řím.-kat. církve v Bratislavě, že, poněvadž řím.-kat. církev v D. jest plně slovenská, nemůže přijmouti maďarský přípis, zaslaný mu Ondřejem P., farářem a předsedou školské stolice v D., týkající se složení školské stolice, sepsaný jazykem maďarským. Zpráva pokračuje dále, že »jest to politický přestupek od tamnějšího faráře, úřadovati v čistě slovenské osadě, čtvrtý rok po utvoření republiky, po maďarsku. Jak potom káže v kostele?« Inspektor navrhl, aby proti Ondřeji P. bylo zakročeno.
Referát min. škol. v Bratislavě přípisem ze 6. září 1923 žádal biskupský ordinariát v Trnavě na základě připojených spisů, aby proti st-li zavedl disc. vyšetřování ve smyslu zák. čl. XIV : 1898 a XIII : 1909 a aby výsledek vyšetřování ve lhůtě, citovanými zákony určené, oznámil. Dále uvedl žal. úřad, že se ho nemile dotklo to, že ordinariát do čistě slovenské farnosti koresponduje v jazyku maďarském, tím udržuje dosavadní maďarizační tendenci a duchovenstvo v tom směru pracující v této práci podporuje. Zároveň žádal referát za sdělení, v jakém jazyce se v uvedené osadě konají služby Boží a jiné církevní úkony.
Apoštolská administratura v Trnavě sdělila přípisem z 9. listopadu 1925 žal. úřadu výrok v disc. záležitosti učiněný, dle něhož st-l byl z přečinu a následků osvobozen z těchto důvodů: »Dle předloženého vysvědčení obce káže st-l od převratu vždy slovensky, slovensky katechetuje a s lidem, zejména se školskou mládeží slovensky se stýká. Z toho jest vidno, že st-l se svými věřícími dobře smýšlí, neb ačkoliv jest rodem Maďar, stýká se s nimi slovensky. Jeho dobromyslnost vůči slovenským věřícím dokazuje i ta okolnost, že se k vůli nim slovensky naučil. Jelikož dobromyslnost jeho nelze popříti, nedokazuje případ, že škol. inspektorovi oznámil maďarsky členy školské stolice a že protokol o tom dal vyhotoviti v řeči maďarské, přečin sledování protistátního směru, pokud se týče protistátního chování a právě proto nemůže býti odsouzen na základě zák. čl. XIII/1909 a XIV/1898. Výrok ten netýká se případného zakročení církevní vrchnosti na základě pravomoci, příslušející vůči podřízeným duchovním, aby Ondřeje P. důrazně nenapomenula, aby se chránil podobných kroků, které dávají nepřátelům církve a kněžstva ne neoprávněný podnět k podezírání, obviňování a nezaslouženému napadávání, jakoby se církev chovala nevlastenecky proti vlasti, které si utlačovaný lid slovenský těžkými boji vydobyl. V tomto případě jest důrazné napomenutí tím více odůvodněno, že st-l svým pokračováním uvedl v omyl i církevní vrchnost, která úřední školskou záležitost slovenské katolické stolice školské maďarskou klausulí potvrdila a tak se vydala nepřejícím choutkám zlomyslných podezřívačů.«
Nař. rozhodnutím, svědčícím biskupskému ordinariátu v Trnavě vyslovil žal. úřad, že vývody disc. řízení nižádným způsobem nevyvrací tu skutečnost, že farář P. jest horlivým, slovensky slabě hovořícím maďarisátorem, který maďarizaci i dnes podporuje a tím neplní povinnost, vyplývající ze zákonných nařízení vládních, které byly k záchraně státních zájmů vydány a které jsou obsaženy v 1. bodu c) § 22 zák. čl. XXVII : 1907. Následkem toho nepřijímá žal. úřad výrok osvobozující Ondřeje P. z přečinu, obsaženého ve výnosu žal. úřadu ze 6. září 1923 a ve smyslu ustanovení 3 odst. § 9 zák. čl. XIV : 1898 resp. odst. 2 § 5 zák. čl. XIII : 1909 odnímá jmenovanému veškeré doplňky ze státních prostředků, jichž zastavení nařídil.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel svůj výrok o § 9, odst. 3 zák. čl. XIV : 1898, § 5 odst. 2 zák. čl. XIII : 1909 a § 22 bod 1 c) zák. čl. XXVII : 1907.
Podle § 9 zák. čl. XIV : 1898, odst. 1. má ministr kultu a vyuč., nyní podle zákona z 2. listopadu 1918 č. 2 Sb. ministr škol., je-li proti knězi požívajícímu doplněk kongruy podána stížnost pro těžký mravní přestupek jeho stavu nehodný anebo pro protistátní chování, vybídnouti církevní vrchnost, aby zavedla disc. řízení proti tomuto duchovnímu; při tom má ministr připojiti opis stížnosti k němu došlé. Odstavec 3. téhož § pak stanoví pro ten případ, že církevní vrchnost disc. nálezem přes to, že stížnost jest důvodná, duchovního osvobodí, že ministr má duchovnímu na základě dokladů, které má po ruce, důchodkový doplněk podle předpisů § 7 bod b) téhož zák. čl. odejmouti. §em 5 zák. článku XIII : 1909 byly pak předpisy § 9 zák. čl. XIV : 1898 doplněny dvojím směrem a to 1) odstavcem prvým cit. § 5 tím způsobem, že ministr může rozhodnouti o odnětí kongruy i v tom případě, jestliže církevní vrchnost disc. řízení k vyzvání ministra zavedené, do 4 měsíců neukončí a nález nepředloží a 2) odstavcem druhým cit. § 5 tím způsobem, že doplněných předpisů § 9 zák. čl. XIV : 1898 jest použíti i tehdy, jestliže duchovní požívající doplňku příjmů neplní povinností, vyplývajících pro něho ze zákonů státních anebo se zákonitých nařízení vlády v ochraně zájmů státních popsaných v prvém bodu c) §u 22 zák. čl. XXVII : 1907. Posléze citovaný bod 1. lit. c) §u 22 zák. čl. XXVII : 1907 konečně prohlašuje za směr státu nebezpečný zejména každé jednání, které směřuje proti ústavě, národnímu rázu, jednotě, zvláštnímu postavení nebo územní integritě státu, dále proti v zákoně určenému užívání státního jazyka a proti znaku a vlajce státu.
Posuzuje zákonitost nař. rozhodnutí s hlediska těchto zákonných ustanovení a v mezích stížných bodů stížností formulovaných (§ 18 zák. o ss) dospěl nss k těmto výsledkům: 1. Stížnost především namítá, že žal. úřad nezachoval předpisu § 9 zák. čl. XIV : 1898 a XIII : 1909, neboť nepřipojil ke své žádosti za zavedení disc. řízení obžalovací spis. Oznámení škol. inspektora obžalovacím spisem není, neboť v obžalovacím spise mají býti skutky a důkazy a ne výrazy podezírání, nedokázané, ba ani neodůvodněné.
Námitka tato není důvodná. Je pravda, že cit. § 9 zák. čl. XIV : 1898 ukládá ministru, aby k vybídnutí svému vydávanému k církevní vrchnosti za účelem zavedení disc. řízení připojil opis stížnosti proti duchovnímu podané, na jejímž základě ministr právě zavedení disc. řízení žádá. Ze znění tohoto předpisu jde, že může sice příslušná církevní vrchnost žádati připojení stížnosti, že není však oprávněn duchovní sám tak žádati a to tím méně, když se církevní vrchnost vybídnutím ministra škol. spokojila a — nežádajíc v tom směru za doplnění — disc. řízení provedla (srovnej též nález Boh. 5105 adm.). Ostatně byl k připíšu žal. úřadu ze 6. září 1923 opis příslušné »stížnosti« připojen. Pokud pak stížnost brojí proti obsahu příslušné »stížnosti«, platí totéž, co bylo právě uvedeno o připojení jejím.
2. Dále tvrdí stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí iv podstatě proto, poněvadž st-l se prý nedopustil skutku, pro který by nař. opatření proti němu mohlo býti učiněno. Žal. úřad odůvodňuje svůj výrok podle shora cit. zák. ustanovení učiněný tím, že farář P. jest horlivým, slovensky slabě hovořícím maďarisátorem, který maďarisaci i dnes podporuje a tím neplní povinnost, vyplývající ze zákonných nařízení vládních, které byly k záchraně státních zájmů vydány a které jsou obsaženy v 1. bodu c) § 22 zák. čl. XXVII : 1907. Žal. úřad tedy patrně — jak je doloženo též obsahem odvodního spisu — má za to, že st-l porušil svoje povinnosti co do (v zákoně určeného) užívání státního jazyka. Tento svůj názor žal. úřad v nař. rozhodnutí blíže neodůvodňuje; poněvadž pak vůči st-li mohou v tomto směru býti brány v úvahu jen takové momenty které jemu byly ať průběhem řízení neb aspoň v nař. rozhodnutí sděleny a poněvadž tudíž nelze přihlížeti k eventuelním výsledkům šetření žal úřadem zavedeného, pokud výsledky ty nebyly st-li učiněny přístupnými lze tu jako k podkladu nař. rozhodnutí přihlížeti toliko k oznámení škol inspektora v Š. ze 7. prosince 1922, tedy ke skutkové okolnosti st-lem nepopřené, že st-l jako předseda školské stolice oznámil maďarským přípisem složení školské stolice.
Žal. úřad také skutečně zastává v odvodním spise stanovisko, že st-l ve své vlastnosti předsedy školské stolice a inpektora nad školami náboženskými je »v jistém smyslu orgánem republiky«, takže uvedeným postupem porušil předpis § 1. jaz. zák. čís. 122/1920, dopustil se tedy skutku podle § 22, bod 1 lit. c) zák. čl. XXVII : 1907. Nehledě ani k tomu, že takovéto odůvodnění stanoviska žal. úřadu nebylo obsaženo v nař. rozhodnutí, čímž ovšem st-li byla obrana proti nař. rozhodnutí ztížena, nelze s názorem žal. úřadu takto projeveným souhlasiti.
Jaz. zákon z 29. února 1920 čís. 122 Sb. prohlašuje ovšem jazyk čsl. za jazyk státní, v němž (§ 1, odst. 1 bod 1.) s jistými výhradami »děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky ....«. Ze znění tohoto předpisu a ze souvislosti jeho s ostatními předpisy jaz. zákona, tak zejména s §em 3, mluvícím o »samosprávných úřadech, zastupitelských sborech a veškerých veřejných korporacích ve státě«, jde, že § 1, odst. 2 č. 1. míní jenom úřady etc. státní, tedy úřady, orgány etc. státem zřízené a udržované, nikoliv však jiné veřejné úřady, orgány atd. jiných veřejných korporací od státu odlišných, nechať již to jsou korporace územní, zájmové nebo jiné, a třebas i takovéto nestátní úřady nebo orgány etc. vedle funkcí sobě vlastních vykonávají též některé funkce jménem státu nebo v zastoupení státu.
Úřadem nebo orgánem státním v uvedeném smyslu však není zřetelem na zákonně uznanou autonomii náboženských společností duchovní správce uznané církve nebo náboženské společnosti a to ani ve své funkci předsedy školské stolice zřízené podle § 9 zák. čl. XXVIII : 1878 pro správu školy náboženské ani ve své funkci (církevního) inspektora školy církevní, tedy školy, která sice ve smyslu § 10 zák. čl. XXXVIII : 1868 je veřejnou, nikoliv však státní (srovnej naproti tomu § 80 zák. čl. XXXVIII : 1868). Na tom nemění ovšem nic ta okolnost, že i církevní školy podléhají dozoru státní správy. Nelze proto předpisu § 1 jaz. zák. aplikovati na úřadování duchovního v jeho vlastnosti předsedy školské stolice církevní (nebo obecní).
V té pouhé okolnosti, že st-l zaslal stát. škol. inspektoru, který ovšem sám je podle § 3 zák. čl. XXVIII : 1876 orgánem státním a na kterého se tudíž co do jeho úřadování předpisy § 1 jaz. zák. vztahují, podání maďarským jazykem sepsané, nelze tedy shledati porušení § 1 zák. jaz. Tím ovšem není nikterak dotčena otázka, zda tento školní inspektor je nebo není povinen, maďarský připiš přijmouti a vyříditi; tato otázka však tu není na sporu, a nemusí, se jí tedy nss zabývati.
Žal. úřad se vůbec nedovolává jiného předpisu, podle něhož by předseda školské matice církevní byl povinen užívati ve svém úřadování jazyka státního, takže odpadá také pro nss nutnost, zkoumati, zda a pokud by případně existující starší předpis takovéhoto obsahu byl dotčen zákonem jazykovým (§ 9, 2. věta zák. jaz.).
Za tohoto právního a skutkového stavu nelze v té pouhé skutečnosti, že st-l oznámil škol. inspektoru složení škol. stolice přípisem maďarským, shledati porušení předpisů § 1 zák. jaz. o užívání jazyka státního, oficielního, tedy ani porušení předpisů § 22 č. 1 lit. c) zák. čl. XXVII : 1907, a neposkytuje tedy skutečnost ta také ani zákonitý podklad pro zakročení podle § 9 odst. 3 zák. čl. XIV : 1898 a § 5, odst. 2 zák. čl. XIII : 1909. Poněvadž se pak nař. rozhodnutí o jiné předpisy právní, po případě o jiné skutkové okolnosti, st-li sdělené neopírá, bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss (srovnej též nál. nss-u Boh. 3568 adm.).

Citace:

Č. 5225. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 710-713.