Čís. 1812.

Popisní záležitosti. (Odstranění nevhodných názvů ulic a budov): K výkladu zákona č. 266/20.
(Nález ze dne 3. ledna 1923 č. 20421/22).
Věc: Městská obec Teplice-Šanov (adv. Dr. Karel Heller z Teplic) proti zemské správě politické v Praze o odstranění dosavadních názvů ulic a budov.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká odstranění názvu »Königstrasse«, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní správa politická v T.-Š. nařídila výměrem z — odstranění označení ulice »Königstrasse« a názvů »Kaiserbad«, »Elisabethbad«, »Friedrich-WiIhelm Spital« a »Kaiser Franz Josef Suppenanstalt«. Odvolání z tohoto výměru zemská správa politická nevyhověla nař. rozhodnutím z těchto důvodů:
Názvy ulice, lázní a ústavů, jež shledány byly závadnými, nelze vzhledem k ustanovení § 7 zák. ze dne 14. dubna 1920 č. 266 a § 1 zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 267 sb. uvésti v souhlas s historií a vnějšími vztahy národa československého a názvy »Königstrasse«, »Kaiserbad«, »Elisabethbad«, »Friedrich Wilhelm-Spital« a »Kaiser Franz Josef-Suppenanstalt« upomínají na státoprávní poměry zemí čsl. republiky před 28. říjnem 1918 a většinou připomínají osoby, které projevovali nepřátelské smýšlení proti čsl. národu. K vývodům rekursním, pokud se týkají označení ulice »Königstrasse«, se v rozhodnutí podotýká, že nedávno i město Smíchov změnilo název ulice Královská třída na Zborovskou třídu. Pokud se týče zevního označení »Friedrich Wilhelm-Spital«, jehož oprávněnost hájí obec tím, že vzato jest ze zakládací listiny, připojuje se zemská správa politická k názoru projevenému ve výměru 1. stolice, jelikož § 1 zák. ze dne 14. dubna 1920 č. 267 sb. zakazuje pouze veřejné (pro veřejnost) označování nepřípustnými názvy.
O stížnosti na uvedené rozhodnutí podané uvažoval N. s. s. takto:
Pokud stížnost směřuje proti nařízenému odstranění názvu »Königstrasse«, namítá po stránce formální, že nebylo vyhověno předpisu § 8 zák. č. 266 sb. z r. 1920, aby úřad prve než vydá příkaz tam vyznačený, vyslechl zástupce obce. Námitku tu neshledal N. s. s důvodnou, ježto nelze ze znění ani z ducha zákona vyvoditi, že by tento výslech musel státi se ústně a že by o tom musil býti sepsán protokol. Podstatu předpisu toho sluší spatřovati v tom, že se jím úřadu ukládá, aby prve než příkaz k odstranění závadných označení vydá, poskytl zástupci obce možnost se o věci vyjádřiti a tak event. názor úřadu o nepřípustnosti toho kterého pojmenování ulic a veřejných míst vyvrátiti. Tomuto požadavku zákona bylo v daném případě vyhověno tím, že osp. výměrem z — starostovi města svůj názor o závadnosti sporných pojmenování oznámila a vyzvala ho, aby se vyjádřil. Nebylo tímto výměrem nařízeno odstranění sporných pojmenování — jak v rozporu se spisy tvrdil zástupce stížnosti při veřejném líčení —, nýbrž teprve výměrem z 31. května 1921 stejného čísla, vydaným, když vyjádřeni náměstka starosty z 23. května 1921 k onomu vyzvání bylo došlo. Nějaké vady v postupu úřadu v tomto směru N. s. s. nenalezl.
Ve věci samé shledal však N. s. s. stížnost, pokud směřuje proti nařízenému odstranění názvu: »Königstrasse«, důvodnou. Zákon ze dne 14. dubna 1920 č. 266 sb. prohlašuje v § 7 za nedovolená pojmenování ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl., zejména taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšlení proti čsl. národu nebo národům sdruženým nebo připomínají události rázu protistátního.
Název ulice »Königstrasse« sám o sobě zřejmě nepřipomíná nějakou určitou osobu ani nějakou konkrétní událost. Snad jest možná pochybnost o tom, co zákon myslil pojmenováním ulic a veřejných míst, jež nelze uvésti v soulad s historií národa čsl. Tolik však jest jisto, že pouhý přívlastek »královský«, jenž by podle povahy věci, chápán jsa jako reminiscence historická, nejspíše mohl připomínati dobu, kdy v zemích, jež nazývány byly zeměmi koruny české, vládli králové čeští, — užívá-li se ho k označení ulice, není způsobilý vyvolati nějakou představu, jež by se příčila duchu dějin národa čsl. Tím méně lze nalézti, že by tento přívlastek zvolený za jméno ulice byl nějak v rozporu s vnějšími zájmy národa čsl., kdy přece jest všeobecně známo, že stát čsl. jest v úzkých svazcích mezinárodních se státy, jimž v čele stojí králové.
Úsudek žal. úřadu, že název »Königstrasse« jest nepřípustný ve smyslu § 7 cit. zák., nelze vyvoditi ze skutečností všeobecně známých, a poněvadž nějakých zvláštních okolností, jež by úsudek ten odůvodňovaly, ani nař. rozhodnutí neuvádí, ani jich nelze ve spisech nalézti, musilo nař. rozhodnutí v této části býti zrušeno dle § 6 zák. o ss.
Pokud jde o názvy »Kaiserbad«, »Elisabethbad« a »Friedrich Wilhelm-Spital«, bylo N. s. s. zkoumati, zda žal. úřad tyto názvy důvodně subsumoval pod ustanovení § 1 zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 267 sb., jež prohlašuje za nedovolené používati k veřejnému označování názvů, jež upomínají na státoprávní poměry zemí čsl. republiky před 28. říjnem 1918 nebo odporuji směru a duchu zahraničních vztahů republiky čsl. nebo připomínají osoby, které jakýmkoli způsobem projevily nepřátelské smýšlení proti čsl. národu nebo národům sdruženým nebo připomínají události rázu protistátního.
Námitky v tom směru stížností proti nař. rozhodnutí vznesené N. s. s. důvodnými neshledal.
Podle názoru soudu mohl žal. úřad právem v názvu »Kaiserbad« spatřovati připomínku na státoprávní poměry zemí čsl. republiky před 28. říjnem 1918. Jeť ještě v příliš živé paměti ona doba, kdy »císař« byl representantem tehdejšího systému vládního a nelze míti za to, že by název slovo to obsahující byl pojímán jinak, než právě v souvislosti se státoprávními a politickými poměry bývalého státu rakousko-uherského.
Důvod pro zákaz pojmenování »Elisabethbad« úřady spatřovaly v tom, že připommá jméno bývalé císařovny rakouské. Pokud stížnost po této stránce dovozuje, že bývalá císařovna na politice podílu nebrala a nepřátelství národu čsl. neprojevovala, jsou vývody její s hlediska zákona zcela bezvýznamné, i když se ponechá mimo zřetel jejich historická prokazatelnost, neboť podle jasného úmyslu cit. zákona nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že příslušníci někdejšího panovnického rodu habsburského náležejí k oněm osobám, jejichž jméno k veřejným označováním po rozumu oněch zákonů užíváno býti nesmí. Jména jejich, a zvláště ovšem také jméno manželky bývalého císaře rakouského — beze vší pochyby připomínají státoprávní poměry před 28. říjnem 1918. Namítá-li pak stížnost, že jméno »Elisabeth« v označení »Elisabethbad« nemá svůj původ od jména bývalé císařovny, stačí poukázati k tomu, že podle znění a úmyslu zákona jest rozhodno, zdali označení jest způsobilé připomínati dřívější státoprávní poměry a tudíž v daném případě, zdali název »Elisabethbad« může vzbuzovati ať u domácího obyvatelstva ať u cizích návštěvníků dojem, že jde o pojmenování zvolené na poctu bývalé císařovny. Úsudek žal. úřadu, že tomu tak jest, shledal N. s. s. logicky zcela odůvodněným, zejména i se zřetelem k tomu, že, jak všeobecně jest známo, užívání jmen členů bývalé panovnické rodiny bylo právě v lázeňských místech severních Čech velmi časté.
Také pokud se týče názvu »Friedrich Wilhelm-Spital« shledal N. s. s. úsudek žal. úřadu, že název ten připomíná osobu, která projevila nepřátelské smýšlení proti národu čsl. a národům sdruženým zcela oprávněným. Předpoklad, že jméno Friedrich Wilhelm bude vykládáno i bez bližšího označení jako jméno pruského krále toho jména, má dostatečnou oporu v úvaze, jednak že takovéto kombinované jméno samo o sobě jest způsobilé vzbuditi dojem, že jest jménem určité historické osoby a to panovníka, u nichž nejčastěji taková složená jména se vyskytují, jednak, že onen král pruský byl skutečně, jak stěžující si obec sama uvádí, zakladatelem nemocnice jeho jménem označené.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že onen pruský král nikdy neprojevil nepřátelské smýšlení národu čsl, jest proti tomu podotknouti:
Všeobecně známé dějiny politické doby předválečné a historie této války prožitá generacemi dosud žijícími, jsou po názoru N. s. s. premisou postačující pro logický závěr, že se jménem pruského krále Friedrich Wilhelm může býti širokými vrstvami obyvatelstva této republiky spojována představa smýšlení proti národu čsl. i proti národům sdruženým nepřátelského. Tím však jest dán skutkový předpoklad § 1 zákona č. 267 z r. 1920 a nařízení, aby odstraněno bylo pojmenování »Friedrich Wilhelm Spital« jest tedy zákonem odůvodněno, při čemž jest dále již nerozhodno, jaký byl motiv, že ono historické jméno bylo do pojmenování ústavu pojato.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí po stránce formální také, že okolnosti po rozumu § 1 zák. č/267 z r. 1920 rozhodné nebyly v daném případě vyšetřeny, jak ukládá úřadu předpis § 3 téhož zákona. Soud v tom směru uvážil, že nař. rozhodnutí jest po stránce skutkové založeno jednak na nesporné existenci i znění názvů svrchu uvedených, jednak na znalosti a hodnocení politických a historických fakt všeobecně známých. Soud neshledal, že by v jednom nebo druhém směru bylo ještě nějakého zvláštního šetření potřebí, ba ani že by takové šetření bylo vůbec způsobilé za stavu věcí shora vylíčeného nějaký ve smyslu zákona relevantní materiál skutkový zjednati. Na konec jest poznamenati, že nařízení k odstranění názvu »Kaiser Franz Josef-Suppenanstalt« se stížnost netýká.

Citace:

Nález č. 1812. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 177-180.